Prezident Miloš Zeman včera jmenoval novou vládu. Její budoucnost však vyvolává řadu otázek. Přestože vládní koalice má 111 mandátů, tak nominální pravice jich má 117.




Včera prezident Miloš Zeman konečně po třech měsících jmenoval novou vládu, která vzešla z mimořádných voleb na podzim loňského roku. Je to od vzniku České republiky v roce 1993 už třináctá vláda a pátá vláda vedená sociálním demokratem. Tentokrát v kombinaci koalice ČSSD, ANO 2011 a KDU-ČSL.
Navzdory silnému volání veřejnosti po změnách, loňské volby jasný mandát ke změně nepřinesly. Rozhodně se nedá mluvit o změně doleva. Nová vláda si o důvěru v Poslanecké sněmovně řekne v polovině února. Do té doby nás seznámí i se svým programovým prohlášením.
Zatím můžeme usuzovat o její orientaci z koaliční smlouvy. A ta je neslaným nemastným kompromisem odsouvajícím raději podstatné problémy stranou. Skončí bitva o křesla ministrů a náměstků, ale tvorba rozpočtu na rok 2015 odhalí nejasný koncepční azimut a jak vážná je neochota jít do více jak symbolické daňové progrese.
Vlastně lze mluvit o vládě dočasně odložených sporů, která vznikla jen díky velkým ústupkům. Levicové požadavky ČSSD tlumí podnikatelská pravice v čele s ambiciozním Andrejem Babišem, který už nyní působí dojmem stínového premiéra. A supertéma osudu vydávání majetku církvím zase naráží na vládní angažmá lidovců.
Pro tyto budoucí spory je důležitá i koaliční geometrie, tedy rozdělení křesel ve vládě. A i zde je zřejmé, že ve vládě chybí určující síla. Oproti předchozím obdobím ČSSD ve vládě viditelnou dominanci nemá (osm ze sedmnácti křesel).
Nestandardní byla délka ústavního jednání o vládě s ohledem na to, že parlamentní většina 111 mandátů byla zjevná od počátku. V čem nová koalice necouvla, byl tlak z Hradu na jména ministrů. Museli jen absolvovat atypický „přijímací pohovor“. Ten někteří zvládli s úsměvem a s košem uzenin, jiní asi stanuli na potítku před mentorovým stolcem s větším sebezapřením. Je zřejmě, že premiér nebude muset zvládat jen své koaliční partnery, ale i apetit prezidenta vstupovat do dění na Strakovce (to bylo zřejmé už epizody s „prezidentskou“ vládou) při každé vhodné příležitosti.

Andrej Babiš jako vicepremiér nové vlády sice vzápětí pojede k soudu o své lustraci do Bratislavy, ale prezidentovi postačilo jako alibi projednávání zákona o státní službě v prvním čtení. Zajímavé bude ale spíš sledovat, zda podnikatelský projekt ANO 2011 zvládne šikmou plochu střetu zájmů, kdy jeho hlava sedí na klíčovém ministerstvu financí a další odnože na dopravě a ministerstvu životního prostředí. O vztahu nového ministra obrany k armádě víme jen to, že chodil na povinnou vojenskou katedru na AMU.
Centristická vláda se svou praxí může posouvat dál doprava. Přitom jako by si prezident více rozuměl s Andrejem Babišem než s Bohuslavem Sobotkou. Naopak Pavel Bělobrádek prohlásil, že když Babiš prohraje soud v Bratislavě, odejde z vlády. Vzniká situace náročná na taktiku všech aktérů.
Konspirativní odér dostala návštěva předsedy KDU-ČSL v USA během povolebního vyjednávání. Brzy se ukáže, co udělá lidovecký comeback, že dostali své kýžené zemědělství, které má blízko k půdě. Ale i angažmá jejich zástupce na ministerstvu kultury může být dříve či později problém.
Věcným dojmem alespoň působí tři ženy, které se dostaly do vlády. A z koaliční smlouvy se jistě dostane do programového prohlášení i pár dílčích řešení, která mohou konvenovat i levicové opozici. Problémem je, že ČSSD v zaujetí vládních křesel za cenu jakéhokoliv ústupku ponese politické náklady a tlak od politických partnerů, pravicové opozice i z Hradu ji může oslabovat.
Čas určený nové vládě se začal odpočítávat. Její životnost se může pohybovat v prognostickém intervalu od několika měsíců až do několika let. A nezapomeňme, že nominální pravice má v tomto Parlamentu 117 mandátů.

Publikováno na www.denikreferendum.cz