Obnova pomníku vítězného katolicismu

17. 02. 2020 | 17:04
Přečteno 3471 krát
Když před pár lety rozhodla Česká biskupská konference o znovuumístění kalichu do výklenku v průčelí Týnského chrámu, a to namísto sochy Panny Marie vítězné, považoval jsem to ze strany katolické církve za rozumné gesto.

Týnský chrám byl od počátku husitské revoluce, tedy někdy od roku 1420, přes dvě stě let, hlavním chrámem českých utrakvistů. V něm měl faru např. zvolený arcibiskup české církve podobojí a blízký spolupracovník krále Jiřího z Poděbrad, Jan Rokycana. 
Po vítězství katolických vojsk v bitvě na Bílé hoře, byla zahájena v Čechách a na Moravě násilná rekatolizace a do Týnského  chrámu byl dosazen kněz, který již nepodával podobojí. Prostě do Týnské chrámu  přišel katolický kněz. Zanedlouho poté byl stržen z průčelí kostela husitský kalich, rozbit na kusy a z jeho kovu byla odlita socha Panny Marie vítězné.
Třicetiletá válka probíhala za velkého utrpení zejména českého obyvatelstva i obyvatel celé střední Evropy a za střídavých válečných úspěchů obou stran konfliktu, tedy katolíků a protestantů, neuvěřitelných třicet let. V jejím závěru došlo k narovnání v rámci tzv. Vestfálského míru, v němž se obě strany konfliktu dohodly mj. na rozdělení střední Evropy, podle konfesijního principu. To platilo zejména pro Čechy a Moravu. České království  v průběhu třicetileté války opustily statisíce Čechů. Byli to vesměs lidé, kteří nechtěli konvertovat k vítězící katolické víře. Tedy protestanti všech vyznání – čeští bratři, luteráni, utrakvisté, kalvinisté. Ze země odešla nejvzdělanější část národa a také nejvýznamnější část české šlechty.
Pozemkové držby v zemi se na základě rozhodnutí habsburského, tedy katolického panovníka zmocnila vesměs cizí šlechta, která k nám přišla z mnoha zemí střední a západní Evropy a jejíž mužští příslušníci bojovali  na straně  Habsburků v jejich vojscích proti protestantům. Tedy také proti protestantům českým. Nemálo se přiživila na rozchvácení pozemkového a dalšího majetku české nekatolické šlechty také katolická církev. Ta se v Čechách  z celkem opovrhované instituce z počátku 17. století, tedy z doby před třicetiletou válkou, stala v Čechách a na Moravě dominantní hospodářskou a politickou silou.
V roce 1650 katolická církev rozhodla o vybudování Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí, a to nedaleko místa popravy dvaceti sedmi českých pánů. Už toto místo samotné  je velkou provokací. Oficiálně je dnes katolickou církví zdůrazňováno, že k výstavbě tohoto sloupu kdysi došlo, aby bylo oslaveno vítězství nad švédským vojsky, která  ovládla malostranskou část Prahy a do Starého a Nového města se již v roce 1648 pro odpor Pražanů nedostala.

Dne 3. listopadu 1918, tedy několik dní po vyhlášení samostatné Československé republiky, se rozjitřený dav vracející se ze shromáždění na Bílé hoře, kde si připomínal neblahou bitvu na Bílé hoře, která uvrhla český národ do třísetleté habsburské poroby, rozhodl strhnout Mariánský sloup na Staroměstském náměstí. Sloup byl pro účastníky této akce symbolem habsburské monarchie, se kterou se  vznikající Československá republika právě rozešla a také symbolem katolické církve, která monarchii po tři sta let v plném rozsahu podporovala. Pokud byl Mariánský sloup symbolem nenáviděné monarchie tehdy, měl by jím být i dnes. Tím spíše, že na Staroměstské náměstí má být umístěna pouze kopie, replika Mariánského sloupu bez jakékoliv historické hodnoty. Tedy kopie, která má symbolizovat jen a jen vítězství katolicismu v nové, moderní  epoše. Nevím,  jestli právě proto jsem v listopadu 1989 zvonil na náměstích klíči.

Aktivních katolických věřících jsou v české společnosti maximálně 3 – 4% veškerého obyvatelstva. Pokud katolíci mluví o toleranci, měli by oni tolerovat především násobně větší ateistickou část českého obyvatelstva. V tuto chvíli je otázkou, zda k výstavbě Mariánského sloupu existuje platné stavební povolení. Vždyť v roce 2017 Zastupitelstvo hl. m. Prahy zamítlo obnovu repliky Mariánského sloupu. Učinilo tak s celkem pochopitelných a logických důvodů, neboť vztyčení sloupu nepřispěje ke sjednocení české společnosti a Pražanů. Zastupitelstvo města v lednu 2020, usnesení předchozího zastupitelstva negovalo a otevřelo tak cestu k obnovení sloupu.

Je až neuvěřitelné, že ve městě, kde nejde žádný investiční záměr prosadit rychle, a městská rada není schopna se vypořádat s žádnou z velkých, rozhodujících investic města, které čekají na své uskutečnění (dokončení vnitřního městského okruhu, zahájení výstavby trasy D metra ad.), najednou během několik dní od schválení návrhu v Zastupitelstvu města stavba mariánského sloupu bude promptně  zahájena. 
Mám ještě  jednu smutnou připomínku. Je škoda, že například komunisté anebo ještě lépe sociální demokraté nejsou schopni uspořádat např. protestní demonstraci proti výstavbě repliky sloupu, třeba  přímo pod okny pražského primátora na Mariánském náměstí. Ten by aspoň  slyšel, co si velká část Pražanu o této věci myslí. Ostatně, podle nedávno publikovaného průzkumu veřejného mínění si většina občanů přeje, aby nedocházelo  k instalacím nových nebo padlých  „pomníků“. V každém případě je rozhodnutí současného pražského zastupitelstva ukázkou toho, kam se Praha a pražská radnice dostaly, když v městském zastupitelstvu nezasedají zástupci stran levice. Mimochodem,  proti obnově Mariánského sloupu vystupoval již ve 20. letech minulého století  prezident Masaryk, který charakterizoval sloup jako politickou potupu pro nás. Myslel tím český národ. Bohužel, mnozí z těch, kteří mají jindy plná ústa Masaryka, jeho politické  názory, jak mohou, tak je ignorují.

 
Jiří Paroubek

Blogeři abecedně

A Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kňapová Kateřina · Kohoutová Růžena · Kolaja Marcel · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novotný Martin · Novotný Vít O Obluk Karel · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Pfeiler Tomáš · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy