Kauza Chovanec, aneb babišovská úskalí oligarchie
Lidové noviny přišly s reportáží založenou na tajně pořízených nahrávkách, které získaly, aniž by uvedly jakým způsobem. Reportáž nazvaná „Dlouhé prsty ministra Chovance“ má na základě nahrávek ukázat, že se ministr vnitra Milan Chovanec z ČSSD pokoušel zasahovat do personálního složení vedení Generální inspekce bezpečnostních sborů, což je instituce, do jejíž personalistiky nemá ministr podle zákona co mluvit.
Od zveřejnění prvního textu před několika dny se Lidové noviny ke kauze vracejí v podobě snah získat reakce dalších politiků nebo v komentářích snažících se vzbudt morální paniku, ale kauza se jaksi ne a ne "rozhořet". Důvody jsou nasnadě.
Zasahování ministra do personálního složení Generální inspekce mají dokazovat výroky, které podle nahrávek učinil před rokem šéf inspekce Ivan Bílek při jednání se svým tehdejším náměstkem Dušanem Brunclíkem. Ponecháme-li stranou, že obvinění, které Lidové noviny vznášejí už v názvu reportáže, je založeno v podstatě jen na tom, co v nahrávce dosti nezávazně vykládá o Chovancově jednání Bílek Brunclíkovi (přičemž není žádný další důkaz, že si nevymýšlí), je zde jedna znepokojivá dimenze této kauzy.
Lidové noviny, jak známo, spolu s MF Dnes vlastní miliardář Andrej Babiš, jenž je zároveň místopředsedou vlády, ministrem financí, šéfem druhé nejsilnější vládní strany a vlastníkem obří firmy Agrofert. Jeho deníky se už v minulosti pokusily rozehrát kauzy, jejichž terči byli funkcionáři ČSSD, včetně premiéra Bohuslava Sobotky.
Ani tentokrát nevíme, do jaké míry jde o ryzí investigativní úsilí Lidových novin, a do jaké míry může být zveřejnění nahrávek cílenou kampaní proti Chovancovi. Ten je ve vedení ČSSD jedním z politiků, kteří se s Babišem dostávají do sporů. Na druhé straně víme, že Babiš si na své politické oponenty vede složky s potenciálně kompromitujícími informacemi.
Když se tato skutečnost nedávno provalila ve sporu Babiše s poslancem za ČSSD Ladislavem Šinclem, kterého Babiš zastrašoval s pomocí informací, které měly naznačovat Šinclovy potenciální korupční praktiky, některá média přišla s tím, že Babiš má v Agrofertu cosi jako soukromou detektivní službu, která může sbírat informace na jeho oponenty a konkurenty.
Babiš se proti těmto nařčením ohradil, jenže česká veřejnost má naneštěstí pro něj ještě stále v čerstvé paměti, že jiný bohatý podnikatel, který šel do politiky, Vít Bárta, se bránil podobně, přičemž se později kupříkladu ukázalo, že agent Bezpečnostní informační služby Jan Petržílek mu, pravděpodobně za úplatu, vynesl v roce 2009 citlivé nahrávky. Podle všeho šlo o rozhovory lobbisty Romana Janouška a tehdejšího pražského primátora za Občanské demokraty Pavla Béma., které se nakonec později dostaly do médií.
Výše uvedený příklad nemá za cíl dokázat, že i nynější nahrávky, na jejichž základě Babišův deník konstruuje obvinění proti Chovancovi, byly získány nějakou Babišovou soukromou detektivní službou, pokud existuje. Je ale dokladem toho, jak je možné i potenciálně legitimní kauzu, která by mohla vést k usvědčení ministra vnitra z praktik, k nimž ho zákon neopravňuje, už dopředu odepsat coby nevěrohodnou tím, že ji rozehraje deník, který vlastní politik, jenž má na očernění Chovance potenciální zájem.
Znovu se tak ukazuje, že v demokratickém systému, v němž se mají kontrolovat navzájem nejen různé složky moci, ale v němž má veřejnost prostřednictvím médií také kontrolovat politiku, je naprosto kontraproduktivní, ba svým způsobem nebezpečné, když jeden z nejbohatších lidí v zemi nejen zastává vysoké politické funkce, ale k tomu ještě vlastní mediální impérium. Demokracie zde naráží na rizika oligarchické moci.
Celá kauza se tak může paradoxně obrátit proti Babišovi. Politici z vládní ČSSD i z opozice se mohou začít legitimně ptát, jak (a proč) k nahrávkám Lidové noviny přišly, a co je cílem jejich „kampaně“ proti Chovancovi. V tomto politickém protiútoku vůči potenciálním oligarchickým praktikám nakonec bude irelevantní, že by v případě Chovance mohlo jít o skutečnou kauzu.
Jisté také je, že bohužel i sebelepší novináři budou mít problém s důvěryhodností, pokud přicházejí s podobnými kauzami, jako je ta nynější týkající se Chovance, a majitelem jejich novin je přitom politik-podnikatel, jehož je Chovanec nejen koaličním partnerem, ale v širším slova smyslu též politickým soupeřem.
ČRo Plus, 22.7.2015
Od zveřejnění prvního textu před několika dny se Lidové noviny ke kauze vracejí v podobě snah získat reakce dalších politiků nebo v komentářích snažících se vzbudt morální paniku, ale kauza se jaksi ne a ne "rozhořet". Důvody jsou nasnadě.
Zasahování ministra do personálního složení Generální inspekce mají dokazovat výroky, které podle nahrávek učinil před rokem šéf inspekce Ivan Bílek při jednání se svým tehdejším náměstkem Dušanem Brunclíkem. Ponecháme-li stranou, že obvinění, které Lidové noviny vznášejí už v názvu reportáže, je založeno v podstatě jen na tom, co v nahrávce dosti nezávazně vykládá o Chovancově jednání Bílek Brunclíkovi (přičemž není žádný další důkaz, že si nevymýšlí), je zde jedna znepokojivá dimenze této kauzy.
Lidové noviny, jak známo, spolu s MF Dnes vlastní miliardář Andrej Babiš, jenž je zároveň místopředsedou vlády, ministrem financí, šéfem druhé nejsilnější vládní strany a vlastníkem obří firmy Agrofert. Jeho deníky se už v minulosti pokusily rozehrát kauzy, jejichž terči byli funkcionáři ČSSD, včetně premiéra Bohuslava Sobotky.
Ani tentokrát nevíme, do jaké míry jde o ryzí investigativní úsilí Lidových novin, a do jaké míry může být zveřejnění nahrávek cílenou kampaní proti Chovancovi. Ten je ve vedení ČSSD jedním z politiků, kteří se s Babišem dostávají do sporů. Na druhé straně víme, že Babiš si na své politické oponenty vede složky s potenciálně kompromitujícími informacemi.
Když se tato skutečnost nedávno provalila ve sporu Babiše s poslancem za ČSSD Ladislavem Šinclem, kterého Babiš zastrašoval s pomocí informací, které měly naznačovat Šinclovy potenciální korupční praktiky, některá média přišla s tím, že Babiš má v Agrofertu cosi jako soukromou detektivní službu, která může sbírat informace na jeho oponenty a konkurenty.
Babiš se proti těmto nařčením ohradil, jenže česká veřejnost má naneštěstí pro něj ještě stále v čerstvé paměti, že jiný bohatý podnikatel, který šel do politiky, Vít Bárta, se bránil podobně, přičemž se později kupříkladu ukázalo, že agent Bezpečnostní informační služby Jan Petržílek mu, pravděpodobně za úplatu, vynesl v roce 2009 citlivé nahrávky. Podle všeho šlo o rozhovory lobbisty Romana Janouška a tehdejšího pražského primátora za Občanské demokraty Pavla Béma., které se nakonec později dostaly do médií.
Výše uvedený příklad nemá za cíl dokázat, že i nynější nahrávky, na jejichž základě Babišův deník konstruuje obvinění proti Chovancovi, byly získány nějakou Babišovou soukromou detektivní službou, pokud existuje. Je ale dokladem toho, jak je možné i potenciálně legitimní kauzu, která by mohla vést k usvědčení ministra vnitra z praktik, k nimž ho zákon neopravňuje, už dopředu odepsat coby nevěrohodnou tím, že ji rozehraje deník, který vlastní politik, jenž má na očernění Chovance potenciální zájem.
Znovu se tak ukazuje, že v demokratickém systému, v němž se mají kontrolovat navzájem nejen různé složky moci, ale v němž má veřejnost prostřednictvím médií také kontrolovat politiku, je naprosto kontraproduktivní, ba svým způsobem nebezpečné, když jeden z nejbohatších lidí v zemi nejen zastává vysoké politické funkce, ale k tomu ještě vlastní mediální impérium. Demokracie zde naráží na rizika oligarchické moci.
Celá kauza se tak může paradoxně obrátit proti Babišovi. Politici z vládní ČSSD i z opozice se mohou začít legitimně ptát, jak (a proč) k nahrávkám Lidové noviny přišly, a co je cílem jejich „kampaně“ proti Chovancovi. V tomto politickém protiútoku vůči potenciálním oligarchickým praktikám nakonec bude irelevantní, že by v případě Chovance mohlo jít o skutečnou kauzu.
Jisté také je, že bohužel i sebelepší novináři budou mít problém s důvěryhodností, pokud přicházejí s podobnými kauzami, jako je ta nynější týkající se Chovance, a majitelem jejich novin je přitom politik-podnikatel, jehož je Chovanec nejen koaličním partnerem, ale v širším slova smyslu též politickým soupeřem.
ČRo Plus, 22.7.2015