Vážení a milí doma,
díky spolupráci v rámci Světového archeologického kongresu jsem se vypravil přednášet do Mexika. Moje témata jsou: Výzkumy v Abusíru a v Súdánu, Ochrana světového kulturního dědictví v době ozbrojených konfliktů a Archeologie genderu. Přednáším zde na Národní škole antropologie a historie (s licencí archeologie, ENAH) v Mexico City a na Universitě Veracruz.

Do Mexico City jsem přiletěl v pondělí (24. 8.)večer a ubytoval se společně se svým kolegou Parisem Ferrandem u jeho rodičů, nedaleko letiště. Mexico City je prý asi nejlidnatější město na světě, je tu ale velmi příjemné klima. Město se rozkládá v nadmořské výšce kolem 1800 metrů, proto je tady celkem dobrý vzduch a ani v srpnu není příliš horko. Teploty přes den se pohybují asi do 27 stupňů Celsia a v noci jsou stále kolem 15. Předkolonizační město se nacházelo na březích jezera mezi vulkány a jeho jádro Tenotchitlan bylo na ostrově. Dnes jsou z jezera už jen nepatrné zbytky a město pokrývá obrovskou plochu, tak že cesta z jedné části na druhou může trvat i několik hodin.

První den, v úterý 25. srpna jsem se vypravil do Museo National de Antropología, na Calle Reforma. Muzeum je obrovské a uspořádané podle jednotlivých regionů Mexika do moderních budov tvořících nádvoří. Expozice předhispánského období volně přecházejí do zahrad, kde jsou vystaveny části architektury a architektonické modely. Je pozoruhodné, jak vysoké úrovně dosáhla mezoamerická kultura do poloviny druhého tisíciletí po Kristu. Pantheon zdejších bohů byl opravdu rozsáhlý, navíc některá božstva se stejnými 'kompetencemi' se jmenovala jinak u Mayů, například sedící bůh vody Chacmool a jeho aztécký protějšek bůh vody a deště Tlaloc. Bylo to úžasné a náročné, strávil jsem v muzeu skoro sedm hodin a viděl jsem skoro vše, etnografii v prvním patře jsem prošel jen bleskem. Překvapilo mne, že v úvodu do etnogeneze člověka je vystavena i velmi dobrá rekonstrukce trojpohřbu z Dolních Věstonic. Rekonstrukce je natolik zdařilá, že je lepší než v brněnském muzeu Anthropos a v Dolních Věstonicích.

Z muzea jsem jel autobusem na zastávku Hidalgo, kde jsem se setkal s Paridem a vyrazili jsme spolu na baseballový zápas play off mexické ligy. Ten sport téměř neznám a v pravidlech se vyznám jen velmi rámcově, ale na stadionu šlo spíše o atmosféru a ta bylo opravdu vzrušující. Domácí Diablos vyhráli a tak jsme to s Paridem a jeho přáteli oslavili.

Ve středu jsem se vypravil s Paridem do práce. Provádí pro ENAH záchranný výzkum na velké stavební parcele ve čtvrti Coyoacan (pojmenované podle kojotů). Je to jen pár desítek metrů od koloniální katedrály a od Cortézova domu. Obhlédl jsem výzkum, kde je zatím odkryta jen jakási destrukce zdi z hrubých drobných vulkanitů. V nálezech jsou smíšeny koloniální i předkoloniální zlomky keramiky, ale i aztécké drobné figurální plastiky. Jedna z nich až neuvěřitelně připomíná Cida, lenochoda z Pixarového animáku Doba ledová. Všichni se na tomto 'objevu' náramně baví.

Na výzkumu pracují domácí mexičtí dělníci, což je u nás už bohužel minulost. Čechům taková práce nevoní, tedy pokud se pro ni nekvalifikovali na universitě. Na 12:00 jsem se musel přemístit na ENAH, kde jsem měl první přednášku. Čekalo mne další překvapení, učebna byla plná studentů a ti se na konci přednášky dokonce ptali různé dotazy, což je u nás také věc neobvyklá. I vzhledem k tématu mé přednášky (světové kulturní dědictví v době ozbrojených konfliktů) jsme na konci drželi minutu ticha za zavražděného syrského archeologa Halida Asada, který před deseti dny padnul, když bránil památky ničené Palmyry. Po přednášce mne studenti vzali do přírodní rezervace Cuicuilco, která přímo sousedí s jejich školou a kde je obrovská předklasická pyramida (400 - 100 BC), která i s kvetoucím městem zanikla při erupci nedaleké sopky a byla částečně zalita lávou. Zdejší obyvatelé se zřejmě přesunuli do rodící se aglomerace Teotihuacanu.

Ve čtvrtek jsem se opět vypravil s Paridem na výzkum a pak navštívil nedaleké muzeum Fridy Kahlo v modrém domě (Casa Azul), kde společně žili a tvořili s manželem Diegem Riverou. Oba byli velcí umělci, svobodné duše a komunisti. Do domu, kde žil a sekáčkem na led byl zabit jejich přítel, Leo Trockij, jsem nešel. Pak jsem ještě stihnul navštívit muzeum Diega Rivery, které postavil jako svůj ateliér a expozici svých sbírek předhispánského umění. Celá stavba byla dokončena až v roce 1964, tedy sedm let po jeho smrti.

Architekturou muzeum připomíná aztécké stavby. Je celé postaveno z tmavého vulkanitu. Ve vnitřní mozaikové výzdobě Rivera uplatnil předhispánské mytologické motivy, říznuté kominternou. Takže zde vidíte třeba aztéckého boha Tlalocla, jak drží v rukou srp a kladivo. Pak jsem přejel opět na ENAH, kam mne na moji přednášku doprovodili i všichni archeologové z Paridova výzkumu. Přednáška byla o českých objevech v Abusíru a v Súdánu a přišlo na ni snad ještě více studentů, než ve středu. Po přednášce se šlo, jako u nás doma, na pivo.

V pátek jsem se s doktorandkou Adrianou vypravil na obhlídku pyramid v Teotihuacanu. Jede se tam necelou hodinu autobusem ze severního autobusového nádraží. Celý komplex předhispánského města je obrovský, vznikal postupně od počátku našeho letopočtu, s největším rozkvětem ve 3. - 7. století po Kristu a zaniknul vnitřním společenským kolapsem v polovině 8. století. Aztékové ho později objevili již opuštěné a domnívali se, že jej vytvořili obři. Dali mu název: Tam, kde se zrodili bohové.

V době největší slávy tu prý žilo až 150 tisíc obyvatel. Město se nachází ve výšce 2200 metrů nad mořem a dominují mu hlavni tři stavby: Quetzalcóatlova pyramida a pyramidy slunce a měsíce.

Po návratu z výletu jsem s Paridem vyrazil na večerní tacos všech možných náplní.

V sobotu máme v plánu prohlídku a historického centra s katedrálou a Templo Major.