Ministr spravedlnosti Pavel Blažek zmínil, že jeho resort připravuje právní úpravu umožňující zablokování webů šířících dezinformace. I kdyby tato inciativa nevústila v novou legislativu, může jít o důležitý posun ve vnímání problematiky dezinformací.

Spoléhání se na dobrou vůli soukromých subjektů při snaze zablokovat weby, na nichž se objevovaly dezinformace a ruská propaganda rizikové pro bezpečnost státu, ukazuje, že stát postrádá nástroje, které by mu umožňovali podobné – sice výjimečné ale očividně možné – situace řešit. Problém je však nejen praktický, protože v této situace stát nebyl ochoten převzít zodpovědnost a veřejně definovat, jaký typ obsahu považuje za problematický. To samozřejmě mohou ex post ukázat trestní řízení vedená s osobami, které invazi schvalují. Každopádně i tak je deklarovaná snaha Ministerstva spravedlnosti definovat podmínky umožňující blokování problematických webů chvályhodná.

Debata o dezinformací se díky ní totiž má šanci posunout se k větší přesnosti, kterou vytváření právní normy vyžaduje. Různorodě používaným pojmům dezinformace, dezinformační web nebo dezinformační narativ bude možné dát mnohem jasnější kontury a jasně definovat, co je a není v informační prostoru přijatelné. Jedním z prvních kroků tímto směrem je analýza právníků Institutu H21 a Rekonstrukce státu, která poukazuje na různé způsoby používání termínu a vybízí k právnímu zakotvení užší definici tohoto fenoménu. Tento – jistě ne poslední – příspěvek předznamenává, že půjde o debatu nesnadnou. I proto je dle autora na místě k ní přizvat i výzkumníky, kteří se tímto problémem zabývají a využít jejich znalosti konkrétních manipulací objevujících se v informačním prostoru.

Zároveň je dobré připomínat, že možnost určité weby zablokovat je skutečně krajním řešením a diskuze o adekvátním legálním ošetření tohoto kroku by měla jít ruku v ruce s ambici vyhodnotit schopnosti státu prosazovat právo v online prostoru obecně. Podle zkušeností autora totiž řada platforem, o nichž by v souvislosti s potenciální blokací mohla být řeč, zároveň překračuje zákon i například šířením nenávisti. Což se mimochodem už některým z nich stalo osudným. Diskuze by se tedy neměla zastavit pouze u vytvoření toho nejhrubějšího nástroje, ale měla by vést i k revizi celé škály možností, které má stát nyní k dispozici.

Samotný start debaty o legislativním ošetření problematiky dezinformací je třeba ocenit. Lze jen doufat, že půjde o debatu otevřenou, v níž budou zužitkovány poznatky výzkumníků, kteří se touto tématikou dlouhodobě zabývají.