Počátkem letošního roku prezident Klaus ještě označil naši situaci za mírně pozitivní. Varoval jen před závistí neúspěšných vůči pracovitým a vyčnívajícím. Nepotismus politických elit nezmínil, zato kritizoval nepřiměřené nároky lidí. V předvečer svátků velikonočních už stav společnosti Václavu Klausovi působí viditelné starosti. Že by prozření ?



Systém vládnutí v ČR je dnes viditelně v silné krizi navzdory tomu, že jsme tu od roku 1990 neměli vládu s tak silným mandátem. O to ale prezidentu ČR zřejmě nejde. Naopak, udržet silnou pravicovou většinu je klausovou zjevnou prioritou. Jen jako zkušený politický mazák vycítil, že s ohledem na zmatky zmítanou vládní pravicí stoupá jeho šance ovlivnit další dění nejen v politické, ale také v hospodářské oblasti. A sám aktivistický prezident tak zaútočil na aktivismus jiných a na hrozící mediokracii. Ve skutečnosti hasí plameny, které ohrožují a stravují základy podivné oligarchie, kterou tu pomáhal léta budovat.

Je to zřejmě už z toho, na jaké symptomy krize Klaus reaguje. Prezidenta znepokojila především trapná vivisekce Věcí veřejných probíhající ve smíchovském justičním paláci. Stejně podrážděně se vyjádřil i k veřejně propíraným fragmentům odposlechů zacílené na pražskou chobotnici symbolizované duem Kolibřík – Mazánek. Akcentem na zneužívání médií k účelové manipulaci s veřejným míněním ve prospěch jejich skrytých loutkovodičů tak upozadil téma parazitování vrstvy velkých šejdířů na veřejných rozpočtech. Klaus ale vévodil politické scéně už v dobách kdy hromadnou výměnu na mocenských postech po roce 1989 provázel vznik klientelistických sítí, které se zabetonovaly ve všech vládnoucích stranách.
Ekonomické mafie bez ohledu na volby tu po dvacet let systematicky podřizovaly veřejnou správu svým privátním zájmům. Údajný únik odposlechů BIS ale směřuje do minulosti a vyhýbá se lidem s aktuální rozhodovací pravomocí. Pokrytecké pohoršování nad narušováním soukromí a demokracie, není ani tak sebereflexí, jako spíše krycím manévrem. Efekt poslední dávky skandálů může jen překrýt skutečný stav věci a současně varovat všechny kteří by chtěli porušit omertu, tedy pravidlo o mlčenlivosti dodržované v každé mafiánské rodině.

Na Žofínském ekonomickém fóru se prezident ČR vyslovil nejen k současné vládní krizi, ale i k ekonomickým perspektivám země. Václav klaus se tam důrazně vyslovil pro daleko radikálnější plán škrtů vládních výdajů, pro »osvobození se« od sociální a ekologické regulace a standardizace trhu, od sílících snah o státní podporu růstu ekonomiky. Klausovo hodnocení věcí zaměňuje chorobné příznaky za příčinu nemoci. Prezidentem napadané úkazy jsou ve skutečnosti projevem slábnutí státu, který nemá sílu na to, aby udržel represivní aparát, média a politické strany v kolejích ústavního pořádku, a lobbisty a velké podnikatele v hranicích zákonnosti a lidské slušnosti.
Ty, kteří si pamatují jeho vystupování v divoké transformaci české ekonomiky počátkem devadesátých let, asi nepřekvapil. Svým ve skutečnosti superideologickým a ne ekonomickým přístupem by ale Václav Klaus udělal z ČR skanzen katedrového ekonomického neoliberalismu, neboť ve světě se naopak stále častěji volá po promyšlenějším vstupu veřejné moci do krizí zasažené ekonomiky. Není pravda, že stát nemůže aktivněji podporovat růst a zaměstnanost. Dokonce je zcela legitimní zvážit v zájmu oživení růstu i to, zda vládou zvolené tempo a způsob oddlužení je odpovídající. A ne se opět nechat vydírat bankrotem a strašit složenkami pro občany jako ve volbách v roce 2010.
Nejvíce ohrožené krizí nejsou země se silným sociálním systémem, ale země, kde se nepečuje o vlastní ekonomický rozvoj a o kontrolu nad veřejným sektorem.Je absurdní, když v době kdy ve veřejných rozpočtech chybí zdroje, tak místo aby byla předmětem kritiky neschopnost vlády čerpat evropské dotace, tak prof. Klaus útočí na dotace z EU jako takové.
To co opět navrhuje Václav Klaus by vedlo k ještě většímu zhoršení ekonomické a sociální situace. Politika neomylného trhu vyhovuje možná finančnímu kapitálu, ale ne obyčejným lidem práce. Katedrové neoliberální recepty a la washintgonský konsensus z roku 1989 nezkrachovaly jen u nás, ale i ve světě. Staré indiánské přísloví říká : „Jedeš-li na mrtvém koni, sesedni“. Komoně nespoutaného trhu bez jakýchkoliv přívlastků nepřinutí dnes v ČR ke cvalu už ani silná slova Václava Klause.

Privilegovaným skupinám dnešní stav zajišťuje beztrestnost, čímž je vychovává k neodpovědnosti. A ztráty, způsobené neodpovědným spravováním věcí veřejných, nechává platit střední a nemajetné vrstvy. Pokud prezident Klaus volá po stabilní a silné vládě, take hlavně proto aby zásadně zredukovala veřejný sektor v ekonomice a nekompromisně protlačila připravené asociální reformy. Nejlepší odpovědí by mu byly skutečně co nejrychlejší předčasné volby. Probouzející se občané totiž dávají šanci k tomu, že mandát by dostala skutečná změna.
Minulé volby a kauza Věcí veřejných přitom ukázaly že marketingový trik se zakládáním nových, „čistých“, nepolitických volebních subjektů nezaručí sám o sobě žádný průlom. Bez skutečných programových alternativ se změní jenom kulisy a vládnoucí kleptokracie pokračuje dál. Nenechme si vnutit podobný trik. Alternativy se už nesmí nechat překřičet ani prezidentem Klausem. Ta jeho „nejúspěšnější vláda v dějinách“ by pak mohla odejít tam, kam už podle mínění občanů dávno patří.