Budeme-li hledat příčiny rezervovaného postoje českého premiéra Bohuslava Sobotky ke zpřísnění sankcí Evropské unie vůči Rusku, těžko najdeme uspokojivou odpověď, když zůstaneme jen u analýzy jeho názorů na zahraniční a bezpečnostní politiku. Sobotka se k mezinárodní problémům vyjadřuje sporadicky. Občas se dokonce zdá, že na důležité události, které hýbou světem, žádný názor nemá.

Zdá se také, že mluví jiným jazykem v zahraničí a doma, jak ukázal jeho nedávný článek v americkém časopise Foreign Policy. V něm se vyjadřoval jako zastánce dědictví lidsko-právní politiky i principiálních postojů Václava Havla, ale doma se tváří spíše jako pragmatik, který podporuje kupříkladu obchod s Čínou bez ohledu na její porušování lidských práv.

Pokud jde o politiku Evropské unie vůči Rusku ve světle ruské agrese na Ukrajině, Sobotka po nějakou dobu jen poněkud zmateně lavíroval. Slyšeli jsme od něj, že Evropa musí být jednotná, ale už po uvalení prvních sankcí předvedl kupecké počty ohledně toho, co sankce mohou českou ekonomiku stát.

I když dál zdůrazňoval potřebu evropské jednoty, varoval, že další zpřísnění sankcí může být nežádoucí. Na posledním summitu Unie si pak vyhradil právo s novými sankcemi nesouhlasit, aniž by je už znal, a nyní, kdy byly obrysy nových sankcí zveřejněny, už otevřeně mluví o tom, že Česká republika se zbytkem Unie nemusí táhnout za jeden provaz.

Proč to Sobotka dělá? Bohužel se zdá, že důvody jsou typicky české, tedy přízemní.

Už vláda Petra Nečase podřizovala svoji evropskou politiku striktně stranickým zájmům občanských demokratů, jakož i snahám nepopudit si proti sobě prezidenta Václava Klause. Premiér Nečas jezdil na summity EU s tím, že nemá mandát o ničem rozhodovat, popřípadě se odmítal připojit bez jasného vysvětlení k některým evropským paktům, i když-- jako kupříkladu ten fiskální--souzněly s politikou ODS doma.
ODS prostě zastávala názor, že co pochází z Bruselu je od ďábla, a podle toho se chovala. Její koaliční partneři, včetně proevpropské TOP 09, ji v tom nedokázali zabránit.

I Sobotka se nyní rozhodl držet Unii v její politice vůči Rusku do jisté míry v šachu, protože se řídí především situací ve vlastní straně. A v té existuje silná postkomunistická lobby, která má k Rusku smířlivý postoj.

Co si Sobotka opravdu myslí o rusko-ukrajinském konfliktu, jakož i tom, jaká by měla být co nejefektivnější odpověď Unie, se tedy nedozvíme. Sobotka není státník, ale malý český politik, který podobně jako Nečas před ním okopává Unii kotníky jen proto, že si to nechce rozházet se spolustraníky.

Sobotka také populisticky odečítá ze rtů české veřejnosti. Ačkoliv zatím nebyly publikovány autoritativní průzkumy veřejného mínění k otázce sankcí, dá se tušit, že česká veřejnost, jak už je v našich tradicích, by si přála, aby se vztahy s Ruskem bez nějaké zbytečné konfrontace urovnaly, a hlavně, abychom za tvrdší postup nemuseli zbytečně nic platit. Sobotka tedy svým opatrnictvím většinu národa nerozčílí, možná dokonce získá politické body.

Koneckonců se zase blíží volby, a zejména levicové voliče by příliš tvrdý postoj k Rusku mohl popudit. Že takový oportunismus může vyústit do vážných bezpečnostních rizik pro celou Evropu, českého premiéra, který se opravdu vyzná jen v české stranické politice, nejspíš příliš nezajímá.

Stejně jako tomu bylo v Nečasově vládě, jeho politiku by mohl změnit jen principiální postoj jednoho z koaličních partnerů. TOP 09 to vůči Nečasovi nedokázala.

V současné vládě nedostatek loajality k EU, zdá se, také ČSSD nikdo hned tak nezatrhne, o čemž svědčí rozhodnutí vlády dát Sobotkovi mandát, aby s některými sankcemi navrženými Bruselem nesouhlasil. Hnutí ANO je stejně oportunistické jako ČSSD a principiálně se vyjadřují lidovci jsou početně příliš slabí.

A možná nejen početně. Když členové vlády za ČSSD a ANO odmítli dohlasovat usnesení, ve kterém by bylo ruské počínání na Ukrajině na návrh lidoveckých ministrů nazváno agresí, nedokázali lidovci ani jen pohrozit, že při dalším pokračování Sobotkovy zbabělé politiky by mohli odejít z koalice.

ČRo Plus, 3.9.2014