Považuji poslední veřejné prohlášení Bohuslava Sobotky, učiněné v rozhovoru pro MF Dnes s názvem „Jiří, opustíš-li nás, my nezahyneme“, za potvrzení mých obav o odklonu ČSSD od programu, který jsem jako její předseda prosazoval a na základě kterého jsem také získal spolu s ostatními 55 kolegy z poslaneckého klubu ČSSD svůj mandát.

Předně bych chtěl opět vyzvat představitele ČSSD, aby přestali s parazitním provozováním politiky, kdy se neustále vůči mně vymezují. Je už skoro trapné slyšet od politiků stávající nejsilnější parlamentní strany - která má také všechny hejtmany a většinu v Senátu - kritiku na adresu toho, kdo se v době, kdy nikdo z nich neměl odvahu ČSSD zachránit od propasti, tohoto úkolu na rozdíl od nich se všemi riziky chopil.

Chtěl bych také Bohuslavu Sobotkovi připomenout, že jako můj první místopředseda a stínový ministr financí byl odpovědný za ekonomický program strany, který dnes alibisticky kritizuje. Tzv. 13. důchod byl přeci reakcí na neochotu tehdejší vlády valorizovat důchody, tudíž ČSSD nabídla valorizaci v podobě rozdělení příjmů státu ze společnosti ČEZ. Místo toho dnes budou tyto peníze financovat náklady privatizace důchodového systému: tedy jakousi PR kampaň pravicové vlády a finančních korporací, jejímž cílem je, aby lidé uvěřili, že tato loupež srovnatelná snad jen s kupónovou privatizací, bude „rozpočtově neutrální“. Nezaslechl jsem, že by toto zneužití peněz nás všech pan Sobotka kritizoval.

Základní filosofií programu ČSSD, který jsem jako její předseda vytvářel a kterým se řídila i praktická politika strany pod mým vedením, vždy bylo budování sociálního státu. Považuji model moderního evropského sociálního státu za cíl pro každou levicovou stranu, která prosazuje hodnoty sociální spravedlnosti a solidarity. České pravici se v minulých volbách podařilo mylně přesvědčit nemalou část české společnosti, že viníkem ekonomických problémů ČR je právě sociální stát, že je potřeba nejen zastavit jeho budování, ale dokonce nastartovat privatizaci podstatné části veřejných služeb. Místo toho, abychom se vážně bavili o možnostech naší ekonomiky a jejího růstu, o zvýšení podílu nadnárodních společností na daňových příjmech státního rozpočtu či o zavedení daňové progrese, byl pravicí vytvořen umělý obraz o příživnících, kteří dusí ekonomický úspěch ostatních a způsobují zadlužování naší země. Za tyto příživníky byli nejdříve označeni všichni ti, kdo pobírají jakékoliv dávky od státu, včetně důchodců, což symbolizoval nechutný klip „Přemluv bábu“, aby po volbách Nečasova vláda označila za příživníky i zaměstnance či živnostníky, neboť těm prvním snižuje platy a právní ochranu, a těm druhým chystá zásadní okleštění stávajících odpisů (bonusů za aktivitu), které zavedla vláda pod mým vedením. Kdo si dnes vzpomene, jak pravicové strany před volbami strašily doslova daňovým Armagedonem v podání možné vlády ČSSD pod mým vedením, musí při sledování politiky Nečasovy vlády, která nejprve zavedla tzv. povodňovou stokorunu a pak skokově DPH, pochybovat o důvěryhodnosti politiky jako takové. Opět postrádám v této věci důslednou opoziční politiku ČSSD obecně a v případě Bohuslava Sobotky, coby ekonomického experta strany, konkrétně.

Velmi pozorně jsem proto sledoval předsjezdovou diskusi v ČSSD a o to více mne mrzí dnešní zásadní názorový obrat Bohuslava Sobotky, který do sjezdu vystupoval oproti Michalu Haškovi jako principiální zastánce sociálního státu a odmítal levná a jednoduchá hledání viníků a obětí současné globální ekonomické krize. Když jsem četl jeho sobotní rozhovor pro MF Dnes, získal jsem dojem, že se Bohuslav Sobotka stal dalším ze signatářů „Desatera“ Michala Haška, v němž jeho oponent nastolil pro ČSSD cíl revize sociálního státu. Prioritou jsou (podle tohoto rozhovoru) pro Sobotku vyrovnané rozpočty místo vyrovnané a sociálně spravedlivé společnosti, cestou je omezení sociálních výdajů místo ucpávání děr v rozpočtu a hledání nových rozpočtových příjmů. V čem se pak liší ČSSD od TOP09 či ODS, když její předseda s nimi sdílí stejné priority a dokonce i cesty? V maličkostech? Dnešní doba však není ani o maličkostech, ani o lidech, kdo v maličkostech či odstínech vidí podstatný rozdíl.

Bohužel, rozhovor Bohuslava Sobotky mne jen utvrzuje v mých obavách o vývoj české levice a o osud ČSSD, kterou jsem v roce 1989 obnovoval, zvláště. Nebude-li už ani ČSSD mít jiný cíl než vyrovnané rozpočty a bude-li stejně, jako pravice hledat viníky na straně sociálně potřebných, seniorů či různě postižených, pak je má úvaha o straně, která bude naopak důsledně na principech sociálního státu, na principech reformního socialismu setrvávat, nejen správná, ale hlavně potřebná. Jak pro tuto zemi, tak především pro její budoucnost.