Vládní představitelé pozitivně kvitovali rozhodnutí CZ.NIC zablokovat weby šířící proruskou propagandu. Neudělali však příliš mnoho pro to, aby sdružení ochránili před dopady tohoto kroky. Pohled na Slovensku ukazuje, že k této problematice lze přistoupit i jinak.

Sdružení CZ.NIC se odhodlalo ke zcela mimořádnému kroku a zablokovalo osm webů šířících proruskou propagandu (nutno dodat, že vzhledem k interním mechanismům spolku dočasně na dobou jednoho měsíce). Podle toho, co je veřejně známo k tomu kroku došlo z vlastní inciativy spolku na základě vládního apelu a po konzultaci s bezpečnostními složkami státu. Vládní představitelé tomuto kroku sice veřejně aplaudovali, ale při dotazování na jeho právní roviny byli zpravidla zdrženlivější. Premiér Petr Fiala například prohlásil, že tento krok je „možná (…) na hraně, je k tomu ale potřeba odvaha.“ Což nezní jako příliš silné ujištění ve chvíli, kdy politici SPD hovoří o cenzuře a provozovatelé zablokovaných webů zvažují právní kroky. Nelze tedy vyloučit scénář v němž to, co mohlo být dáváno za příklad dobré spolupráce mezi státem a soukromými subjekty, vyústí v soudní procesy hojně využívané konspirátory a anti-establishmentovými stranami k vlastnímu zviditelnění. Jaký to bude mít dopad na ochotu soukromých firem spolupracovat se státem, je snadné si domyslet.

Přitom celou situaci šlo vyřešit podstatně elegantněji. Nelze se vymlouvat na nutnost rychle reagovat během krizové situace – na Slovensku byl v několika dnech po ruské invazi na Ukrajinu schválen parlamentem zákon, který tuto problematiku ošetřuje. V rámci většího legislativního balíku reagujícího na krizovou situaci bylo umožněno Národnímu bezpečnostnímu úřadu na základě žádosti bezpečnostních složek zablokovat weby ohrožující bezpečnost státu. Tato možnost již byla využita v případě webu Hlavné správy. Každopádně i jeho zablokování je časově omezené, protože zákon tuto pravomoc dává úřadu pouze dočasně do konce června (tento termín byl mimochodem výsledkem kompromisu mezi vládou a opozicí).

Samozřejmě, že i na Slovensku probíhá debata o problematických aspektech tohoto kroku, které autor rozebral v jednom ze svých předchozích textů. I přesto je však jasně dána politická a institucionální zodpovědnost a stanoveny mechanismy a limity pro fungování tohoto opatření. Český stát se oproti tomu odpovědnosti zřekl a nechal soukromé subjekty, aby se s možnými problematickými následky popasovali sami. Bylo by na místě to změnit a poskytnout tomuto typu zásahů proti šiřitelům ruské propagandy adekvátní právní ukotvení. Soukromé subjekty, které státu pomáhají při zajišťování bezpečnosti si to zaslouží.