Opět to zaznívá všude kolem nás. Při nákupu léků v sluncem zalité nemocniční lékárně během rekordně teplého prvního únorového dne lékárnice mimoděk prohodí, že se počasí zbláznilo. To samé se pak dočítám v online denících, podle kterých počasí šílí. „Léto ve Francii, záplavy v Německu, bouře v Rakousku.“

Jenže počasí se chová zcela v souladu s chemickým složením a fyzikálními vlastnostmi atmosféry, které lidstvo za poslední desetiletí dost zásadně narušilo. Šílenec je ten, kdo při dnešním znečištění atmosféry stále ještě čeká na Ladovskou zimu.

Že se někteří lidé dodnes nedovtípí toho, jak stále teplejší zima a extrémní výkyvy počasí souvisí s lidskou aktivitou a provozem celé naší civilizace, je do značné míry vinou především médií, a samozřejmě také politiků, kteří o skutečném stavu věcí zarputile mlčí, nebo dokonce mlží a lžou. Některá média patří politikům, nebo podnikatelům na ně napojeným. A ti zkrátka nechtějí, aby někdo nedostatek sněhu na horách, vyschlé studny, silné bouře, nebo neúrodu na polích svedl na jejich podnikatelskou činnost. Taky nechtějí ohrozit český průmysl a energetiku, o nichž si ani ve snu nedovedou představit, že by mohly fungovat jinak než pálením uhlí a výrobou vozítek se spalovacími motory. Neudržitelné hospodářství fungující za cenu zničené atmosféry zatím ještě vynáší velké zisky, a tak je potřeba je udržet stůj co stůj, bez ohledu na budoucnost.

V zahraničí je to s informovaností o změně klimatu podstatně lepší. Média ani politici o ní nemlčí a vedou o ní otevřené debaty, do kterých už, na rozdíl od těch v Česku, nezvou lháře a skeptiky, kteří budou do posledního dechu popírat základní fyzikální zákony. U nás je taková přímočarost stále v kategorii „sci-fy“ a najdeme jí pouze v některých alternativních a v menší míře tu a tam ve veřejnoprávních médiích. Jinak se od ní ale na míle daleko drží jak novináři, tak i politici napříč celou poslaneckou sněmovnou; všechna čest světlým výjimkám, kterých je jak šafránu. Z mnohých projevů je přitom patrné, že se politici postupně pokouší téma uchopit. Bohužel je dost zjevné, že příliš neví jak. Buď z čiré neznalosti (třeba v ODS se představa ochrany životního prostředí doteď omezuje na úklid potůčků a třídění odpadu), nebo z obav, že pravdivým podáním situace odradí voliče (dozvěděla jsem na facebookovém profilu jednoho z Pirátů).

Voliči přitom zdaleka nejsou tak hloupí, jak si někteří novináři a politici myslí. Mnohým by se ulevilo, kdyby pořád dokola nemuseli poslouchat jen lži, polopravdy a pokusy o zastření kontextu toho, co se děje. Místo toho by rádi viděli skutečnou akci a zodpovědný přístup k realitě. A také informování o tom, co se děje, v souvislostech. Spousta z nich by také uvítala, kdyby kolem sebe viděli trochu víc odvahy a upřímnosti.

Za mlžením a lhaním o klimatu totiž ve skutečnosti stojí strach. Strach těch, kteří o něm nechtějí na rovinu mluvit, nebo téma zesměšňují. Je to strach z procitnutí ze snu do reality. Strach z konfrontace se smrtí a konečností naší vlastní existence. Děs z představy toho, jak je naše civilizace zranitelná a nesamozřejmá. Nedostatek odvahy připustit si fakt, že se jako lidstvo aktuálně ubíráme slepou uličkou směrem do propasti. Hrůza z představy, co by takové doznání znamenalo a jak by pak vypadal náš život, pokud bychom se uměli podívat pravdě do očí a ze smrtonosné dráhy vyhodit výhybku.

Strach připustit, že ve skutečnosti nezešílelo počasí, ale lidé.

Přála bych si, aby v sobě lidé našli odvahu dřív, než bude příliš pozdě.