V kampani před sněmovními volbami bylo téma Evropské unie na okraji zájmu.
Nepřipoutaly ho ani poněkud obskurní billboardy „volebního hnutí“ Jany Bobošíkové s podobiznou exprezidenta Klause horujícího za korunu proti euru. Vliv na voliče to nemělo, jak ukázal žalostný volební výsledek bobošíkovců.

Česko by ale aktuálně mělo po volbách zajímat, jak se rýsuje perspektiva vývoje v EU. Impulsy přicházejí z Německa. Jak napsal německý týdeník Der Spiegel, „první žena Evropy“ Angela Merkelová dala po volebním triumfu najevo, že ve svém třetím funkčním období v úřadu kancléřky chce zahájit „evropskou reformní ofenzívu“.

Co má být jejím jádrem? Merkelová již veřejně vyslovila požadavek na vyšší konkurenceschopnost členských zemí eurozóny, což předpokládá i zavedení „přísnějších závazků“. S tím je spojen požadavek na vlastní rozpočet eurozóny a více práv pro Brusel ke kontrole finanční a hospodářské politiky členských států.

S ohledem na chystané koaliční partnerství s SPD v nové německé vládě Merkelová počítá i s posílením sociální dimenze Unie, zahrnující i programy zaměřené na řešení velmi palčivého problému nezaměstnanosti mladých lidí. Patří sem i opatření proti daňovým únikům.

Není pochyb, že návrhy přicházející z Berlína budou výrazně ovlivňovat unijní agendu po celý příští rok a mohou být i předmětem celoevropské diskuse před květnovými volbami do Evropského parlamentu.

Naše možnosti vstoupit jako respektovaný aktér do evropské diskuse a tím ovlivňovat i mnohá zásadní rozhodnutí na evropské úrovni nicméně po předčasných volbách do Sněmovny zatím nevypadají příliš dobře. Vytvoření nové vlády se rýsuje jen vzdáleně a vláda v demisi navíc s pošramoceným mandátem po propadáku SPOZ nebude mít na evropské úrovni dostatečnou autoritu. Přesto by ale mohla objektivně existovat shoda, abychom vystupovali v Unii a vůči EU mnohem aktivněji než dosud. Třeba i proto, že dva aktéři vyjednávání, ČSSD a KDU-ČSL, jsou pevně zakotveni v nejsilnějších evropských politických stranách socialistů a lidovců. A v hnutí ANO i přes jeho novost a nečitelnost jsou bezpochyby lidé, kteří vědí, o „čem je EU“.

Situaci mohou ovšem zkomplikovat volby do Evropského parlamentu, které s ohledem na politickou situaci u nás možná opět nebudou hlavně o evropských tématech, ale třeba i pokračováním snahy o „překopání“ zdejší politické scény. Dokážu si ale představit i scénář, že ještě v květnu nebudeme mít vládu a politická deziluze z nefunkční politiky nažene voliče do náruče euroskeptických či otevřeně populistických stran. I to by měli hlavní aktéři povolebních vyjednávání brát v potaz.
A v případě ČSSD mohou být evropské volby i svého druhu referendem o tom, zda strana může získat zpět důvěru voličů, otřesenou po vnitrostranických sporech, které eskalovaly po sněmovních volbách. Další zásadní propad, podobný výsledku v evropských volbách v roce 2004, by pro ni nevěstil nic dobrého.

Navíc by ji oslabil i ve straně evropských socialistů. Vážně ve hře je totiž možnost, aby se předseda Evropského parlamentu, sociální demokrat Martin Schulz, stal předsedou Evropské komise. Bude se to ale odvíjet i od výsledku evropských voleb, které musí být podle Lisabonské smlouvy brány v potaz lídry 28 členských států Unie při výběru předsedy komise. Takže i na výsledku sociální demokracie u nás bude záležet.
(Právo, 7.11. 2013)