V Německu proběhly protesty, u nás nevídané, proti omezování svobody opatřeními, které mají zabránit šíření nákazy koronavirem. Pozornost, která jim byla věnovaná, ukazuje problém s dnešním „zpracováním“ informací v informacemi naprosto přehlcené společnosti.

Průzkum totiž ukázal, že 89 % dotázaných v Německu má za to, že je důležité, aby se přijatá opatření dodržovala. Navíc, způsob, jakým německá vláda řešila a řeší pandemii, zvedl velmi výrazně důvěru lidí v jejich stát. V dnešní době je docela nevídané i to, že 62% lidí je spokojeno se stavem demokracie v jejich zemi. Nepřekvapuje mne to, neboť právě v takové krizi si hodně lidí uvědomí, jak dobré je mít fungující stát.

Obrázek u nás je ovšem zcela jiný. U nás spokojenost občanů se „stavem věcí“ velmi klesá, a o tom, že lidé již „žádná omezení“ nechtějí, svědčí nejlépe to, že prakticky žádná již měsíce vláda, která se řídí zejména a právě „pocity lidí“, nepřijímá.

Nemyslím si, že to výše popsané je způsobeno „naší jinou mentalitou“, na kterou se často vymlouváme, když něco zcela zjevně pokazíme.

Petr Honzejk ve svém komentáři v HN velmi přesně označuje vládní přístup jako marketingově nekoncepční. Spolu s zcela absurdní „selfpromotion“ premiéra na začátku pandemie (kdy zachránil tisíce mrtvých a poučoval kde koho kolem) navíc došlo k politizaci opatření, která by měla být založena výhradně na expertíze a nikoliv politice (samozřejmě, v mixu úvah zdravotních, ekonomických a též společenských). Právě šíře tohoto odporu nejlépe vysvětluje „proti pandemickou strategii vlády“.

Jsme proto tam, kde jsme. Může se stát, že postupem času u naší země naskočí ostatním „červená barva“, a tedy budeme zemí, kterou ostatní považují za nebezpečnou, rizikovou. Ale to není tak zlé, jako desítky lidí denně, kteří kvůli „odbrždění nákazy“ končí v nemocnicích (k čemuž nemuselo dojít, dalo se toho totiž dosáhnout i bez omezení společnosti a ekonomiky, jak je možné vidět v jiných zemích) a těch, kteří o život přijdou (to, že se to stane, je snad mimo jakoukoliv pochybnost).

Představa, že tato zbytečná chyba, trvající již mnoho týdnů (neb data byla dlouho jasná, jak jsem opakovaně zde zmiňoval), kterou navíc (zatím dosud) vláda nijak neopravuje (a hygienici stále mlčí, neb zřejmě je jejich expertíza spíše založena v „buzeraci“ restaurací, třeba, že nemají na WC správné mýdlo, než ve zvládání pandemie celkově), pomůže konci vládnutí premiéra Babiše, je přitom (bohužel) naivní.

Ani opoziční politické strany si dnes nejsou jisté, zda je lepší razantně kritizovat (ne)činnost vlády, nebo pečovat o to, aby lidé do Chorvatska odjeli bez problémů. A zejména pravice se asi bojí připomenout, že „jen společně to zvládneme“ (neb její podporovatelé dělají někdy rovnítko mezi svobodou a nenošením roušek).

A kdyby náhodou, je tu ještě tisk, ovládaný firmami, které samozřejmě vůbec nepatří panu premiérovi. Již dnes je zjevně vidět, že o spoustě informací tato média informují „velmi svérázně“. A i v tomto lze ještě „šlápnout na plyn“, nebo naopak více mlčet.

Zřejmě se též ukáže, že i stále rostoucí tlak na veřejnoprávní média nemusí být k zahození. Naopak, zajištění (z pohledu vlády) lépe vyváženého informování (třeba o tom, že proti Brazílii nebo Indii si vedeme skvěle), se může velmi hodit.