Je to s ČSSD opravdu tak beznadějné…

27. 07. 2020 | 14:31
Přečteno 2986 krát
…jak ve svém komentáři na Info.cz píše B. Pečínka?

Přiznám se, že čtu rád komentáře B. Pečínky, který byť je pravicově zaměřeným publicistou, pracuje většinou s nadhledem a s dobrou analýzou faktů.


Ve svém článku pod názvem „Nové Česko bez sociální demokracie“ se zabývá problematikou sociální demokracie a také jejím novým programem pro komunální a senátní volby.

V zásadě musím říci, že se s ním shoduji na základních příčinách, proč nastal po roce 2010 úpadek sociální demokracie. Pro úplnost chybí ještě dodat, že počátkem června 2010 jsem skončil v čele této strany. Pečínka má pravdu v tom, že až do konce mé éry byla „ČSSD federací různých proudů a sil“. Já bych ještě dodal, že ve vedení této strany vedle mně seděli lidé, které jsem někdy těžko osobně snášel (aniž jsem jim to dával najevo) a obtížněji jsem se vyrovnával s jejich názory, ale o jejichž politické užitečnosti jsem nikdy nepochyboval. Právě tyto velmi rozdílné a někdy barvité figury ve vedení ČSSD či blízko jejího vedení se pohybující viditelní politici, působící především ve sněmovně, způsobovali, že ČSSD byla atraktivní pro nejrůznější voličské skupiny a vrstvy české společnosti. David Rath měl jinou rétoriku nežli např. Vítězslav Jandák anebo Zdeněk Škromach, ale všichni byli interesantními řečníky, kteří působili na široké (byť rozdílné) vrstvy voličů. Jako číslo dvě v tehdejší hierarchii ČSSD stojící Sobotka, měl rovněž značnou přitažlivost pro část voličů, byť později jako lídr strany selhal. Tedy v první řadě strana měla zajímavé osobnosti, které byly nuceny na sobě pracovat a spolupracovat. A soupeře jsme zásadně hledali venku a ne ve stranických řadách.

Ve straně se podařilo zajistit, alespoň pro potřeby jejich vedoucích politiků, vynikající systém analytické práce. Jako předseda jsem já, i moji nejbližší spolupracovníci, každý měsíc věděl, jak se mění a vyvíjí názorová hladina české společnosti. Bylo pak možné chytře nakalibrovat rétoriku k problémům, které velká část společnosti považovala za reálné problémy svého života a vyhnout se marginalitám.

Strana tehdy, díky lidem jako byl Dimun a Tvrdík pod mým vedením, se snažila udržovat trvalou „strategickou iniciativu“ v politickém prostoru. Snažili jsme se, abychom byli první, kdo přijde do diskuze s určitou myšlenkou, s určitým programovým cílem či nápadem. Ale aby to současně bylo v souladu s výsledky naší analytiky. K marginálním problémům a jejich řešení jsou lidé pochopitelně hluší.

Za mého působení v čele se přímo pěstovaly názorové proudy a platformy. To bylo jen tak mimochodem jedním z cílů programu modernizace, který strana uskutečňovala v letech 2007 – 2009.
Mnohé z těchto prvků politické práce převzal A. Babiš a jeho lidé. Za Sobotky je sociální demokracie pomalu a někdy i rychle opouštěla. Bez kvalitní analytické činnosti prostě není možná dobrá syntéza.

Nevím, zda to byly fantazie Sobotky, s ním spojené marketingové a vlivové agentury a jeho politických spojenců, o nových voličích z řad tzv. městských liberálů, anebo to byly novinářské licence. Skoro bych řekl, že to bylo jedno i druhé. Je nesporné, že část vedoucích kádrů ČSSD začala sama sebe považovat za lidi, kteří mají vlastně blíže než k hodnotám reformního socialismu, spíše k něčemu, co bych nazval „levicová pražská kavárna“. Lepší a výstižnější termín mě nenapadá. A tak například bývalý hejtman za ČSSD v Plzeňském kraji, Bernard, uplácal v Plzni po krajských volbách koalici s občanskými, pravostředovými stranami a časem byl k nerozeznání od nich. Chodil nadšeně na protivládní demonstrace a vůbec mu nevadilo, že je to zcela absurdní a pro voliče naprosto matoucí.

I tak bystrý analytik jako je B. Pečínka se nechá unášet praxí nálepkování funkcionářů sociální demokracie. Ti jedni jsou „progresivisté“ a ti druzí „starosocialisté“. V této souvislosti si vzpomínám na výrok Norberta Blüma, někdejšího ministra práce Kohlovy konzervativní vlády Německa, který o sobě s oblibou říkal, že „není viněta“. Také tyto zkratky, které používá B. Pečínka, jsou hodně zjednodušující a vlastně zcela nevýstižné a tudíž nepravdivé.

B. Pečínka se někde dostal k draftu volebního programu ČSSD pro krajské a senátní volby. A poněkud zjednodušeně jej rozebírá. Zdá se mu, a podle mě chybně, že program je především o rozdávání. Ale tak tomu přece není.

V první řadě by měl ocenit, že ČSSD v tuto chvíli má program, který může v krátku předložit veřejnosti, a to na rozdíl od většiny jiných parlamentních politických stran. Měl by také ocenit, pokud by chtěl být objektivní, že v draftu programu ČSSD je obsažena také určitá vize společnosti. Jinak řečeno: „Co chceme“ a „Co nechceme“. Prostě sociální demokracie je ideová strana a zůstává ideovou stranou i v těžké situaci, ve které dnes nesporně je. Pečínka si vybírá několik témat, kterými „dokazuje“, že program ČSSD je jen o rozdávání veřejných statků. Ale tak tomu přece vůbec není. Pokud ČSSD navrhuje eliminaci Airbnb, má to svou logiku z několika hledisek. Strana chce podpořit řádné a daně platící podnikatele v oblasti ubytovacích služeb, v hotelích a penzionech a v jiných ubytovacích zařízeních, které podléhají mnoha zákonům a nařízením (bezpečnost, požární ochrana, ochrana veřejného pořádku atd.), které prostě majitelé jednotlivých bytů pronajímaných k přechodnému ubytování turistům, nejsou schopni zajistit. Vesměs jsou schopni zajistit většinou jen, prostřednictvím svých klientů, bengál v domě, kde se takováto služba, z níž byl zatím daňový výnos pro stát nevýznamný, nalézá. Strana tedy chce chránit řádné a daně platící podnikatele v této oblasti, kteří momentálně prožívají těžké časy. A také uživatele jiných v domě, kde je Airbnb. A pokud dojde k eliminaci či významnému omezení této služby, na trhu s byty se objeví tisíce zejména menších bytů vhodných k pronájmu mladým manželům s dětmi. A pochopitelně se také obecně sníží cena nájemného...

Pokud jde o výstavbu komunálních bytů, návrh ČSSD de facto aplikuje do českých podmínek britský systém výstavby komunálních bytů, bez nároků na veřejné rozpočty. Tímto způsobem je možné postavit ročně i více než 10 tisíc bytů a to do dvou až tří let, což není žádná chiméra. Kdokoliv z pochybovačů se může zajet podívat na fungující systém výstavby komunálních bytů do Anglie nebo do Rakouska. B. Pečínka je v této věci nezvykle povrchní, neboť ČSSD už příslušný návrh zákona veřejně představila, mohl se s ním seznámit.

Vybírat si jako závadný programový cíl redukci počtu zdravotních pojišťoven na dvě není rozumné. Přeci jde o to, aby veřejné prostředky, které proudí do zdravotnictví prostřednictvím zdravotních pojišťoven, byly co nejméně zatíženy režií. Zatím vidíme zbytnělé aparáty celé řady zdravotních pojišťoven... Starostí pravicových politiků i publicistů by mělo být hledání co nejvyšší efektivity veřejné služby a tedy snížení zbytných nákladů. Teď to navrhuje ČSSD, tedy někdo jiný...

Zvýšení minimální mzdy do roku 2023 na 20 tisíc Kč, je politicky logickým krokem. Je to jediný systémový nástroj, který má vláda k dispozici k tlaku na zvyšování průměrné mzdy zaměstnanců v soukromém sektoru. Upřímně, spotřeba obyvatelstva je faktorem, který zatím pozitivně ovlivňoval v posledních letech vývoj HDP země. A v nastalé situaci je to možná ještě důležitější ji podpořit.
Čtyřdenní pracovní týden je také zajímavým cílem pro zaměstnanecké vrstvy, a to v čase nastupující robotizace, digitalizace a tedy technologické revoluce. Uplatnění nových technologií přinese úspory pracovních sil a s tím je třeba politicky pracovat. Zkrácení pracovní doby je dobrá cesta k tomu, jak udržet co nejvyšší zaměstnanost v zemi. Předpokládejme, že ohromné investice, které půjdou do ekonomiky v příštích několika letech ve veřejném i v soukromém sektoru, změní hospodářskou základnu země natolik, že se rychle zvýší produktivita práce ve výrobních kapacitách.
Pečínkovi v programu chybí práce s menšinami anebo otevírání hranic uprchlíkům. Tyto věci do volebního programu pro krajské volby nepatří. Nechápu, proč by ČSSD měla být pozitivně naladěna k „otevírání hranic uprchlíkům“. To by znamenalo, že své bývalé „zdivočelé“ voliče, kteří přeběhli v posledních letech k populistům, nikdy nebude mít šanci získat zpátky. Ale ona je chce zpátky. Proto vítám, že se vyhýbá ve svém programu abstraktnímu blouznění o uprchlících, které tady v podstatě nikdo nechce.

A pokud jde o menšiny, je to věc střednědobého programu strany. Pokud jsem dobře informován, mají tvořit programový základ ČSSD v zásadě tři dokumenty, které mohou být v krátké době zveřejněny.

Je to jednak definitivní verze programu pro krajské a senátní volby. Pokud je mi známo, je před dokončením protikrizový program ČSSD, který zatím žádná jiná strana nemá. A do konce příštího měsíce má mít ČSSD zpracován i „nástin“ nebo chcete-li nečesky draft střednědobého programu, který po diskuzi může být základem pro zpracování volebního programu pro sněmovní volby v příštím roce.

Tohle už vypadá jako promyšlená programová práce, vycházející z rozumné ideové báze a z programových zkušeností úspěšných sociálně demokratických a socialistických stran v západní Evropě.
Reálný a uvěřitelný program je východiskem k tomu, aby se ČSSD stala opět důvěryhodnou stranou jako v minulosti. Tím druhým předpokladem je důvěryhodnost jejích lídrů. A upřímně, když se dívám na výsledky práce J. Hamáčka v čele Ústředního krizového štábu, myslím, že odvedl velmi dobrou práci. Je potřeba v tomto trendu pokračovat.

Samozřejmě, že jsem realistou a neočekávám, že by ČSSD v podzimních krajských a senátních volbách trhala volební rekordy. A hned po těchto volbách by mělo vedení strany přijít s podobnou aktivitou, která byla zahájena na jaře v roce 2007 a která vedla k větší progresi strany prostřednictvím plánu na její modernizaci.

Zdaleka nevidím budoucnost ČSSD tak černě jako B. Pečínka. A v tom zmiňovaném Ústeckém kraji si myslím, že vedení ČSSD zasáhlo v pravý čas. Volební preference ČSSD v tomto kraji se začátkem března dostaly na 2,9%. Pár čelných funkcionářů ústecké organizace došlo k názoru, že v zájmu politické záchrany sebe sama se rozpustí v amalgámu jakési podivné předvolební aliance s nevýznamným zastoupením ČSSD. Dva měsíce do voleb jsou samozřejmě krátká doba na nápravu poměrů. Ale je to dostatečná doba na to, aby se strana zbavila, alespoň v tomto kraji, zprofanovaných funkcionářů, kteří hledají jen svou politickou záchranu a na stranu z vysoka kašlou.


Jiří Paroubek

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Boudal Jiří · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Černý Jan · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fábri Aurel · Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hradilková Jana · Hrbková Lenka · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chlupáček Ondřej · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kňapová Kateřina · Kohoutová Růžena · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novotný Martin · Novotný Vít O Obluk Karel · Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Ouhel Tomáš · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Paroubková Petra · Passerin Johana · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Pikora Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedláček Tomáš · Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vích Tomáš · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Výborný Marek · Vyskočil František W Wagenknecht Lukáš · Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zahumenská Vendula · Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy