Před sociální demokracií po odmítnutí předčasných voleb Sněmovnou stojí dilema, zda podpořit nebo nepodpořit vládu Jiřího Rusnoka. Vyhlídky samotné vlády přitom nezávisí úplně na tom, zda ji ČSSD podpoří, ale spíše na jednotě bývalé vládní koalice, která teoreticky má dost hlasů nenechat vládu projít.

Hlavní dilema ČSSD ve vztahu k podpoře Rusnokovy vlády má tedy co do činění především s dalším vnitrostranickým vývojem, přičemž každé rozhodnutí má své výhody i nevýhody. Celkově ale žádné není pro ČSSD dobré.

Jednou možností je, že ČSSD vládu jednotně podpoří, ta ale neprojde. Sobotkovo vedení strany by vyšlo z takového vývoje asi nejméně pošramoceno, protože Hrad a vnitrostranická opozice by nemohli argumentovat, že ČSSD otevřela dveře k návratu pravice k moci. ČSSD by si také mohla do jisté míry „umýt ruce“ nad problémy, které by nastaly se sestavováním rozpočtu, atd. Problémy by naopak měla SPOZ, jejíž nepřímé angažmá ve vládním projektu mělo vytvořit konkurenci pro ČSSD na levici.

Další možností je, že ČSSD Rusnokovu vládu jednotně podpoří a ta důvěru dostane. Z ČSSD by se tak stala svého druhu vládní strana, aniž by přitom nad konáním vlády měla jakoukoliv kontrolu. To by se jistě projevilo v preferencích před volbami, protože strany bývalé koalice by se vymezovaly jako tvrdá opozice nejen proti Rusnokově vládě, ale i proti levicovým stranám. Vnitropoliticky by takový výsledek oslabil křídlo Bohuslava Sobotky, protože by chtě nechtě učinil ČSSD více závislou na prezidentu Miloši Zemanovi, jehož „koňmi“ v ČSSD jsou politici okolo místopředsedy Michala Haška. Není divu, že Hašek ve vztahu k Rusnokově vládě taktizuje.

Třetí možností je, že poslanecký klub ČSSD Rusnokovu vládu jednotně nepodpoří, ať už hlasováním proti ní nebo odchodem z jednacího sálu. Následoval by samozřejmě frontální útok Hradu. Nešetřilo by se slovy o spoluodpovědnosti za následnou nestabilitu, což by straně mohlo ublížit v očích části levicových voličů. Strana by ale měla silné argumenty, že jakkoliv si nepřeje návrat bývalé vládní koalice, nemůže souhlasit se způsobem vytvoření i složením Rusnokovy vlády. Opticky by navíc zůstala jednotná a dále by byla vnímána jako hlavní opoziční síla, což by před volbami mohla být silná deviza jak vůči SPOZ, tak vůči pravici.

Možné ovšem je, že se ČSSD nedohodne na jednotném postupu s tím, že příznivci Zemana budou nakonec hlasovat pro jeho vádu, a jeho oponenti proti ní. Pokud vláda neprojde, budou mít „zemanovci“ silné argumenty proti Sobotkovu křídlu, že uvrhlo zemi do chaosu. Ještě horší variantou by bylo, že ČSSD zůstane rozštěpená, načež vláda, i s pomocí taktizování pravice, projde. To by byl pravděpodobně konec těch politiků ČSSD, kteří vládu nepodpořili.

Je na každém, aby si popsané scénáře seřadil podle jejich výhodnosti či nevýhodnosti pro ČSSD. Jisté bohužel je, že v případě, že Rusnokova vláda neprojde, má Zeman ještě další tah. Vedení ČSSD si přitom, jak se zdá, neví rady už s jeho prvním.

Právo, 23.7.2013