Brexit ve svém důsledku učiní EU méně evropskou a Británii méně světovou. S realitou se ale třeba popasovat pozitivně. Nemá-li být Evropa nyní rozchvácena ukřičenými populisty, je důležité si vyříkat jak dál. A základem je nikoliv rozebírání společného evropského domu cihlu po cihle, ale jeho přestavba. A tedy především revize Lisabonské smlouvy v horizontu několika málo let.



17 z 46 milionů britských voličů vhodilo do volebních uren svůj hlas v referendu za vystoupení Velké Británie z EU Tento mechanismus byl uzákoněn v roce 2009 a nyní ho můžeme vyzkoušet rovnou na velmoci, která dosud měla křeslo v radě bezpečnosti OSN. Mnozí v zahraničí mluví o globálních důsledcích brexitu. Primérně ale jde o Evropu, jako jednoho z klíčových hráčů multipolárního světa. A schopnost sebereflexe celé EU je nyní tím rozhodujícím
Otázkou je samozřejmě proti čemu míří útěk britských euroskeptiků z EU, když Britanie už dnes nepatřila ani do eurozony, ani do Schengenu a summit z počátku roku projednal další reformu vztahů Britanie a EU (opt out se týkal pracovního trhu i sociálních otázek), přesto došlo k roztžce. Na ostrovech nyní zesílí skotské snahy o nezávislost a snahy severního Irska připojit se k Irsku. Britský eurokomisař chystá demisi. Britské předsednictví EU v příštím roce je nyní už asi sci-fi.
Šokující je že v té na emocích a mýtech postavené kampani lidé ani nepromýšleli o čem rozhodují – spíše šlo o protest vůči elitám. Za brexit také kopal všechen významný britský bulvár. Chybělo pak logicky vědomí toho, co nyní nejspíš přijde. Na Googlu v Britanii údajně až 200x stoupl počet dotazů na důsledky brexitu po hlasování. Na petici požadující nové referendum během prvních dvou dnů nashromáždili přes dva miliony podpisů.
To vše souvisí nejen s nedůvěryhodným lavírováním Camerona, který prokaučoval svou vládní misi, ale především to souvisí se selháním evropských elit. Jejich platonické evropanství nepřinášelo nic hmatatelného mnohým občanům EU. Nahrazovat demokracii byrokratickou svévolí činí z Bruselu dusivého molocha. A vyhrožování neposlušným logicky vedlo k opačnému efektu. A zejména ti starší a nejvíc znejistění začali slyšet na pábení populistů. Kotlebové už se nyní ozývají a kují železo dokud je žhavé. Slovenské předsednictví nebude pro Fiala jednoduché. Nevyhne se to nepochybně ani ČR.

Nyní je třeba hlavou

Nářky a snahy o revokaci, to už je vše s křížkem po funuse, referendum proběhlo legitimně. Nyní je třeba bez paniky si vyříkat co bude dál. Ano, dezintegrace EU nastartovaná brexitem může oslabit jedno z center multipolárního světa. Může zlomit desítky let trvající snahu po společném evropském domu. Kaskádový efekt v nejvíce euroskeptických zemích nelze vyloučit. Pocit protestu je silnější než pocit odpovědnosti za budoucnost. Protest ale není program. Šňůra dalších exitů by proto neměla být dalším krokem. Ani vydírání tzv. integračního jádra, platformy zemí zakládající integraci na bázi montání unie a osy Paříž Berlín. Nyní jde o společnou reflexi celé EU27.
Referendum je vox populi. Respekt k výsledku je samozřejmý. Ovšem tahle strachem živená vzpoura proti EU není až tak bytostně lidová. Pouze vnucuje lidem pocit, že evropská integrace je totožná se zájmy elit. Přitom právě ultrakonzervativní elity se chtějí zbavit společných pravidel, které mohou lidem i pomáhat. Teď mohou být vyvolány procesy, jejíchž konců nedohlédnou ani ti co pro brexit horovali. Nyní je důležité aby se kritika EU zleva jasně odlišila od krajní pravice, které bude mít ambici rozkladné procesy dotáhnout do konce.
Řeči ve stylu „co tě nezabije, to tě posílí“ jsou nyní dost bezcenné. Hlavou je třeba. Brexit je jen jednou bitvou ve válce o budoucí Evropu. Evropa tu bude i po britském referendu. Ale určitě ne stejná ale ani taková jaká byla v minulých stoletích, postavená jen na národních státech. Na nadnárodní kapitál vlastenecké fangličkářství neplatí, rozbitím EU neubude kapitalismu ani nepřibude sociální spravedlivosti. Privátní korporace bez regulačnímu vlivu EU, mohou přitvrdit a sáhnout k úsporám na úkor ceny práce.

Revize Lisabonské smlouvy je reálná

Udržitelnost EU je nyní podmíněn změnami, kterým se EU už nevyhne. Dvouletý proces vystupování Angličanů z EU bude zahájen až o tom rozhodne vláda. A nepůjde jen o nové nastavení vztahů EU a Britanie, teď už v roli třetí země. Minimálně se změní geometrie rozhodování v EU, to si vyžádá institucionální reformu. Ale nejde jen o kvóra, kvalifikované většiny a přepočty europoslanců. Jde o samotný základ evropského rozhodování a o ujasnění jak národní zájmy souvisí s perspektivou společné evropské budoucnosti.
S Britanií se bude nyní hledat nějaký modus vivendi. Zájmem pálit mosty nemá jistě ani jedna strana. Bylo by naivní si myslet že Britanie jen vycouvá k pouhému volnému obchodu s Evropou. I jednání TTIP získá jiné kontury. Kdo chce využívat výhod společného hospodářského prostoru měl by nést i nějakou tu odpovědnost za pravidla, které v něm platí. Jde jen o to, aby to nemělo podobu necitlivého diktátu zavádějící asymetrii pravidel. Možná se taková Evropa stane nakonec zajímavá i pro ty, kteří dnes v brexitu hlasovali za odchod z evropské integrace.
Dnes už snad i ti co hlasovali před lety pro Lisabonskou smlouvu si uvědomují, že to nebylo dobré řešení. A tudíž se pod tlakem brexitu otevírá poměrně reálná šance změnit samotný smluvní základ EU. Méně netrpělivého centralismu a více kompetencí národním parlamentům. Vnést do smluv EU více rovnosti lidí i národů a Evropa se tak může demokratičtějším a sociálně spravedlivějším modelem společného soužití a tím i lepším společným domovem. Oživení nacionálních a xenofobiích politických krajností náš může vrhnout zpátky. Proto je důležité spojit demokracii celého kontinentu.