Vážený pane předsedo (předsedající),
Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci,
Dámy a pánové,

vláda České republiky nakonec po mnoha peripetiích předložila svůj plán boje proti krizi do parlamentu. Máme se radovat z prozření u vlády, která krizi dlouho popírala, poté považovala debatu o krizi za šíření poplašné zprávy a dodnes krizi bagatelizuje? Ne příliš! V bankovním sektoru nejsou dubiózní aktiva, jako v jiných zemích, díky dobré politice první sociálně demokratické vlády.


Mirek Topolánek (7.10.2008): „Jeho výroky (myšleno výzvy Jiřího Paroubka k diskusi nad řešením dopadů globální finanční krize) posledních dnů se dají charakterizovat jako šíření poplašné zprávy.“

Miroslav Kalousek (7.10.2008): „Některá vyjádření předsedy Jiřího Paroubka, včetně údajné potřeby vytvářet nějaké záchranné plány pro ČR, by se daly spíše nazvat jako šíření poplašné zprávy. Opakuji: krize nám nehrozí.“

Vláda zjevně stále nechápe před jak rozsáhlým problémem stojí. Liberální kapitalismus, který bez dostatečné regulace vytvářel virtuální peníze, zbankrotoval v místě svého vzniku ve Spojených státech. Předvídavější pravicoví politici – Sarkozy, Merkelová, Barroso - jej přestali vzývat hned na počátku této krize. Naše vláda ho občas vzývá dodnes. Možná by si členové vlády měli nechat přeložit články z amerického a evropského tisku, případně debatovat se svými partnery v Západní Evropě. Problém je v tom, že v Evropě ODS žádné přirozené partnery nemá. I britští konzervativci začali couvat od mesaliance s ODS v Evropském parlamentu tak, jak jí přislíbil pan předseda Topolánek po volbách do EP.

Proč se domnívám, že vláda nechápe hloubku krize?

Je to jednoduché. Kdyby ji chápala, snažila by se o dohodu s politickou opozicí i s odbory a zaměstnavateli v rámci tripartity. Ona však předkládá všem věci prakticky jen na vědomí.

Jelikož to tedy nedělá, jak má, je vidět, že nechápe hloubku problému.

Ono je to však ještě horší. Vláda by mohla dát opozici šanci, podpořit alespoň některá opatření ze svého balíčku a zajistit tak pro jejich příjemce větší věrohodnost takového opatření, neboť by mohli racionálně očekávat, že takové opatření nebude po volbách zrušeno.

Vláda se rozhodla jinak. Vsadila vše na jednu kartu a chce buď všechno anebo nic.

Všechno znamená nejenom balíček samotný, ale i opětovné zavedení zdravotnických poplatků v celé zemi a dokonce i souhlas s počátkem privatizace penzijního systému, tzv. opt-outem. Namísto snahy o shodu, alespoň v dílčích věcech, je ze strany vlády snaha o prosazení jejích plánů na privatizaci a zpoplatnění zdravotního systému (poplatky jsou pouze prvním krokem k placenému zdravotnictví) a k privatizaci penzijního systému, a to často pod pláštíkem boje proti krizi.

Opozici tím pravda usnadnila úlohu. Takovému balíčku jako celku se dá říci pouze jediné: jasné NE!

Ne opatřením, která povedou k privatizaci penzijního systému. A to už na základě zkušeností z průběhu obří finanční krize ve Spojených státech.

Taktika vládní koalice je jasná a průhledná.

Od 1.1.2009 snížila platby za sociální pojištění o 1,5 procentního bodu a teď chce další snížení příspěvků na sociální pojištění (dopad nejméně 18 mld. Kč) pod záminkou řešení dopadů krize.

Výsledkem bude nedostatek peněz na důchody a poté koalice občanům sdělí, že si musí připlatit skrze soukromé penzijní fondy.

Vláda trpí v této oblasti nemírnou arogancí a nesoudností. Hlasy, které jí radily, aby opt-out alespoň odsunula, nevyslyšela.

Proč je vláda arogantní? Chtít privatizovat penze v době, kdy budoucí američtí penzisté mají na důchodovém účtu o 40% méně prostředků než před rokem a kdy jim hrozí v penzi bída díky selhání kapitálových trhů a neochoty Bushovy vlády tyto trhy regulovat. Je to v době, kdy na Slovensku je tzv. druhý pilíř penzijního systému ve velkých problémech, lidé tam mají již za 3 roky fungování o 10 i více procent nominálně méně než tam vložili a o reálné hodnotě, ani nemluvě.

Pro vládu by bylo nejlepší, kdyby hlasování o krizovém balíčku spojila s hlasování o důvěře vládě, jak váhavě naznačoval v posledních dnech pan premiér. Byla by to šance na ukončení existence této nelegitimní menšinové vlády tím nejlegitimnějším způsobem.

Nicméně, že to vláda udělá, neočekávám. Odvaha není silnou stránkou této vlády. Vláda je silná jen v siláckých prohlášeních. Když dojde na lámání chleba je docela obyčejně zbabělá a úskočná.

Balíček včetně opt-outu musíme odmítnout. Nicméně problém řešení hospodářské krize zůstává a bude nutné jej řešit. Pokud bychom měli možnost hlasovat o jednotlivostech vládního balíčku podpořili bychom zřejmě následující opatření (záleželo by i na technických detailech a konkrétní dikci navržených opatření, které zatím neznáme):

1. Zrychlení odpisů – opatření na podporu investic. Opatření navrhovala ČSSD již v říjnu minulého roku. Jednoznačná podpora.
2. Podpora úvěrů – garance za exportní i provozní financování prostřednictvím ČEB a ČMRZB. Tato opatření navrhovala ČSSD již v říjnu minulého roku. Jednoznačná podpora.
3. Zlepšení dopravní infrastruktury a dopravní obslužnosti. To jsou evergreeny ČSSD. Jednoznačná podpora.
4. Zrychlení vratek DPH, je to něco, co zlepší firemní cash flow a je to možné podpořit.
5. Prominutí záloh na dani živnostníkům je možné schválit jako pomocné opatření.
6. Novelizace konkursního zákona za účelem lepší ochrany zaměstnanců a další opatření pro hladký a korektní průběh konkursů by snad bylo možné podpořit.
7. Zavést povinnost uvádět roční úrok u spotřebitelských úvěrů je minimum minimorum, je to nutné doprovodit bojem proti lichvě ať již oficiální (firmy) tak i černé (lichváři).
8. Zateplování panelových domů ČSSD dlouhodobě prosazuje a vláda jej zatím brzdila, stejně jako investice do energetických úspor domácností. Tak uvidíme, jaké to bude v praxi.
S čím však nelze zásadně souhlasit je:

1. snížení sociálního pojištění. Jak již bylo námi mnohokrát řečeno, má sloužit pouze jako první krok k rozvalení, podfinancování penzijního systému a jeho následné privatizaci.
2. Odmítnout je také nutné zavedení odpočtu DPH u osobních automobilů. Na autě za milión ušetří pánové z NERVu 190 000 Kč a na autě dvoumiliónovém už 380 000 Kč. Za stejné peníze by bylo možné sešrotovat v prvním případě, po uplatnění návrhu ČSSD na tzv. šrotovné, 7 starých škodovek, wartburgů a trabantů a v druhém případě dokonce 15. Průměrný občan by si pak koupil Fábii či auto z TPCA Kolín a přispěl by tak k zaměstnanosti v ČR. Přispěl by také k výraznému zlepšení životního prostředí, neboť emise starých aut jsou podstatně vyšší, nežli u aut moderních. Otázka také je, proč firmám DPH odpouštět a občanům, soukromníkům nikoliv? V případě vládního návrhu si nejbohatší část české společnosti bude kupovat drahá BMV, Mercedesy a Audi. Vláda tak pomůže zahraničním dodavatelům drahých aut a stará, emisemi škodící auta příjmově slabších lidí budou dál brázdit naše silnice. Nemluvě o tom, že budou ohrožovat jejich majitele v případě havárie, neboť airbag většina z nich nemá. Svým technickým stavem (chceme odstranit auta starší 10 let), tato morálně i technicky opotřebená vozidla ohrožují všechny.

ČSSD v balíčku chybí celá řada opatření, které již několikrát předložila veřejnosti.

Opatření na podporu poptávky, uplatněná sociální demokracií, tedy ve prospěch občana, na posílení jeho koupěschopnosti i k ochraně občanů před dopady krize:
- dočasné zvýšení zákl. osobní slevy na dani u daně z příjmů fyzických osob;
- dočasný pokles snížené sazby daně z přidané hodnoty;
· od 1.1.2010 snížit sníženou DPH ze současných 9% na 6% - cíl: zlevnit potraviny, léky, výstavby bytů a domů…
- dočasné prodloužení podpůrčí doby a zvýšení podpory v nezaměstnanosti (nechci jít do detailů);
- zvýšení ochrany zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele;
- zrušení karenční doby v prvních třech dnech nemoci (náhrada mzdy nebo platu ve výši 25% průměrného výdělku);
- jednorázová výplata třináctých starobních a invalidních důchodů;
- zvýšení přídavku na dítě;
- dočasné zvýšení příspěvku na bydlení;
- úprava stávajícího tempa deregulace nájemného z bytu a mohl bych dále pokračovat.

Uvedl jsem jen některé z opatření navrhovaných sociální demokracií v sociální a daňové oblasti. Tyto a další návrhy v kodifikované podobě klub ČSSD předložil do Poslanecké sněmovny.

Chci připomenout, že ČSSD vlastně téměř čtvrt roku má připraveno skoro šest desítek návrhů na řešení dopadů krize. Je jen věcí vlády, zda tyto návrhy využije, či nikoliv.

V každém případě hodnotíme návrhy vlády jako opožděné, nedostatečné a v některých otázkách pro ČSSD zcela nepřijatelné. A vláda by udělala nejlépe, aby u této klíčové otázky spojila svůj osud s tímto návrhem.

Tím zásadním, co je nutné zajistit, a na co Topolánkova vláda ani NERV nepomysleli, je tedy, aby občan, pracující člověk či důchodce, který současnou krizi nezavinil za ní nejvíce netrpěl.

Rozumná vláda České republiky by se za stávající krize snažila o dvě klíčové záležitosti:

1. O udržení sociální soudržnosti české společnosti.
Vláda Mirka Topolánka dělá pravý opak. Zavedení rovné daně, demontáž a privatizace penzijního systému, snahy o privatizaci ve zdravotnictví, výhodami jen pro bohaté (odpis DPH na osobní auta jako zvýhodnění luxusní a prestižní spotřeby) dělá vše pro rozvrat sociální soudržnosti.

2. O udržení fungující EU, otevřeného Evropského hospodářského prostoru. Rozpad EU na národní státy by byl katastrofou především pro menší a exportně zaměřené země typu ČR. Vláda to již trochu začala chápat, ale jen málo. Jinak by byla Lisabonská smlouva schválena již dávno a ODS by přestala s nedůstojným švejkováním. Ostatně dnešní hlasování o přijetí Lisabonské smlouvy ukázalo – pokud jde o vztah k Evropě – to nereálné rozvrstvení na české politické scéně. Z ODS většina jejích poslanců nehlasovala pro přijetí Lisabonské smlouvy.

Jelikož rozumnou vládu nemáme, bylo by správné, aby spojila hlasování o krizovém balíčku s hlasováním o důvěře a dala prostor vládě konstruktivnější, proevropštější a více sociálně ohleduplné.

Úplně závěrem. To, že vláda nemá důvěru sociální demokracie, jistě nikoho nepřekvapí. To může někdo charakterizovat tak, že nic jiného není ani možné od opozice čekat.

Ale jak hodnotit v této souvislosti vývoj české koruny – její nezvykle silný propad – a situaci na burze?

Obamův vyhlášený plán provázela skepse. Přesto dolar vůči euru rostl a vůči libře velmi silně. Také se projevuje vzestupná vlna amerického akciového trhu po vyhlášení prezidenta Obamy o pomoci lidem s hypotékami.

Dolar vůči euru trvale posiluje. Koruna se ani po vyhlášení Topolánkova programu neodpoutala od negativního trendu panujícího v celém regionu.

Mnohem pozitivnějším ovlivněním kursu české koruny v předchozích dnech byly výsledky HDP, které také zahraniční ekonomičtí komentátoři přivítali. Přesto koruna dále oslabuje na svoje nové tříleté minimum (29,50 kč, mimochodem, konverzní kurs SK byl 30,1 na 1 EUR). Akcie na pražské burze šest dní za sebou ztrácejí, včera dokonce 7%. Vládní opatření jsou tak naprosto bezzubá a finanční trhy na tento návrh reagovaly negativně.

Tak ještě jednou zopakuji stanovisko ČSSD: vládní návrhy jsou opožděné, nedostatečné a v některých otázkách pro ČSSD zcela nepřijatelné. A vláda by udělala nejlépe, pokud by u této klíčové otázky spojila svůj osud s tímto návrhem.

Děkuji.