Zatímco se sociální demokracie věnuje řešení vnitřních problémů, hnutí ANO a lidovci zkoumají, z kolika procent se překrývají jejich programy navzájem i s tím ČSSD. Tato politická alchymie je jistě zábavná a vytváří dojem, že hlavní aktéři po volbách jen nepřešlapují na místě, ale ve skutečnosti se v České republice prohlubuje bezvládí.

Zemi řídí v jakémsi nouzovém režimu vláda, která negativně proslula nejen tím, že ji prezident jmenoval v rozporu s ústavními zvyklostmi, a která následně neprošla hlasováním o důvěře, ale též tím, že řada ministrů kandidovala za stranu, která ve volbách naprosto propadla.

Mocenské vakuum se sice „obětavě“ snaží zaplňovat prezident, který, zdá se, bezzubou vládu stvořil právě proto, aby mohl dominovat české politice. Jenže i Miloš Zeman utrpěl sérii politických porážek, včetně již zmíněného fiaska SPOZ ve volbách a povolebního výprasku svých stoupenců v ČSSD v důsledku zpackaného vnitrostranického puče. Ke všemu se prezident zranil a musel zrušit svůj program na týdny dopředu, takže i v symbolické rovině centrum moci v zemi absentuje.

Česko mezinárodně nepoškodilo, že padla politická vláda, zejména když působení té prezidentské bylo nakonec omezeno předčasnými volbami. Poškodí nás ale, pokud se nepodaří rychle sestavit vládu novou. Bohorovné řeči některých českých politiků, včetně prezidenta, že kupříkladu rozpočtové provizórium není žádná tragédie, toto riziko nezmenší.

Pokud se po víkendovém zasedání Ústředního výkonného výboru ČSSD, který by měl ukončit stranické dvojvládí, zadrhnou jednání o budoucí vládě kupříkladu na tom, že se ANO bude dál chovat jako nevěsta, která by i po sňatku ráda zůstala pannou, je jisté, že se takové chování obrátí proti ANO. Babišovo hnutí sice evidentně nebylo připraveno na to, že ho volební výsledek odsoudí k odpovědnosti za vládnutí, ale pokud se této odpovědnosti nezhostí, na své chování doplatí.

To samé se týká ČSSD. Pokud si bude stanovovat pro svou účast ve vládě podmínky, které jsou pro lidovce a ANO už dopředu nepřijatelné, i ona na prodlužující se bezvládí doplatí. Mnoho voličů ve světle volebních výsledků v tomto okamžiku nezajímá, kolik procent svého programu ČSSD uplatní, ale především že se postará o plnohodnotný návrat parlamentní politiky.

Jinými slovy, jsme v situaci, kdy je občanům vcelku lhostejné, zda se programy příštích vládních stran překrývají z šedesáti procent nebo jen čtyřiceti procent. Program koaliční vlády nemusí být do posledního detailu napsán dopředu, leccos se dá vyjednat „za pochodu“. Úkolem dne je vytvořit co nejrychleji politickou vládu, která skončí sílící bezvládí Rusnokovy party a jejího prezidentského ochránce.

Úkol je to natolik urgentní, že odpovědnost za případné průtahy padá i na strany bývalé koalice. Na většinu občanů neudělá velký dojem, když si budou při pohledu na případné potíže při sestavování nové vlády mnout alibisticky ruce. I ony mohou dát s ANO a lidovci dohromady většinu, a měly by toho využít přinejmenším k tomu, aby vytvářely na jednající strany konstruktivní tlak.

Právo, 6.11.2013