Ministr školství Josef Dobeš chce učit národní hrdosti ve školách. Jelikož zmiňuje v této souvislosti projekt Návrat, který by umožnil českým „kapacitám“ vrátit se hrdě domů z prestižních světových institucí, představme si jednu takovou kapacitu (dále jen K.), jak se vrací automobilem, třeba z Německa.

Hned za hranicemi uhodí K. do očí dříve zřejmě malebné německé usedlosti, nyní barabizny s nevěstinci. Pokud K. cestou nepřejede jednu z prostitutek lemujících silnice, nevybourá se při pohledu na tržnice přecpané sádrovými trpaslíky, a obecně přežije na silnicích, které patří k nejnebezpečnějším v Evropě, možná si otevře noviny, kde se dozví, kolik miliard bylo nejnověji ukradeno ze státní pokladny.

Zároveň si možná přečte i komentář, který ho poučí, že se zaručeně nic nevyšetří. Například proto, že viníky nejde dohledat, neboť drží anonymní akcie tak zakonspirované, že konkurovat jeho hrdé zemi může už jen ostrov Nauru.

Když si později K. pustí televizní zprávy a uvidí v akci vládu nebo Sněmovnu, pochopí, proč je to u nás jako na Nauru. Možná se též dozví, že v průzkumech vnímání korupce z dílny Transparency International se země momentálně umisťuje na 53. místě z celkového počtu 172 zkoumaných zemí.

Nebo že v pravidelné studii konkurenceschopnosti, kterou provádí Světové ekonomické fórum, je Česko, pokud jde o kvalitu vládních institucí, až na 72. místě, a pokud jde o důvěru veřejnosti v politiky na pěkném 121. místě ze 139 zkoumaných zemí. Boduje i v kategorii “klientelismus v rozhodování vládních úředníků“, kde drží prestižní 107. místo! V kategorii “transparentnost tvorby vládní politiky” je na 102. místě a v plýtvání veřejnými prostředky na 95. místě na světě.

K. se možná též dozví, že z dvanácti zemí ve východní Evropě, které hodnotily nedávno německé obchodní komory, skončila Česká republika jako poslední při hodnocení průběhu státních zakázek a na předposledním místě při hodnocení “korupce” a “kriminality”. Třetina německých investorů v České republice říká, že kdyby se rozhodovali znovu, do Česka by už nešli.

Loňské statistiky ukazují, že v zemi, na níž mají být žáci hrdí, se v celé Evropě nejvíce krade v obchodech i supermarketech, a že patří k absolutní evropské špičce v konzumaci alkoholu a marihuany. K. možná zaujme i výroční zpráva Bezpečnostní informační služby, jež nabízí nelichotivý obraz země, v níž vládne korupce mezi mocenskou elitou, a v níž části justice i policie mají kontakty na organizovaný zločin.

Je zřejmé, že učit žáky národní hrdosti nebude za takových okolností lehké, dokonce i když se na to půjde přes sport. Pokud se ovšem žákům vlastenecky nezamlčí poměry v Českém fotbalovém svazu, vytunelovaná Sazka, nebo noví vlastníci Slávie.

Možná by ale pro začátek stačily drobné krůčky. K okamžitému zvýšení národní hrdosti by například přispělo, kdyby nejtrapnější ministr školství od vzniku České republiky, bývalý personální šéf bezpečnostní agentury ABL, odešel z funkce, na kterou viditelně nestačí, a jehož ministerstvo produkuje jeden skandál za druhým, včetně dlouhého úřednického angažmá známého politického extremisty.

Právo, 15.10.2011