Vrah s pistolí se plíží bytem, v koupelně se bezstarostně sprchuje mladá žena. Pak žena v lehkém župánku vychází ze dveří – a ocitá se přímo před ústím namířené pistole. Leknutí; župan sklouzne na podlahu. Kamerové záběry zezadu odhalí nahou, dokonale tvarovanou postavu a hřívu zlatých vlasů. „Hrome“, mumlá padouch okouzleně, „ty jsi krásná“. Ruka s pistolí klesá, hrozba smrti je zažehnána. „Hrome“, mumlám zaraženě, „mě bys na jejím místě odpráskl jako psa“.

Scénka z amerického filmu jako by potvrzovala slova exministryně justice a příležitostné krásoložky D. Kovářové: největší devizou ženy je prý její krása. Podle Kovářové je krása „nástrojem k ulovení muže“, a být krásnou je „důležitější než být inženýrkou, vědkyní, vynálezkyní, političkou, prezidentkou firmy či zeměkoule“.

Obchod s ženskou krásou ovládl české země po roce 1989. Rozšířily se missí soutěže, televize přenášely kdejaké krajské kolo. V roce 2005 přibyla nová, Česká miss; vítězku korunoval tehdejší prezident V. Klaus a o rok později se s českou vítězkou Miss World nechal fotografovat premiér M. Topolánek. Média se předháněla ve vyhlašování anket o nejkrásnější političky či sexy sportovkyně a dodnes nás poctivě informují o tom, která co „odhalila“, „ukázala bradavky“, „nechala nahlédnout pod…“. V mužském rodě toho k „nechal nahlédnout pod“ moc nevygooglujeme.

Trh s krásou útočí na sebevědomí dívek. Dívčí a ženské časopisy zobrazují počítačově upravená ženská těla a tváře s návody na pěstění zevnějšku. Děvčátka milují panenku Barbie, která po protestech veřejnosti musela být alespoň mírně upravena. Ve skutečnosti by totiž Barbie měřila mezi 1,88 a 2, 26 metru a její míry by byly 36–18–33; byla by neplodná, měla by osteoporózu a celou řadu ortopedických potíží. Extrémně úzký pas by stlačoval všechny orgány v břiše, páteř by tělo neunesla, brzy by nastala smrt.

V šedesátých letech překvapila svět vyhublá Twiggy. Módní branže se chopila své šance: krásné je to, co je nedostižné. Ideál krásy je kalkul módního průmyslu s ženskými tužbami. Že by všichni módní tvůrci byli gayové a měli rádi chlapecké typy, je nesmysl. Modelky musejí být hubené, poněvadž je snazší dvacet kilo zhubnout než přibrat. Podle údajů odbornice na poruchy příjmu potravin prof. MUDr. Hany Papežové, CSc. bylo v roce 2016 s diagnózou poruchy příjmu potravin léčeno na psychiatrických ambulancích 3 580 lidí, z toho 90 % dívek a žen. Značný podíl na tom mají média a způsob, jakým líčí ženské tělo, říká Hana Papežová, a týká se to i nejapného výroku v Reflexu, že by sportovkyně měly „méně papat“.

Krása je konstrukt, závislý na dané době, kultuře a míře svého ztržnění. Nad krásou modelky máme pokud možno zatajit dech; proto se angažují mladičké, někdy nezletilé dívky, líčí se na třicet a fascinují svěžestí pleti. Retušují se vrásky, počítačově se zdokonalují „tuctově“ vyhlížející místa na fotografiích. Krása je nedotknutelnost. Symbolizují to zamračené pohledy modelek nebo nátěr rtěnky tak tlustý, že vás děsí pomyšlení na polibek. Krása je norma. Všechny finalistky českých soutěží miss lze obléknout do kalhot a blůzek jedné velikosti. Norma, na hony vzdálená od skutečnosti: zkuste tímto způsobem otestovat dívky maturitního ročníku libovolné třídy a ztroskotáte možná už u té první.

Krása a sexuchtivost žen je zprostředkována jako mocná zbraň, proti níž muž nemá obrany. Osudové blondýny a vnadné zlatokopky zákeřně loví své oběti, nejčastěji známé politiky, jimž pak ničí kariéru. Tak například v politice ztroskotal „slušňák, moravský chlapec, poctivý katolík, otec čtyř dětí“, míní psychiatr C. Höschl. Naplňuje se rčení „za vším hledej ženu“. Muž má alibi.

Avšak v reálném životě ženy není krása ženy ani nejdůležitější, ani nejmocnější zbraň. Na otázku, co pro ně znamená krása, odpovídali ženy a muži v Rakousku v roce 2016 takto: 1. pěstěný zevnějšek, 2. cítit se dobře, 3. vypadat dobře, 4. obecně to, co z člověka vyzařuje, 5. krása vychází zevnitř. Na dalších místech byla přirozenost, zdraví a subjektivnost posuzování krásy, neboť jsme přece různí a máme různá měřítka.
Chce-li se člověk seznámit s někým, s kým hodlá budovat vztah, vyplatí se začít od sebe, od svého duševního světa, nikoli od fyzična. Mám co nabídnout? Čím mohu svůj protějšek zaujmout a stát se přitažlivým, přitažlivou? Co máme společného? Budeme dobrý tým? Moje charisma můžu ovlivnit jen já. Pěstěný zevnějšek je rovněž jen můj problém, ať jsem muž či žena. Drasticky totiž ubylo žen, jež dojme utržený knoflík na saku muže natolik, že se rozhodnou postarat o něj lépe než konkurentka.

Výsledky rakouské ankety možná přimějí české krásoložky a krásology zrevidovat jimi propagovaný kult fyzické krásy. Vnitřní krása sice také není zadarmo, ale zato s ní nelze kšeftovat. A je zaručeně stabilnějším prvkem ve vztahu dvou lidí než blond hříva a dokonalá postava.