Vážený pane předsedo, vážení páni poslanci a poslankyně,

Přistupujeme k projednávání bodu vyslovení nedůvěry vládě v době, kdy se svět, Evropa i celá naše země nacházejí na křižovatce, kdy nás čekají zřejmě největší výzvy za období od roku 1989. Nejsou to ovšem výzvy nijak pozitivní, ale naopak výzvy, které vyžadují zcela nové pohledy, které se starými instrumenty ideologických a politických představ minulých dvaceti let zcela zjevně nevyřešíme.


Svět se dostává do nejhlubší hospodářské krize vyvolané naivními či bezskrupulózními a ve svých důsledcích nebezpečnými představami pickwikovského neoliberálního kapitalismu. Celý svět ví a cítí, že bohužel je to jen začátek, ovšem s výjimkou české vlády (tedy alespoň do sobotního uzavření volebních místností), která ústy Mirka Topolánka i Miroslava Kalouska přijala absurdní tezi, že vše je v zásadě v pořádku a nic vážného nehrozí.

Dostal jsem před několika dny dopis, a to od pana Ing. Jiřího Kaňáka, který se sám pokládá za pravicového ekonoma. Je natolik instruktivní a natolik výstižný, že jsem se rozhodl přečíst zde jeho podstatnou část. Zájemce pak odkazuji na web ČSSD, kde jej najdou v úplnosti. Zejména předseda vlády a ministr financí by si jej měli přečíst za domácí úkol ještě dnes večer. Že nemají důvěru středních a příjmově slabých vrstev už jistě chápou. Ale měli by pochopit, proč jim už nevěří ani podnikatelé, tedy stále významnější část podnikatelů.

Pan Ing. Kaňák píše:
Vážený pane předsedo, dovoluji si v příloze zaslat krátký komentář k současné finanční krizi, neb prohlášení našich čelných ekonomických představitelů již nemohu slyšet a upřímně se jim divím.

Přeji Vám i soc. dem. úspěch ve volbách, což mi věřte, že jako pravicově myslícímu jedinci je přání, ke kterému jsem dospěl buď díky vlastnímu myšlenkovému vývoji, ale ještě spíše díky tomu co vidím činit "pravici" a jakou politiku a řešení nabízíte vy.

Svět se potýká s finanční krizí. Nepotvrdily se tak prohlášení současné vlády z doby tzv. krize hypotečního trhu v USA o tom, že americký problém se nás a Evropy nedotkne. Evropy se dotknul razantně. Nás také. Pokles růstu HDP je očekáván nejen z důvodů poklesu světové poptávky, ale také z důvodů úrovně směnného kurzu české koruny.

Příčinou celosvětové krize a jejího přelivu na české prostředí není fundamentální důvod surovinový či ekonomického cyklu, ale důvod spekulativní. Když to zjednoduším tak příčinou světové krize finanční je v prvopočátku pochopitelná motivace finančníků získáním hmotných statků – prostá hamižnost. Na tom není nic zlého, ale i hamižnost by měla mít své meze. Pokud se banky – hypoteční, komerční, investiční či i pojišťovny ženou za vyššími zisky a od nich odvozují bonusy pro klíčové zaměstnance, pak i tito zaměstnanci lépe akceptují vyšší riziko ztráty. Ovšem zákony ekonomiky jsou neúprosné – můžeme nafukovat neproduktivní výnosy, ale ten podkladový materiál – ekonomika sama – si jednoho dne řekne dost, neproduktivní výnosy prasknou, zřítí se k zemi a s nimi se zřítí pyramida finančního systému. Lék je prostý, léčit i medikovat musí zase základní prvek ekonomiky – produkce a na ní navázaná spotřeba.

Ačkoli jinak odmítám státní zásahy do ekonomiky, v současné době, s pudem sebezáchovy bych vřele doporučoval i za cenu navýšení schodku rozpočtu rozjet poptávku státními zakázkami, případně jinak stimulovat produkci. Když se považuji za konzervativního ekonoma, dnes bych takovýto zásah považoval za konzervativní. Přinejmenším. Je s podivem, že naše vláda tak nečiní. Vlastně s podivem, vždyť ani v době hypoteční krize jsme se nebáli, tak co se báti teď…

Finanční systém by si měl pomoci více méně sám – nést ztráty způsobené vybráním zisků v minulosti a realizací ztráty nyní. Důsledky krize by tak měli nést ti, kteří svým profitem krizi způsobili. Ovšem v důsledku je třeba nastavit systém kontroly tak, aby nadále „hamižnost“ měla své hranice. Vždyť ony padající banky vykazovaly v minulých letech nejen nekřesťanské, ale přímo neslušné zisky. Jejich reálnou úroveň zaplatili klienti, jejich nereálnou úroveň zaplatí klienti zase – teď v roli daňových poplatníků.

Ať se nám to líbí nebo ne, zdroje se samy nenafouknou. Když rozpočet nesměřujeme na záchranu finančního systému, budou zdroje chybět na investicích do produkce. A to je dlouhodobě špatně.
Klasický spekulant hledá možnosti pro dosažení zisku. Jestliže v moři Eura existuje ostrov s korunou a tento ostrov je ekonomicky zdráv, nabízí takovou možnost. Spekulativní kapitál tak zvýší poptávku po české koruně, ta posiluje a drtí proexportně zaměřenou ekonomiku. Ona opěvovaná samostatnost české koruny tak paradoxně přitahuje finanční krizi jako magnet. Jen se zpožděním. Nerozumím tedy stanovisku vlády, že Euro není na pořadu dne. Euro na pořadu dne již bylo. Že jsme neměli vstup do Eurozóny za prioritu v minulosti, bylo zřejmě chybou, ale daleko větší chybou je v omylu zůstávat. Lékem na současnou krizi tak zřejmě bude:
- podpora ekonomické základny ze strany státního rozpočtu, i za cenu deficitu
- záchrana lidské základny ekonomiky v podobě poskytnutí alespoň nějakých finančních jistot
- injekce do finančního systému podmíněná její návratností v budoucnu
- co nejrychlejší přechod na Euro neb jsme součástí Europrostoru, vyvážíme do Europrostoru, žijeme s Eurem, ale nemáme ho. Přechod na Euro totiž odradí spekulanty, ale pomůže výrobě.

Ale zejména naši stratégové by měli zamířit své úsilí na pomoc léčiteli – výrobě, a udělat vše pro přijetí Eura, než spekulanti i zbytek výroby zdrtí svou lačností po výnosu z české koruny.“

Konec dopisu. Co k tomu říci?

Odpověď je jasná: Ani typičtí pravicoví voliči již nevěří svým pravicovým politikům a vidí svou naději ve vítězství sociální demokracie. I to svědčí o tom, že i podnikatelé odchodu této vlády želet, alespoň ve své většině rozhodně nebudou.

Vážené kolegyně, vážení kolegové,

Po výsledcích voleb do krajských zastupitelstev jsem se domníval, že může nastat situace, že my sociální demokraté nebudeme mít téma pro 2. kolo senátních voleb. Domníval jsem se, že koaliční představitelé pochopí, že jejich ekonomický a sociální projekt, jak rád vznešeně říká místopředseda vlády Martin Bursík, byl občany této země jednoznačně odmítnut, a to způsobem, který v České republice nemá obdoby. V posledních deseti dnech lidé, kteří za normálních okolností k tomuto typu voleb nikdy nešli, lidé zoufalí, sociálně utlačovaní, se rozhodli jít k urnám, aby řekli Mirku Topolánkovi a jeho souputníkům: Dost. Nechceme dál snášet sociální destrukci. Zastavte ji. K mému nepředstavitelnému překvapení však páni Topolánek, Bursík i Čunek, držíce se pomyslně za ruku, provolávali v nedělním pořadu Václava Moravce jeden za druhým: naše reformy nedáme. Budeme v nich pokračovat až do konce. Nikdo nám v tom nezabrání. A když následně Mirek Topolánek pronesl památnou větu: Dostali jsme facku včas, mně nezbývá než konstatovat. Nestačilo to. Ztratili jste jakoukoliv soudnost, pánové. Napoleon Bonaparte by v takové situaci, v jaké jste vy dnes, doporučil "změnit vládní postup". Ne tak vláda M. Topolánka. Není jí rady a tedy ani pomoci, proto bude nejlepší, když odejde.

Jako tonoucí se stébla chytá, trojlístek koaličních předsedů nyní volá: Nemůžete nás odvolat, ohrozili byste české předsednictví EU. A já vám říkám přesný opak: Tato krásná země, která s takovou vitální silou začala zejména za našich vlád budovat novou ekonomicky stále sílící a sociálně solidární společnost, si nezaslouží, abyste ji reprezentovali. Kdyby dnes byly reálné volby do Poslanecké sněmovny, budete na hlavu poraženi a minimálně jeden koaliční subjekt by se do Sněmovny ani nedostal. Zmizel by v Bermudském trojúhelníku politického zapomnění. Ano, pane Bursíku, o Vaši stranu se jedná. Nejlepším průzkumem veřejného mínění jsou volby.

Nikdo od vás nechce, abyste do Bruselu jezdili, kromě vás samotných. Ostatně již na jaře jsem vám doporučil, abyste do sněmovny předložili zákon, který by umožňoval klouzavý mandát ministrů.

Kdyby byl normální čas, dalo by se říci, že úředníci zvládnou agendu za vás a prostě to nějak přežijeme. Evropu však čekají výzvy, které nejste způsobilí zvládnout: Když si jen vezmu hlavní heslo českého předsednictví: Evropa bez bariér. To ovšem není heslo dneška. Byli bychom pro jiné heslo: Evropa bez hospodářských a finančních krizí. Jsem si jist, že taková filosofie by pak zanesla předsednictví České republiky do zlaté knihy Evropské unie.

Jinými slovy: Právě české předsednictví EU vyžaduje, aby tato vláda byla nahrazena přechodnou vládou odborníků opírající se průřezově o podporu všech poslanců v Poslanecké sněmovně.

Zaznamenal jsem také výroky vládních představitelů, že by pád této vlády oslabil naše zahraničně politické závazky. Aby bylo jasno. Bush nejsou Spojené státy americké. Bush je jen prezident, který se černými písmeny zapsal do její historie a nechává svým nástupcům i nám všem dvě rozpoutané války, a světovou hospodářskou krizi obřích rozměrů. Takovou Ameriku nechce nikdo rozumný na světě a nechtějí ji ani samotní Američané.

O sociálních demokratech, za jejichž vlád vstoupila země do EU a NATO si může kdokoliv říkat cokoliv. My pouze nezaměňujeme existenci těchto vztahů jako stavebních kamenů naší zahraniční politiky s vazalstvím a ideologickým poklonkováním.

Ano. Tato vláda musí, mimo jiné, skončit také proto, že přes trvalý a drtivý odpor veřejnosti uzavřela smlouvu o umístění amerického radaru. V situaci, kdy neexistuje jediný rozumný důvod pro jeho výstavbu, se rozhodla hrát vabank a dokonce nově prohlašuje ústy svého předsedy, že je radar namířen na Rusko. Že jako odpověď budou na nás mířit jaderné hlavice, jí nevadí. Tato vláda do slova a do písmene ohrožuje život každého z nás. A proto musí odejít.

Shrňme si to tedy:

- Vláda svými nespravedlivými reformami poškozuje naprostou většinu obyvatel České republiky.

- Vláda je nekompetentní a nepřipravená vyřešit blížící se ekonomickou krizi. Není schopná ochránit zájmy občanů České republiky před jejími dopady.

- Vláda v rozporu s názorem veřejnosti a bez koordinace s NATO uzavřela bilaterální smlouvu s USA o výstavbě radarové základny na území České republiky.

- Vláda formou podpisu Mirka Topolánka stvrdila Lisabonskou smlouvu, aniž by pro její přijetí v parlamentu činila jakékoli konkrétní kroky a naopak její platnost sama zpochybňuje. Zároveň svou zahraniční politikou vede Českou republiku do úplné mezinárodní izolace na evropské scéně, což vyvolává oprávněné pochybnosti o schopnosti zvládnout předsednictví EU.

- Vláda vznikla nelegitimně a díky politické korupci, nebo chcete-li díky „pozitivní či negativní motivaci“. Zavedla na českou politickou scénu praktiky korupce a vydírání, které vyvrcholily kauzou Morava.


Milé kolegyně, milí kolegové, občané České republiky,

Podle ústavy se každý poslanec má řídit svým svědomím a je odpověden pouze lidu této země. 78% občanů této země si přeje pád této vlády a 85 % včetně voličů ODS si přejí, aby Mirek Topolánek odstoupil. Pouze 24% občanů republiky důvěřuje této vládě.

Loď s názvem Česká republika si nezaslouží neodpovědné experimenty a šamanství. ČSSD necítí potřebu rituálního vítězství a nechceme krev. Ale nepřipustíme, aby Mirek Topolánek dál experimentoval s bezmocnými občany. Ti bezmocní občané často poprvé v životě přišli k volebním urnám a nám všem zaslali poselství: Nechceme vládu Mirka Topolánka, Zbavte nás této vlády. Pomozte nám.

Takové poselství, dámy a pánové, nelze odmítnout.