Česká vláda vyslala premiéra Petra Nečase na klíčový summit Evropské unie s mandátem, aby vyjednával „opatrně“. To je pro Českou republiku velký posun „vpřed“, protože na konci minulého roku jel Nečas na summit EU s tím, že nemůže o ničem rozhodnout, neboť žádný mandát nemá.

Na březnovém summitu už mandát sice měl, ale ten spočíval v tom, že jelikož vládnoucí koalice nebyla schopná kvůli neshodám vybavit premiéra mandátem k podpisu tzv. fiskálního paktu, přijel vybaven mandátem k „nepodpisu“. Tento mandát Nečas perfektně dodržel.

A není být pochyb, že spolehlivě dodrží i nejnovější mandát, jenž ho nabádá, aby byl obezřetný, zejména ve vztahu k navrhované bankovní unii, protože opatrnost je nejvýraznějším rysem českého premiéra. Navíc si před odjezdem do Bruselu vyložil svůj mandát tak, že bankovní unie je pro Českou republiku nevýhodná, takže opatrnosti měl na rozdávání, ještě než nasedl do vládního speciálu.

Součástí mandátu schváleného vládou byl, jak vysvětlila místopředsedkyně vlády Karolína Peake, také určitý apel české vlády vůči Bruselu, aby dokumenty zásadního obsahu přicházely alespoň dny, nebo týdny před jejich faktickým projednáváním, nikoli pouze hodiny. Balík s posledními návrhy prý dorazil až hodinu po půlnoci necelé dva dny před začátkem summitu.

Bohužel tato „část mandátu“ dost úzce souvisí s celkovým chováním České republiky v rámci EU. Jakkoliv česká vláda tvrdí, že balík s posledními návrhy dorazil ve stejnou dobu do všech členských zemí, skutečností je, že pro země více zapojené do unijního dění nemohl být obsah balíku žádným velkým překvapením.

O návrzích na bankovní unii a posílení společné rozpočtové politiky v EU se mluvilo celé týdny, za scénou probíhala diplomatická jednání. Premiéři a ministři zemí méně v EU izolovaných, než je Česká republika, docela jistě „žhavili“ telefonní linky s Bruselem a byli v pravidelném kontaktu se svými vládními kolegy v jiných zemích.

Navíc většina zemí, které to myslí s EU vážně, chápe, že dosáhnout dohody na konečném znění návrhů není vždy úplně snadné. Jejich vlády si na půlnoční balíky nestěžují, a to dokonce přesto, že jejich premiéři jedou na summit vybaveni skutečnými mandáty jednat, nikoliv jen být především „opatrný“, což si ostatně ve vztahu k České republice většina ostatních zemí přeloží jako „obstruovat“.

Nebylo by tedy žádným překvapením, kdyby doručování unijních návrhů české vládě na poslední chvíli bylo dokonce zcela záměrné. Odpovídalo by současnému postavení naší země.

Ta totiž ještě před tím, než vůbec mohla oficiálně vzniknout dvourychlostní Evropa, zaparkovala docela sama (Velká Británie parkuje jinde a daleko) na vedlejší koleji, na malém opuštěném středoevropském nádraží, kde má dost času se zaobírat naplno vlastními problémy. Těch je sice dost a dost, ale ve srovnání s otázkou budoucího postavení České republiky v Evropě jsou to problémy až druhého řádu.

ČRo 6, 28.6.2012