Ukrajinský konflikt a politika Ruska na summitu NATO ve Walesu zastínily další problémy nejsilnější světové vojenské organizace.

Závěrečná deklarace zmiňuje spolupráci s Afghánistánem, závazek pokračovat v podpoře boje proti terorismu a dobrého vládnutí. Dosluhující afghánský prezident Karzáí nicméně na summit nedorazil kvůli nesouhlasu s bezpečnostní dohodou s USA o dalším působení amerických vojáků po skončení mise ISAF. Bez toho nejde zahájit operaci NATO Rozhodná podpora. Po třinácti letech nejdelší, nejdražší a nejkrvavější mise, ve které padlo téměř tři a půl tisíce vojáků, se plány na úplné stažení z Afghánistánu mohou změnit s nástupem nového afghánského prezidenta. Jenže dva nejúspěšnější kandidáti se nemohou shodnout, který to bude. Potíže tamní mise se podle bývalého předsedy sboru náčelníků štábů americké armády admirála Mike Mullena odvíjejí i od nedostatku jasně definované strategie, čeho dosáhnout před jejím zahájením. Válka se tím stala nekonečnou.

NATO se musí „deafghanizovat“ ve chvíli, kdy se kvůli Ukrajině vrací k původnímu poslání: zajišťování kolektivní obrany. Summit přijal řadu opatření, jak obnovit a rozšířit akceschopnost aliance, včetně vytvoření sil velmi rychlé reakce. Závisí to na financování.

V deklaraci summitu se uvádí, že se členské státy zavazují zastavit pokles výdajů na obranu a zvyšovat je v návaznosti na růst HDP, fixní závazek vydávat na ni dvě procenta HDP byl ale oddálen do deseti let. V diskusi před summitem bylo možné zaznamenat názory, že ani ukazatel dvou procent nevypovídá o nasaditelnosti, udržitelnosti a interoperabilitě sil, a že právě toto by měla být klíčová kritéria hodnocení schopností NATO.

Není to neopodstatněné, ale může to znít i jako alibi pro řadu evropských členů NATO, kteří nikdy závazek nesplní. Důvod je zřejmý: dlouhodobá ekonomická recese, kdy nebude jednoduché ufinancovat sociální stát, mj. řešící stárnutí populace. Paradoxem může být, že ekonomickou výkonnost některých členských zemí NATO mohou poškodit i další případné protiruské sankce…

Na druhou stranu je ale faktem, že celá EU dnes vydává na obranu 200 miliard eur, což je víc než Čína a Rusko dohromady. Klíčová otázka zní, zda efektivně. Efektivita bude bolehlavem i pro naši armádu, která by se měla podle dohody koalice dostat v roce 2020 s rozpočtem až k 70 miliardám korun.

A pak je zde ještě jedna otázka. Bezpečnostní prostředí a hrozby se mění s nevídanou dynamikou. Nedá se vůbec vyloučit, že bezpečnostní priority budou v příští dekádě nastavovány jinak. Již dnes má asi dva tisíce bojovníků Islámského státu schengenské pasy a jejich návrat do Evropy může znamenat nové kolo boje s terorismem, kdy bude potřeba víc financovat zpravodajské služby a policii než armádu.

A dokážu si představit síly rychlé humanitární reakce čelící narůstající vlně migrantů z nestabilní Afriky a Blízkého východu nebo rychlé kyberreakce proti kyberútokům, jež jsou nebezpečnější než konvenční válka. Jakkoliv se nám dnes zdá, že se opět s plnou silou vrátila do hry.

(Právo, 8.9.)