Vážení delegáti a delegátky, vážení hosté, přátelé, sympatizanti, občané celé České republiky,

v tomto roce to bude již 20 let, co v naší zemi, v celé střední a východní Evropě, bývalých satelitních zemích Sovětského svazu, byla obnovena svoboda. Sovětský svaz, jedna z největších a nejobávanějších říší světa, už neexistuje a my si o životě ve své zemi můžeme rozhodovat sami a nezávisle.

Máme spolehlivé spojence v zemích EU a NATO, do kterých republiku přivedly vlády sociální demokracie. Naše země je tak zajištěna bezpečnostně a hospodářsky nejlépe, jak kdy byla ve svých dějinách.


Česká republika, alespoň za doby, kdy byla vedena našimi vládami, ovšem hledala a nalézala přátele i za hranicemi těchto dvou velkých společenství, jejichž jsme členy. Když počátkem září 2006 po osmi letech skončila vláda ČSSD, mohli jsme se rozhlédnout po světě a konstatovat, že naše republika nemá žádný významnější spor s jiným státem světa.

V posledních dvaceti letech se v našich životech velmi mnoho změnilo. Zdrcující většina z nás, kteří jsme v listopadu 1989 zvonili na náměstích českých a moravských měst klíči, si tehdy představovala velkou změnu. Představovali jsme si úplný odklon od minulosti, zásadní změnu zahraničně politické orientace státu, přechod k efektivnějšímu uspořádání ekonomiky, což ovšem umožňuje jen návrat k tržní ekonomice, plná lidská práva a svobody, vytvoření pluralitního systému více politických stran a růst životní úrovně lidí. Tedy všestranný rozvoj českého národa a jeho státních institucí. Můžeme být hrdí na to, že se sociálně demokratické vlády podílely na velké přeměně naší země.

Ve společnosti se po listopadu 1989 podařilo uskutečnit dějinný zlom. Po obnovení demokratického režimu v listopadu 1989 se od počátku vyskytovaly odlišné představy o tom, jakým způsobem a kam vést českou společnost. V tomto střetávání rozdílných politických koncepcí postupně vykrystalizovaly dvě základní politické síly společnosti: demokratická levice zakotvená v ČSSD a liberálně konzervativní pravice seskupená zejména v ODS.

Tyto dvě strany se po každých volbách stávaly přirozeným gravitačním polem, k němuž byly přitahovány další české politické strany. Za těch dvacet let se tedy naše země od základu změnila a je potřeba si také přiznat, že ne každý náš občan je s vývojem v naší zemi spokojen.

Jaká je dnešní situace v ČR? Po osm let našich vlád jsme nedělali marnou práci: v září 2006 jsme předali svým dočasným nástupcům ekonomiku země ve skvělé kondici, se skvělými tempy hospodářského růstu, zajistili jsme za těch osm let rapidní vzestup reálných mezd i důchodů. Dokázali jsme vládní hospodářskou politiku nastavit tak, že postupně klesala nezaměstnanost. V posledních letech našich vlád jsme dokázali plnit maastrichtská kriteria i konvergenční program. Za našich vlád byl bankovní sektor stabilizován a vyčištěn od dubiozních aktiv, proto nezažili čeští střádalové v posledních měsících podobnou deziluzi a krizi důvěry ve finanční systém jako ti američtí či britští (vláda ODS se tedy dnes i na mezinárodním fóru chlubí cizím peřím).

Tolik tedy dobré zprávy.

A teď ty špatné.

Naše země se dostává do situace, kterou poznali z osobní zkušenosti naši otcové, dědové a pradědové ve 30. letech minulého století, tedy za období Velké krize. Hospodářský pokles nabývá takové intenzity, že desítky podniků, které byly chloubou českého průmyslu, končí. Že desítky tisíc občanů dnes přicházejí o práci a zítra kvůli tomu nebudou tito lidé schopni dodržet své životní závazky (splácet půjčky; udržet děti na studiích atd.), pozítří pak mohou přijít o domov a lidskou důstojnost. My jsme tady proto, abychom těmto lidem pomohli.

Český průmysl ztrácí v posledních měsících zakázky (v příštích měsících to může být jejich zhruba až třicetiprocentní meziroční pokles), ztrácí je tedy opravdu v mimořádném, nevídaném rozsahu a tempu.

Česká průmyslová výroba klesla v listopadu a prosinci meziročně v číslech s promítnutím sezónních vlivů zhruba o 15%, klesá také spotřeba obyvatelstva i export – klesá tedy i tvorba HDP.

Příjmy státu v lednu dosáhly pouhých 86% předchozího roku. Bude-li tento trend trvat – a já nevidím mnoho důvodů, proč by tomu bylo v následujících měsících jinak – povede to k tragickému pádu příjmů veřejných rozpočtů, tedy státního, krajských i těch obecních.

Již počátkem prosince jsme, vážení přátelé, zveřejnili náš program boje proti krizi. Náš plán protikrizových opatření zahrnuje opatření dlouhodobá i krátkodobá.

Jako krátkodobá opatření navrhujeme:

· s platností do konce roku 2010 snížit 9% sazbu DPH na 6%, s cílem zlevnit potraviny, léky a bydlení;
· pro rok 2010 a 2011 zvýšit osobní slevu na dani zaměstnanců a OSVČ o 3600 Kč;
· s platností do konce roku 2011 zvýšit u lidí s nízkými příjmy příspěvek na bydlení o 300 Kč měsíčně;
· prodloužit do konce roku 2011 podporu v nezaměstnanosti o jeden měsíc a zvýšit ji na 80% výdělku;
· do konce roku 2011 prodloužit podporu v nezaměstnanosti na devět měsíců těm, kteří se účastní rekvalifikace;
· zmírnit deregulaci nájemného a posunout termín přechodu na tržní ceny o dva roky;
· v letech 2009 až 2010 zavést státní finanční podporu 25 tisíc Kč při nákupu nového automobilu za podmínky vyřazení auta staršího 10 let z provozu;
· v listopadu 2009 jednorázově vyplatit důchodcům částku 2400 Kč a nárok uhradit ze zisku ČEZ za rok 2008.

Jako dlouhodobá opatření pak navrhujeme:

· zvýšit daně lidem z příjmů nad 100 tisíc Kč měsíčně na 38% hrubé mzdy;
· zvýšit daně podnikům na 21%, tj. na úroveň zdanění v roce 2008;
· znovu zavést dávky nemocenské v prvních třech dnech nemoci ve výši 25% výdělku;
· ztížit podmínky pro zaměstnávání cizinců ze zemí mimo EU, prodloužit lhůty, aby mohlo být pracovní místo obsazeno cizincem ze zemí mimo EU ze 30 na 60 dnů;
· v případě krachu firmy vyplatit lidem tři měsíční výplaty z peněžních prostředků firmy a teprve potom povolit úpadci zablokovat účty firmy;
· rodinné příspěvky vyplácet rodinám s příjmy až do trojnásobku životního minima (nyní 1,8 násobek minima) a rodinné přídavky zvýšit o 100 Kč.

Náš přístup k řešení krize vychází z tradičních sociálně demokratických hodnot – solidarity a spravedlnosti. Na těchto hodnotách byl ve 20. století v Evropě vybudován moderní sociální stát, který zaručuje širokým vrstvám sociální jistoty a slušnou životní úroveň. Solidarita a spravedlnost umožňují nezbytnou soudržnost společnosti. Obětujeme-li krizi hodnoty solidarity a spravedlnosti, přijdeme o hodnotu nejdražší - o svobodu. A obětujeme-li krizi sociální soudržnost, přijdeme o demokracii. V novodobých dějinách západní civilizace šla obrana demokracie vždy ruku v ruce s obranou sociálního státu. Za desetiletí míru, prosperity a svobody vděčí občan západní Evropy právě tomuto sociálně demokratickému přístupu.

V závěru ledna jsme tedy zveřejnili náš plán sociálních a daňových opatření, který má snížit dopady krize na konkrétní české občany (ve vládních plánech se o občanech mnoho nehovoří, tam se hovoří jen o penězích, bankách či podpoře podnikatelů…). V nejbližších dnech předložíme plán v kodifikované podobě, tedy v podobě nových návrhů zákonů do Parlamentu.

Sociální demokracie seriozně předložila své návrhy do veřejné diskuse. Vláda na to však šla od lesa - vládní řešení spočívá ve spojení nového televizního seriálu „Jak se vám líbí“, ve kterém soutěží jednotliví experti o nejvtipnější a nejsympatičtější projev připomínající hvězdy pop-music. Jejich úsměvy na kamery prolínané tolik milovanou zásadou vlády, a totiž: méně státu, méně regulace, více trhu. Zkrátka více pickwickovského kapitalismu 19. století.

Vím, že úspěch v politice je závislý na mediálním pokrytí, proto musím tento páně Topolánkův fígl ocenit a pogratulovat mu. V intenzivní spolupráci s provládními médii se mu podařilo zakrýt, že existuje komplexní a vnitřně provázaný protikrizový program ČSSD a že on žádný vlastní plán na řešení krize nemá.

Všichni víme, že ještě před čtyřmi měsíci dělali čelní činitelé pravicové české vlády z přicházející krize papírového tygra. Buď tedy před volbami záměrně lhali, anebo jsou tak slepí a kolosálně neschopní. V každém případě máme na výběr ze dvou důvodů, proč to dělali. Buď kvůli jejich amorálnosti či hlouposti. A to není zrovna skvělé vysvědčení vlády.

Pánové z vlády fantazírovali, že krize republiku jaksi obejde, nezasáhne ji a já podle nich prý jen šířím poplašnou zprávu. Tyto jejich hrátky nás všechny, celý stát a jeho občany bohužel připravily o drahocenný čas. Pravicová vláda nemá v rukou zatím žádný protikrizový plán. Co s takovou neužitečnou vládou? Pokud vláda nepředloží realistický plán boje proti krizi, nemá právo na svou další existenci, protože ohrožuje osudy milionů lidí.

Tato vláda otevřeně lže i ve Sněmovně. Mlží, pokud jde o čerpání evropských strukturálních fondů. Z 869 mld. Kč, které pro republiku získala vláda pod mým vedením, bylo zatím ve skutečnosti za dva roky sedmileté finanční perspektivy 2007 – 2013 čerpáno neuvěřitelně nízkých 1,9 mld. Kč.

Znovu se ptám, co s takovou neschopnou vládou, která ještě ke všemu veřejně lže?

Víte, drazí přátelé, já si často vzpomínám na těch zhruba 130 předvolebních mítinků před říjnovými volbami, jichž jsem se zúčastnil - na setkání s desetitisíci občany, kteří nám věřili a jimž jsme se dívali do očí.

Chceme sloužit svému národu, jak nejlépe umíme, pracujeme pro lidi, kteří nás potřebují a pro zemi, kterou milujeme. I dnes od nás naši občané očekávají pomoc a obávám se, že časem i záchranu v řešení jejich mimořádně složité životní situace. Naším základním úkolem je ochrana základních životních jistot českého občana, tedy občana, který krizi nezavinil.
Přátelé, nezapomeňme, v co vyústila Velká hospodářská krize před 75 lety. V destabilizaci hospodářských, sociálních i politických systémů desítek zemí, včetně tehdejšího Československa a vyústila rovněž v nejničivější válku všech dob a v půlstoletí totalitních režimů. Některé jevy se bohužel mohou znovu opakovat. Postupně se zhoršující situaci lidí v prostředí krize chce vláda ještě zkomplikovat pokračováním tzv. reforem. Chtějí protlačit – pod pláštíkem boje proti krizi – například zdravotnické zákony včetně privatizace zdravotních pojišťoven. Chtějí již na příští schůzi vlády přijít s opt outem, což ohrozí stabilitu penzijního systému.

Víte, já bych si uměl představit jistou formu tolerance pravicové vlády, resp. jejího dožití v době evropského předsednictví, ale jen v případě, že nebudou pokračovat v tzv. reformách, které jdou proti zájmům milionů lidí. Dostaneme-li toto ujištění, můžeme o toleranci hovořit.

Již víme, jakou smršť odporu vyvolal v akademické obci zcela neschopný ministr školství svými návrhy obsaženými v tzv. Bílé knize terciárního školství připravovaným frontálním útokem na akademické svobody. Tyto excesy sociální demokracie nikdy nepřipustí. Víme již, že příští volby do sněmovny budou kromě jiného také o tom, zda brzy po nich budou studenti vysokých škol platit školné či nikoliv. Právě tento dárek jim totiž připravil tento zelený svazák pravicové vlády.

Pokud jde o poplatky ve zdravotnictví, v tomto týdnu sněmovna schválila o jeden hlas, chtělo by se říci o hlas jednoho Melčáka, velmi krotkou verzi omezení poplatků ve zdravotnictví. Tato novela však zcela vynechává důchodce – zřejmě proto, aby je potrestala za to, kolik je mezi nimi voličů ČSSD a levice obecně. Novela rozhodně nepokrývá vše ani u juniorů do osmnácti let. Je to zkrátka zcela nedostatečné řešení.

Naši hejtmani již předložili do sněmovny další návrh zákona o zrušení poplatků, který budeme chtít projednat třeba i na mimořádné schůzi Poslanecké sněmovny. Co jsme slíbili, to plníme. Až do konce volebního období budeme usilovat o zrušení poplatků. A pokud to nevyjde, jeden z prvních zákonů, který prosadíme po vítězných volbách do sněmovny, bude zákon o celkovém zrušení poplatků ve zdravotnictví.

Na úrovni krajů jsme svůj slib občanům splnili, a to i přesto, že se vláda ODS žene do otevřené konfrontace s našimi hejtmany a dělá otevřené obstrukce s tím, že v tomto svém štvaní proti ČSSD nezná míru.

Řeči o údajném chaosu ve zdravotnictví v krajích jsou účelovými báchorkami pravice a pravicových médií. Ve středočeských krajských zdravotnických zařízeních neplatí poplatky pouze 1,5 % jejich klientů. Myslím, že po několika týdnech to bude podobné i jinde, v jiných krajích.

Dovolte mi, abych se teď věnoval související problematice, a tou jsou metody současné koaliční vlády. Jak tato vláda vznikla, to všichni víme – politickou korupcí dvou našich bývalých poslanců. Z těch se po dlouhých letech konformity v sociální demokracii stali nejloajálnější poslanci vládní koalice. Co je příčinou tohoto překvapivého přerodu si každý člověk může domyslet. Kde se vzala ta motivace ke zradě? Na sousedním Slovensku za vlády premiéra Dzurindy došlo k podobné praxi překvapivých přestupů poslanců a nedávno bývalý ministr Dzurindovy vlády korupční praxi veřejně přiznal. Zkrátka, na všechno se časem přijde a každá nečestnost bude časem odhalena.

Vláda časem získala z našich řad další posily: poslance – defraudanta Wolfa, hledajícího u vlády ochranu před trestním stíháním, a Evžena Snítilého, který ani po roce od jeho zrady při prezidentské volbě nebyl schopen doložit nové, čisté lustrační osvědčení s ohledem na jeho údajnou spolupráci s komunistickou VKR. Znám české investigativní novináře, tedy provládní novináře. Nepochybuji proto o tom, že celou věc přikryjí opět na čas příkrovem mlčení. Ptám se, co by se asi stalo v podobném případě u sociálního demokrata? Oba pánové se s úsměvem procházejí po sněmovně. Oba nestoudně hlasují pro všechny vládní návrhy a kašlou na statisíce lidí, kteří volili ČSSD. Ve všech případech se jedná o poslance, jejichž jména občané až do jejich zběhnutí na druhou stranu, nebo chcete-li výstižněji: do jejich zrady, prakticky neznali.

Vláda nemá chuť s námi věci seriózně dojednávat či dohadovat kompromisy. Její členové nás tu a tam chtějí moralizovat, chtějí od nás slušnost a sami slušní nejsou. Hlásají morálku a sami sedí ve vládě postavené na korupci.

Tahle vláda je – s ohledem na to, jak vznikla – nelegitimní. Myslím, že by si to měli její členové každé ráno připomenout.

V tomto týdnu hovořil předseda ODS sugestivně o tom, že tentokrát, ale opravdu poprvé a vlastně nerad a proti své vůli, sáhne před volbami do Evropského parlamentu k negativní kampani. Ale pane předsedo Topolánku, nedělejte z české veřejnosti prosťáčky. Co kauza Dryml, mocně rozpatlávaná pravicovými médii. Vždyť vy už jste v televizní debatě dva dny po vzniku kauzy, tedy 1. ledna o ní věděl více nežli já. A kdo že to dělal stalinistu z našeho lídra do Evropského parlamentu Jiřího Havla? Kdo že to dělá obdivovatele nacismu z Davida Ratha, jemuž část rodiny vyvraždili za okupace ve jménu nacistické ideologie právě nacisté? A kdo že to spustil tzv. Kubiceho zprávu, s nezapomenutelnou inspirační rolí pánů Langera a Vidíma? A kdo využíval prefabrikovaných blábolů zločince Krejčíře a zločince Pitra ke spuštění lžikauzy Unipetrol zaměřené proti nám? A kdo že to vlastně rozpoutal tzv. aféru biolíh, jejíž aktéři, členové sociální demokracie byli později shledáni nevinnými? A pod vedením koho byla policie, když teatrálně pár desítek hodin před minulými komunálními volbami zatkla Věru Jourovou, a to jen proto, že se mnou pár měsíců spolupracovala na ministerstvu? Podotýkám, že také Věra Jourová je zcela nevinná. Pane předsedo Topolánku, musím konstatovat, že se vy a vaši lidé, pánové Langer a Dalík, neštítíte ničit pro své mocenské cíle ani lidské osudy.

Musím říci, že úslužná provládní média v posledních dnech, ostatně jako vždy před sjezdem sociální demokracie či před volbami, začala zostra. Už ani nevím, kolik jsme za posledních čtrnáct dní rozdali trestních oznámení. Vévodily pochopitelně nechutné útoky na Davida Ratha, ale nejen na něj. Cíl takových útoků je průhledný. V případě sjezdu se pokusit otrávit prostředí v ČSSD, vypustit nepříjemný odér a pak si ještě pohoršeně ucpávat nos.

Už jsem zažil mnohé, dozvěděl jsem se péčí pánů Kubiceho, Vidíma a Langera a klubu přátel ODS v médiích, že jsem pedofil. Ale útok médií na mou ženu před týdnem překonal veškeré mé představy o nechutnosti, která se line z hlav a per některých novinářů. Lži intimního charakteru bez jejího souhlasu či vyjádření použité vůči manželce opozičního politika jsou tak nehoráznou věcí, nemající vůbec v Evropě obdoby, že je potřeba o nich mluvit nahlas. Ale jak znám jejich inspirátory, ti se ani nezapýří.

Neslyšel jsem v tomto případě naše obvyklé mediální mentory, že by alespoň předstírali nějaké své pohoršení. Stejně tak jsem téměř neviděl, že by se – až na dvě výjimky – někdo z publicistů ohradil vůči politické zrůdnosti, které se dopustil nový první místopředseda ODS, když přirovnal ČSSD k NSDAP vedené Hitlerem a Goebbelsem. Pánové a dámy, „objektivní“ publicisté mlčeli a mlčí dodnes. Nechci jim sahat do svědomí, ale myslím, že jim ten výrok zas až tak moc nevadí.

Média nás zkrátka nemilují. Ale vzpomeňme si na dobu těsně před krajskými a senátními volbami, od smutné události v Monarchu až do včerejška nevysvětlený požár na pražském Výstavišti pár hodin před otevřením volebních místností. Naši občané jsou ale moudří, měli ve věci zcela jasno, a tak tomu bude i ve volbách do EP.

Přejdu teď do jiné oblasti.

Vážení přátelé, máme velkou minulost, v loňském roce v dubnu jsme velkolepě oslavili 130. výročí našeho vzniku. Můžeme být hrdí na působení našeho hnutí v době staré rakousko-uherské monarchie. Velmi jsme přispěli k emancipaci dělnictva, pracujících, tedy malého českého člověka. Byli jsme u vzniku samostatného československého státu. Byli jsme součástí naprosté většiny vládních koalic za První republiky. Naši členové, včetně dlouholetého předsedy strany Antonína Hampla, umírali za II. světové války za svou vlast v koncentračních táborech, na popravištích i na bojištích světové války. V roce 1945 jsme spoluobnovovali československý stát. Po únoru 1948 pokračovala strana v činnosti po dlouhých 41 let v exilu. V listopadu 1989 obnovila strana svou činnost opět v naší republice. Dnes jsme součástí nejvýznamnějšího politického hnutí naší planety – Socialistické internacionály (SI). Jsme nedílnou, respektovanou součástí Evropské sociálně demokratické strany (PES). V prosinci tohoto roku se v Praze uskuteční kongres PES, na kterém se sejdou všechny její členské strany. Celkem se ho zúčastní asi 1200 delegátů. Česká sociální demokracie dosud za 131 let své existence nehostila mezinárodní sociálně demokratickou akci tohoto formátu a významu. Máme velmi silné přátelské vazby se sociálními demokraciemi okolních zemí, zejména slovenskou, polskou, německou, rakouskou, maďarskou a z těch dalších zejména s britskou.

S těmito stranami pravidelně konzultujeme společný postup v zahraničně politických otázkách a chystáme spolupráci představitelů regionů i komunální politiky. Programové dokumenty PES a politické postupy našich přátel ve stranách PES a SI jsou nám dobrou inspirací v naší práci.

Jaké jsou tedy politické cíle naší strany? Zachránit, co se zachránit dá ze sociálního státu destruovanému systematicky pravicovou vládní koalicí. Jde nám o vítězství ve volbách do Evropského parlamentu za necelé čtyři měsíce. Ty pojmeme jako druhé kolo referenda o vládě ODS. Jako jediný problém těchto voleb vidím zatím deklarovaná nízká volební účast cca 20%.

Metodologicky budeme postupovat podobně jako při přípravě krajských a senátních voleb: přesnou sociologickou analýzou výchozí společensko-politické situace, identifikací hlavních volebních témat a cílových voličských skupina a nejefektivnějších prostředků volební komunikace.

Ve volební kampani budeme muset prokázat především mimořádnou schopnost přesvědčit naše voliče o významu evropských voleb pro vnitropolitický vývoj v naší zemi. To znamená představit Evropskou unii jako prostor, v němž se spolurozhoduje o nejdůležitějších domácích problémech a jejich řešeních. Ústředním tématem musí být potřeba nadnárodního spojení všech sociálnědemokratických a progresivních sil členských států EU na udržení a rozvíjení sociálního státu, resp. opětovného nastartování dlouhodobého hospodářského růstu, růstu životní úrovně a udržení sociálních jistot, překonání dnešní finanční a ekonomické krize.

Vážení přátelé,

jde nám samozřejmě i o vítězství ve volbách do Poslanecké sněmovny. Jde nám o zajištění harmonické spolupráce vedení strany s poslaneckým klubem strany a našimi hejtmany. Musíme počítat s tím, že frontální útok našich protivníků v příštích týdnech půjde právě na naše hejtmany. Právě ti tedy musejí mít naši plnou podporu.

ODS má zatím (resp. pan Langer jako ministr vnitra) – s výjimkou středočeského kraje – krajské úřady v zásadě pod kontrolou prostřednictvím ředitelů úřadů. Tento stav je třeba rychle změnit.

Je nutné dokončit audity hospodaření a personální audity na jednotlivých krajských úřadech a zveřejnit jejich výsledky. I proto to běsnění vůči Davidu Rathovi, který je v těchto aktivitách zatím nejdále, neboť se obávají zveřejnění nehospodárného čerpání veřejnými zdroji ve středních Čechách.

Je potřeba zajišťovat publicitu svých názorů i nekonformně, zejména prostřednictvím internetu. Posilujeme naše řady v Lidovém domě schopnými analytiky a lidmi do marketingové sekce. To znamená nové a hlavně silnější zázemí pro naši stínovou vládu.

Pravicová média nás spojují s týdeníkem Literární noviny. Tento nezávislý týdeník není navázán na rozpočet strany, ani jí řízen, ale bude tribunou názorů, které nám budou dosti blízké.

V příštích týdnech si budeme operativně ujasňovat v řídících grémiích strany řadu programových otázek. Ve volbách do krajských zastupitelstev a senátu v říjnu jsme dokázali, že umíme vítězit. Teď musíme svést souboj o důvěru občanů, o její udržení. Naše říjnové vítězství bylo grandiózní, zářivé a zůstane navždy obdivované, jako nejvelkolepější ze všech našich vítězství.

Minulý týden v neděli jsem velmi detailně popsal strategii a taktiku sociální demokracie v následujících měsících. Věřím, že členové ÚVV tato má slova přenesli dále, proto jen krátce. Dáme nový obsah činnosti stínové vládě. V případě, že to uvidím jako nezbytné, v ní navrhnu i personální změny. Od členů stínové vlády očekávám zejména jejich schopnost reagovat na vládní předklady či předkládat vlastní programové návrhy. Naši stínoví ministři musí začít připravovat program pro prvních 100 dnů naší vlády. Vím, jak to bude těžké. Nemáme k dispozici tisíce úředníků jako vláda na ministerstvech, nemáme její prostředky. Ale lidé od nás budou očekávat změny a mají na ně právo. Každý adept na ministra musí znát přesný sled kroků, které učiní, v průběhu prvních 100 dnech naší vlády, abychom v co nejkratší době po volbách odstranili ty nejděsivější chyby vlády současné a přijali opatření k řešení problémů země vzniklých v důsledku krize. Očekávám od adeptů na ministry nejen nekončící pracovní nasazení či entuziasmus, ale také idealismus a odvahu.

Vážení přátelé,

vynikající volební výsledek v říjnu a následný vynikající vývoj volebních preferencí, zčásti poněkud euforického charakteru, musel jednou skončit. Očekávám, že se volební prognózy ČSSD budou pohybovat v reálných polohách. Ostatně sami jste viděli graf stranických a voličských preferencí. Před příštími volbami do Poslanecké sněmovny vidím naši polohu mezi 35 až 40% ve volební prognóze. Tuto polohu je podle mého reálné a realistické dosahovat a nakonec ve volbách také dosáhnout.

Vážení přátelé,

již celých šest týdnů jsme v mediální defenzivě. Média nás ve vzácné symbióze s našimi soupeři zásobují veřejnost různými kauzami či spíše pseudokauzami o nás. Jde o trvalý tlak, který je na nás cíleně vyvíjený. Z něj se musíme již v příštích dnech vymanit a přejít do ofenzívy. Napomoci mohou v příštích dvou třech týdnech setkání s občany na seminářích „ČSSD proti krizi“ v krajích. Mohl bych pokračovat informacemi o našich záměrech, ale neučiním tak, protože potřebujeme naše protivníky překvapit. Proto jen stručně – ČSSD v nejbližších dnech zveřejní svůj protikrizový balíček. Budeme dbát na to, aby se naši kandidáti do Evropského parlamentu výrazněji zapojili do probíhající kampaně. Musíme kritizovat rozhazování státních peněz vládou – to je, bohužel, nikdy nekončící příběh. A v neposlední řadě učiníme vše pro to, aby byla ve sněmovně v příštích dnech ratifikována Lisabonská smlouva.

Vážení přátelé,

naším prioritním vnitrostranickým úkolem zůstává modernizace strany. V posledních dvou letech jsme projekt modernizace průběžně vyhodnocovali. Vyzval jsem jednotlivé týmy, aby znovu provedly vyhodnocení všech modernizačních opatření a navrhly další postupy. Předpokládám, že se k nim vyjádří i náš letošní Sjezd. Hlavními směry postupu v modernizaci se zabývám podrobně ve své písemné zprávě. Zde bych chtěl připomenout jen některé důležité aspekty tohoto procesu. Předně chci zdůraznit, že naše poslední skvělá vítězství nám automaticky nezaručují vítězství budoucí. Naše poslední vítězství nejsou důsledkem naší dokonalosti. Budeme-li do budoucna chtít zaručit pevné postavení sociální demokracie na české politické scéně, větší přitažlivost našich hodnot a programu, musíme permanentně zdokonalovat naší práci. Proto se opakovaně obracím na naše přední odborníky i naše řadové členy.

Využijme jedinečné historické příležitosti a pracujme dál na modernizaci, abychom naší stranu přeměnili ve velké politické hnutí, kolem kterého se vytvoří koalice všech progresivních sil tohoto národa.

Prohlubujme spolupráci s nestátními občanskými organizacemi.

Pokračujme v našem úsilí o větší rovnoprávnost mužů a žen v naší straně a v celé společnosti. Jsme progresivními sociálními demokraty, staňme se proto nejlepším spojencem genderových organizací, jak je tomu všude ve vyspělém demokratickém světě.

Otevřme se více mladým lidem, především mladým začínajícím odborníkům. Dejme jim šanci více se zapojit do plnění politických úkolů naší strany. Takoví lidé jsou často nejlepšími názorovými leadery naší politiky v širší odborné i laické veřejnosti.

Rozšiřujme pevné jádro voličů naší strany posilováním neformální spolupráce s našimi sympatizanty a potenciálními voliči. Vraťme se k myšlence zakládání klubů voličů ČSSD, které bychom mohli aktivně zapojovat do řešení konkrétních problémů v našich obcích a městech a využívat v našich volebních kampaních.

Trvejme důsledně na morální bezúhonnosti našich reprezentantů i řadových členů a neváhejme přitom dále uplatňovat naše ustanovení o presumpci viny. Naši stranu nemohou reprezentovat nedůvěryhodní a zkompromitovaní lidé. Dbejme však, aby byl princip presumpce viny uplatňován citlivě, a aby se každému, kdo nakonec přesvědčivě prokáže svou bezúhonnost, dostalo potřebné morální satisfakce.

Rozvíjejme naše vnitrostranické vzdělávání, které z našich členů a lídrů učiní důvěryhodnější reprezentanty sociálně demokratických cílů a hodnot v široké veřejnosti.

Dokončeme proces přeměny naší Masarykovi dělnické akademie na skutečný think-tank zahrnující činnost vzdělávací a badatelskou, integrovanou do širšího akademického a expertního prostředí.

Toto jsou některé naše hlavní modernizační cíle a všechny je chápu jako své osobní závazky, kterými chci kultivovat a zdokonalovat naši práci.

Před závěrem mi dovolte se vyjádřit v jednom krátkém osobním poselství. Na televizní přenos se dívá František Jůna, téměř 99-letý zřejmě nejstarší člen sociální demokracie. Stal se členem strany v roce 1928, tak jako předtím jeho otec. Byl vždy věrným členem strany a teď, když je doslova upoután na lůžko, chci mu popřát uzdravení a další léta života. Františku, děkuji Ti za všechno.

Milí přátelé,

chtěl bych dodat ještě několik osobních slov ke straně, k vám všem. Jsem takový, jaký jsem a vím, že to někdy není se mnou lehké. Jsou jistě chvíle, kdy mě mí nejbližší, ale i vzdálenější spolupracovníci nerozumí. Myslím však, že nikdo nepochybuje o mém prakticky totálním pracovním nasazení. Chci, aby strana byla úspěšná, silná a vítězná. Vím, že se v jednotlivostech mohu mýlit a mýlím se. Vím, že jsem někdy netrpělivý a možná příliš náročný.

A když na chvíli vypadnu z toho rytmu a jsem na pár dní mimo republiku, uvědomuji si s nadhledem a odstupem, že přes všechny chyby věci děláme dobře, jak rosteme a jak musím být mnohému z Vás vděčný.

A cítím v takových chvílích potřebu říci: Děkuji Vám.

Děkuji Vám všem za podporu i trpělivost se mnou. Společně můžeme dosáhnout další velká vítězství. Mám na mysli v prvé řadě vítězství ve volbách do EP.