"Odvahu vstoupit do politiky jsem získala až po absolvování kurzu mediace."

Z cyklu rozhovorů s českými ženami nejen v politice pro uskupení Česká prezidentka... (7/50, 2014).

Medailonek právničky
Od ledna 2014 je členkou Strany zelených, za níž kandiduje z druhého místa do EP. Od roku 2012 pracuje jako externí spolupracovnice v oblasti kvalitní státní správy v Národním fondu proti korupci. Spolupracuje s Rekonstrukcí státu. Od r. 2011 pracuje pro nezávislou službu Vaše Evropa Poradenství, která bezplatně poskytuje evropské právní poradenství občanům. Členka dozorčí rady v CI2, o.p.s. (2010-2012). Působila rok (2010) jako právnička - referentka státní správy na Ministerstvu průmyslu a obchodu ČR v SOLVIT centru, které pomáhá občanům EU domáhat se práva vůči úřadům. V letech 2008–2010 pracovala u Evropské komise jako koordinátorka vnitřního trhu. Předtím pracovala jako právnička Iuridicum Remendium, o. s. a Sdružení Obrany Spotřebitelů. V letech 2003–2007 poprvé nastoupila jako právnička u Evropské komise, nejprve u Generálního ředitelství pro hospodářskou soutěž, posléze na Generálním ředitelství pro vnitřní trh a služby. Absolventka Právnické fakulty UK v Praze a oboru Evropské právo na Stockholmské Univerzitě (titul LLM).

MK: Jak došlo k Vaší kandidatuře? Jste členkou Strany zelených teprve od začátku roku 2014, jak dlouho se stranou spolupracujete?

Suchardová M.: Už dlouho jsem se pohybovala v občanském sektoru, vlastně celý můj profesní život. Kromě toho jsem pracovala ve veřejné sféře, takže jsem střídala občanský sektor s veřejnou sférou, tím myslím českou státní správu a konkrétně ministerstvo průmyslu a obchodu. Potom jsem dělala dlouho dobu pro Evropskou komisi. Vždy jsem pracovala na pozicích, které chrání veřejný zájem. A poslední čtyři roky v Čechách poskytuji právní poradenství o evropských právech, což je služba Vaše Evropa - Poradenství Evropské komise, která je zadarmo. V rámci této služby provádím také osvětu o evropských právech. Byla jsem v Brontosauru, vždycky jsem se zajímala o životní prostředí a myslím si, že tahle stránka je velmi důležitá, protože má dopad mimo jiné na zdraví… Vzhledem k mému zájmu o evropská témata mi přijde vstup do Strany Zelených jako přirozený krok. Vstoupila jsem do Strany zelených a v souvislosti s mými evropskými zkušenostmi jsem v ní interně kandidovala na to, abych byla na kandidátce. Doporučily mě nejprve dvě krajské konference — Strana zelených má svou osobitou strukturu — a potom mě republiková rada zvolila na druhé místo na kandidátce.

MK: Je patrné, že o věci veřejné projevujete dlouhodobý zájem, ale do žádné strany jste dlouho nevstoupila. Co bylo důvodem?

Suchardová M.: Přiznám se, že když jsem sledovala politické strany v České republice, málokdy jsem měla pocit, že fungují úplně demokraticky a transparentně. Stranu zelených jsem zase dříve vnímala spíš jako stranu zaměřenou jen na ekologická témata,
a já mám pocit, že je třeba věci vnímat celistvě. Pak jsem ale zjistila, že to tak není, když jsem začala v posledních letech sledovat víc jejich program, zjistila jsem, že skutečně pokrývá všechny oblasti. Vůbec to není strana zaměřená jen na ekologii. To je jen jedna součást. Zjistila jsem, že existuje strana, která zastává to, s čím se ztotožňuji, čemu věřím, i hodnoty, které mám. Proto jsem s nimi spojila své síly.

Asi jsem si také uvědomila i to, že v neziskovém sektoru sice vidíte spoustu odborníků a hodně úsilí se věnuje tomu, aby se komentovali zákony — například v Rekonstrukci státu. Já třeba hodně sleduji služební zákon — jenže vidíte, kolikrát odborníci komentují zákony, a pořád se věc nikam nehýbe. Já jsem si u toho uvědomila, že neziskový sektor má v tomto směru omezené možnosti. Má důležitou roli pochopitelně. Řeknu to takto, když jsem byla ve veřejné sféře, chyběla mi konkrétní zkušenost a jednání s lidmi, a když jsem pak přišla do neziskovek, kde jsme těm lidem radila, zjistila jsem, že zase nemohu systematicky měnit politiku a dělat systematické věci. Takto se mi to střídalo, až jsem si řekla, že zkušeností už mám dost a vrhnu se do toho. I politicky. Člověk pořád kolem sebe slyšel, že politika je špinavá, že nic nejde prosadit, že malé strany nemají šanci, velké jsou podplacené. A já jsem si říkala, že přece to prostředí musím nejdřív poznat, nemůžu se jenom ztotožnit s kritikou. Chci to prostředí poznat a chci věřit tomu, že politiku lze dělat určitě průhledně a čistě.

Možná se dá říct, že odvahu vstoupit do politiky jsem získala až po absolvování kurzu mediace, když už jsem v mediátorství byla vycvičená, protože se mi tím rozšířily možnosti s lidmi komunikovat jinak, vnímat lidi jinak. Předtím si člověk bral mnoho věcí příliš osobně, na všechno reagoval
a zjistil, jak moc ho to omezuje v konání. V tomto ohledu by možná bylo lepší, kdyby bylo v politice více žen, protože si myslím, že ženy ne vždycky bojují za své názory tak vehementně a jsou otevřenější víc ke spolupráci a praktickým a konstruktivním řešením. Nehledě na to, že ve společnosti je 51 procent žen. V politice ovšem zůstává procento jiné. Součástí řešení, aby se politika skutečně dělala pro veřejnost, může být právě vyšší zastoupení žen než je tomu doposud (např. v české PS je nyní 18% žen).

MK: Vstoupila jste do strany, která patří jednak k těm menším, v zásadě neparlamentním, a také jde o stranu, kde je podle mého názoru snad nejvíce vidět pnutí mezi levicí a pravicí, velmi nesmlouvavý rozkol názorů mezi pravicí a levicí. I proto se nedávno, před volbami do sněmovny, od Strany zelených odštěpil názorový proud v čele s Martinem Bursíkem. Jak se na toto díváte? Proč se podle Vás štěpí už tak malá strana?

Suchardová M.: No, já jsem si stranu vybírala pro její program a podle programu ji vnímám jako stranu středovou (úsměv). Když jsem se potom začala účastnit krajských konferencí, viděla jsem, že jsou ve straně různé názorové proudy, jak pravice, tak levice, ale zase je vidět, že ve straně jsou nastavené mechanismy tak, aby se nakonec tyto proudy dohodly. Mě to zpočátku překvapilo, ale teď si uvědomuji, že je to zdravé pro každé prostředí, myslím pluralita názorů. Že ničemu neuškozuje, právě naopak, sice se ve straně lidi rozhádají, každý tvrdí to své, ale nakonec vymyslí svůj jeden společný program, za nímž všichni stojí. Oni o tom opravdu diskutují. I když jsem se toho zpočátku lekla, tak teď vidím, že v každém lidském společenství jsou odlišné názory potřeba. A hlavně Strana zelených má dobré rozhodovací procesy, týká se to jak složení předsednictva, tak způsobu, jak rozhoduje republiková rada, aby všechny názorové proudy byly nějak zastoupeny. Vnímám to kladně. Já jsem ještě nebyla členkou, když byl členem i Martin Bursík. Co já vím, ve straně zůstali i jeho příznivci, členskou základnu to nijak neohrozilo, a když jsem zvažovala, do jaké politické strany vstoupit, LES už existoval, a já jsem si ho nevybrala, protože expertízu, která je ve Straně zelených, a šíři programu, která je zpracována skutečně odborníky, jsem nikde jinde nenašla. Ani v LESu ne.

MK: Je podle Vás v současnosti ještě oprávněný lustrační zákon? A jak vnímáte postavení a roli KSČM ve společnosti?

Suchardová M.: Lustrační zákony byly zavedeny proto, aby jedinci s minulostí v KSČ a bezpečnostních složkách minulého režimu nemohli zastávat vybrané funkce spojené s řízením státu. Myslím, že máme všichni právo vědět, kdo má jakou minulost, a ty, kteří se již jednou zapojili do porušování lidských práv, byli vyloučení z veřejných funkcí, a to i nadále, takže myslím, že lustrace jsou i nadále legitimní a opodstatněné.

SZ s KSČM nespolupracuje a vyjádřila se k tomu ve svém usnesení Republikové rady v červnu 2013. S komunisty se absolutně rozcházíme nejen v pohledu na minulost, ale hlavně v pohledu na současnost: jde o stranu proti-evropskou, proti-ekologickou a slepou k porušování lidských práv, tedy nepřátelskou k hodnotám, které považujeme za zásadní.

MK: Objevují se nápady, jak změnit volební zákon, aby se tím podpořilo zkultivování politiky. Tyto návrhy budou mít samozřejmě dopad na malé strany. Například matematik Janeček přišel s tím, že by volební systém do sněmovny měl být většinový, měly by se zvětšit volební obvody, snížit jejich počet po vzoru Senátu, jeho návrh by dal celkově 4 hlasy voličům. To na jedné straně, na druhé straně prezident Miloš Zeman nabízí povinnou účast ve volbách. Což by se také odrazilo ve výsledcích voleb. Co Vy na to?

Suchardová M.: Nejprve k panu prezidentovi a jeho návrhu. Je docela paradoxní, že s tím přišel v době, kdy jsme si bohužel dost pozdě uvědomili, že v evropských volbách nemohou volit Češi žijící v zahraničí, nevím, jesti jste to zaslechla… To je podle mého docela velká díra ve volebním systému. Češi žijící v evropských zemích nemohou volit české kandidáty ani na našich velvyslanectvích. Přitom cizinci žijící zde v Čechách mohou. To je paradox. Tohle volební zákon neřeší a tento rozpor se neřeší ani na evropské úrovni. Existuje ale evropská zákonodárná iniciativa, které je možno využít, bylo by potřeba toto na evropské úrovni harmonizovat, protože taková situace vede k tomu, že občané v různých zemích mají různou možnost volit. Často ani úřady samotné nevědí, co v zákonech je. Byly různé dezinformace o tom, zda Češi mohou volit nebo ne. A je to celé natolik administrativně složité, že když žijete v zahraničí, tam volit nemůžete, musíte přijet sem do Čech, a aby toho nebylo málo, pokud jste v zahraničí už někdy volila, musíte si tam vyzvednout volební průkaz, nebo se odhlásit ze zvláštního seznamu voličů, který na velvyslanectví leží. Což ani já jsem tenkrát v době, kdy jsem pracovala v Evropské komisi, nevěděla. Dostali jsme volno na to, abychom jeli domů volit. To jsem udělala, chtěla jsem volit české kandidáty do Evropského parlamentu. Až tady jsem zjistila, že volit nemůžu. Je to velký problém.  

A k našemu volebnímu systému… Strana zelených samozřejmě usiluje o to, aby byla snížena pětiprocentní hranice pro vstup do sněmovny, ideálně na tři procenta, aby i malé strany dostaly šanci. Také kritizujeme nerovnoměrně velké volební obvody, které vedou třeba i k tomu, že v jednom kraji získáte sedm procent, ale pak propadnete celonárodně. Co se týče toho pětiprocentního požadavku, vynořil se teď zajímavý případ z Německa, kde minulý rok jejich Ústavní soud tuto pětiprocentní hranici pro evropské volby zrušil jako protiústavní, takže je nutné o tom diskutovat a je třeba to změnit. Co se týče návrhu Karla Janečka, my jsme moc rádi za to, že s diskuzí přichází, protože skutečně přichází s důležitým tématem a je potřeba to diskutovat s občany, protože jde o obrovskou změnu. My si myslíme, že není potřeba jenom změnit volební systém, ale také zapojit občany do rozhodování, oživit občanský sektor, to povede k tomu, že se česká společnost bude postupně uzdravovat, oživovat.

MK: A co si myslíte konkrétně o jeho návrhu? Předpokládám, že pro většinový systém v zásadě nebudete…?

Suchardová M.: My Karla Janečka a jeho práci oceňujeme, protože přinesl k veřejnosti téma, o kterém je třeba diskutovat a to je přínosné. Zelení se domnívají, že návrh na zavedení negativních hlasů je v příkrém rozporu se základními principy demokracie: logicky můžete hlasovat jen pro ty, které chcete, aby Vás zastupovali, neměla by být ale možnost svým hlasem aktivně bránit ostatním, aby si svobodně zvolili, kdo bude zastupovat je.

MK: A Vy osobně jste pro nebo proti povinné účasti ve volbách?

Suchardová M.: To je zajímavé… Když se podíváte na statistiky v evropských volbách, přesně vidíte, že tento prvek zvyšuje průměrnou účast ve volbách ve státech, kde takovou povinnou účast mají. Například v Belgii. Je to zajímavá otázka. My jsme před rokem 1989 neměli možnost volit, anebo měli, ale jednu stranu, takže u nás ta svobodná volba je důležitá, umět si vybrat, jestli půjdu nebo nepůjdu. Na druhou stranu, když máte povinnost jít volit, říkám si, jestli to pak člověka nepodnítí k tomu,
aby se více zajímal.

MK: Voliči mohou vhodit prázdný hlas. I to by byla velmi důležitá informace. Protože dnes nevíme, jestli někdo nejde k volbám, protože je spokojený, nebo nemyslí, že tím něco změní, nebo ví, že si najde jiné cesty, jak si věci změnit po svém. Pokud 40% vhodí prázdný hlas, je to velmi důležitý signál pro politické strany.

Suchardová M.: Je pravda, že pokud hodí prázdný hlas… Už dneska se takové hlasy objevují. Před pár lety se objevila iniciativa pana Svěráka, který apeloval na to, abychom volili myslím Cimrmana nebo něco takového. Slyšela jsem, že někteří volili kačera Donalda, aby ukázali svou naštvanost politikou, což je sice sranda, ale nevede to k tomu, aby tyto prázdné/vyhozené hlasy byly vzaty v potaz. Tohle by lidi asi přimělo, aby se vyjádřili. A pokud by se vyjádřili, jak se na to bude reagovat? Já vždycky říkám, že každý bychom měli začít sami u sebe, je hrozně lehké jenom kritizovat. My Češi jsme v tom extrémní, kritizujeme u piva, ale málokdo přejde k činu… Do politiky jsem šla i kvůli tomuto. Vždycky všichni kritizují, ale když jsem řekla, tak pojďte vymyslet, jak to dělat jinak, málokdo se chtěl skutečně zapojit, tak jsem dospěla k rozhodnutí, že si musím vybrat politickou stranu, se kterou do toho pustím.

MK: Mluvila jste o tom, že mnohdy ani státní úředníci nedokážou správně poradit lidem, na co mají např. v oblasti evropského práva nárok. Od některých političek slýchávám, že samotná příprava zákonů není ideální, nejsou závazné lhůty, není dostatečný čas mezi čteními, v zákonech se vyskytují nepatřičné a nesouvisející přílepky. Vede mě to k myšlence, že neexistuje úplná databáze na úrovni státu, kde by byla pohromadě veškerá legislativa, celý její komplex a stát by věděl, co je platné a jak jsou jednotlivé zákony propojeny. Je to tak?

Suchardová M.: No, hlavně to neví samotní občané, i když se po tom snaží pídit. To máte přesně pravdu. Je to jedna z věcí, na kterou narážím a přišla jsem na ni v rámci praxe. Existuje samozřejmě portál veřejné správy, kde si dohledáte poslední znění zákona, v níž jsou všechny ostatní. A s tím já pracuji, ale problém je ten, že soukromí advokáti pracují s pokročilejší databází ASPI, kde dohledáte všechno, která ale stojí ročně 20 000 Kč.

MK: Nehledě na to, že je to soukromá databáze, která nenabízí užitečný metapohled na legislativu jako takovou na základě dalších potřeb státu.

Suchardová M.: A to je ohromný problém! Já tady čtyři roky radím o evropských právních předpisech a když se na mě člověk obrátí, do hodiny vím, co evropský právní předpis říká, na co má člověk nárok. Ale jakmile se dívám… někdy se dívám do implementující české legislativy, já tam dojdu k nejednoznačnému výkladu. A nemám co tomu člověku poradit. Možná to bude takhle, možná takhle. My Češi máme jeden z nejsložitějších právních řádů na světě.

MK: A čím to podle Vás je?

Suchardová M.: Nedávno jsem se dívala na televizi, kde si předseda Nejvyššího správního soudu Baxa povzdechl, a podle mne to sedí, že v Čechách vytvářejí právní předpisy zaplacené zájmové skupiny (lobbisti) anebo děti, nevím, jak tohle poslední myslel…

MK: Není to ale chyba státu, že nemá jasně stanovená pravidla, jak se legislativa tvoří a na čem se staví?

Suchardová M.: Určitě je to chyba státu, je třeba nastavit ten proces, jímž se předpisy vytvářejí, daleko přesněji. Recepty fungují. Já má třeba kolegy, kteří spustili novou iniciativu Korupce jako parazit, návod, jak ji porazit. Jeden recept se týká přesně kvality zákonů, naleznete ho v detailech na: http://www.korupcejakoparazit.cz/clanek/recept-13-ne-kvalita-ceskych-zakonu. Oni vycházejí z toho a nakonec já také, proto jsem v Čechách dost přepadlá a proto jsem se do těchto aktivit zapojila, protože v Evropské komisi se tvoří předpisy, které jsou podstatně komplikovanější, ale proces je jasný. Vždycky se měří dopad regulace, musí proběhnout konzultace se všemi, konzultace se musí vypořádat. Proces je daleko transparentnější a musí být - v parlamentu a v Radě se musíte zodpovídat, musí tomu rozumět všichni občané. Překládá se to do všech členských jazyků.

Tady v Čechách se mi zdá, že zatím to tady nikdo moc neumí, anebo nechce řešit. Proto také jedna z věcí, na které se zaměřuje Rekonstrukce státu, je boj proti přílepkům. Vy to znáte, zatím je umožněno, že se k zákonu přilepí něco, co s ním věcně vůbec nesouvisí. Momentálně se jim docela v tomto ohledu daří. Teď je ve výborech poslanecké sněmovny změna jednacího řádu, která posunuje lhůtu mezi čteními na 14 dnů, což podporujeme. Ale zatím to neřeší, ani nemůže, dohledatelnost českých právních předpisů a připravovaných právních předpisů. Teď mám na mysli e-klep, elektronická knihovna připravované legislativy. Ten je neveřejný. To by také nemělo být možné. Na všechno je třeba udělal dopad regulace, tzv. impact assessment. Říká se, že se to v Čechách zpracovává, ale mám pocit, že se to hodně obchází a nedělá se to u všeho. Dělá se to narychlo. Neziskovky sice mají možnost poskytnout konzultace, ale připomínky nejsou vypořádány. A chybí provázanost a informovanost české státní správy vůči neziskovkám k tomu, co probíhá za veřejné konzultace v Bruselu. Nevyužívá se kapacita komentářů českých neziskovek.

MK: Pokud jde o Zákon o státní službě, ve svém vystoupení v Hyde Parku v lednu tohoto roku jste se nevyslovila úplně jednoznačně, kdo má podle Vás ideálně jmenovat generálního ředitele? A kdo státní tajemníky?

Suchardová M.: Tehdy bylo vícero návrhů a já jsem si myslela, že jeden je ideální, ale není. Co je vlastně důležité, generální ředitel bude vždycky vybírán politicky, ať už sněmovnou, vládou, nebo prezidentem. Mně přišlo, že právě jeden z návrhů – tuším od Rusnokovy vlády - dával tuto pravomoc do rukou prezidenta, ale teď nevím, jaká je poslední verze. Bohužel i tento zákon je ukázka, jak by se zákony dělat neměly. O to víc zákony, které jsou natolik důležité, že stanovují základy, jak bude náš stát fungovat. Tato verze prošla jen poslaneckým návrhem, neproběhlo žádné meziresortní řízení. A rovnou se celá věc přesunula
do poslanecké sněmovny. Ono je hlavně důležité mít na všechny pozice předem daná kritéria a předem dané výběrové řízení, aby bylo jasné, co od toho člověka potřebujeme a aby výběrovým řízením člověk prošel. Lidské faktory mohou být také zohledněny, aby spolu mohli dotyční spolupracovat. Ale nutná jsou objektivní a transparentní výběrová řízení.

MK: Pak už je tedy podle Vás méně důležité, kdo jmenuje…

Suchardová M.: Přesně tak.

MK: Co úřednické zkoušky, jak často by se měli úředníci přezkušovat? Kdo by měl přezkušovat?

Suchardová M.: Těmi úřednickými zkouškami si pořád nejsem jistá. Podle mne by bylo nejlepší nastavit výběrové řízení do státní správy tak, abychom si vybrali už kvalitní lidi. Zatím to vypadá tak, že zamýšlená zkouška bude po šesti měsících zahrnovat i přezkoušení, jaký má člověk dispozice pro úřednickou práci. Ale vy už si potřebujete nastavit výběrové řízení tak, aby byli vybráni lidé, kteří budou schopní svou práci dělat. Nemůžete po šesti měsících, co jste je platili a zacvičovali, zkoumat jejich motivaci. Třeba v Evropské komisi tohle funguje výborně, tam jsou výběrová řízení nastavena hrozně těžce. Tam se zkoumá schopnost flexibility, logiky, schopnost číst texty, jak umějí konkrétní oblast. Když vás přijmou, už se tam dostávají lidi, kteří se pro evropskou správu hodí, potkáváte tam určitý typ lidí. Potom mají 6-9timěsíční zkušební lhůtu, ještě jim EK dává šanci, aby dokázali, co všechno umí. Zatím se mi ta naše úřednická zkouška jeví tak, že existuje nebezpečí vyplýtvání hodně peněz na vzdělávání, do toho, kdo to bude přezkušovat, ale přitom to lze zajistit jiným způsobem, a to těmi výběrovými řízeními. Musí být efektivní.

MK: Jak vyjasnit odpovědnost úředníků za svou práci? Nedávno se znovu vynořila kauza PROMOPRO, celá věc spěje k tomu, že NKÚ vypsalo pokutu, a vláda možná nebude mít peníze anebo nebude ochotná pokutu zaplatit, což samo
o sobě ještě více rozviklává právo, vymahatelnost práva, když ani stát sám nerespektuje své vlastní instituce…

Suchardová M.: Soudě podle poslední aktualit, co jsem viděla, jde spíš o to, že si vláda myslí, že zakázka nebyla o tolik předražená, argumentují proti výši. Ale co se týče odpovědnosti obecně, ta tady bohužel chybí. U obcí nebo krajů odpovědnost tam většinou bývá, města a obce musí jednat jako řádný hospodář, ale problém je v tom, že se odpovědnost nevymáhá, často se nedohledají ti, co konkrétně dělali určité rozhodnutí. Obce samy od sebe nekonají. Vím, že Oživení, kde jsem asi měsíc pracovala, v tomhle dělá neocenitelnou práci, snaží se dohledávat, když obce způsobí škodu, aby postihli dotyčné zastupitele,
kteří rozhodovali. Zatím se tak ne vždycky děje.

Přiznám se, že tohle není úplně moje parketa, jsou na to lepší odborníci, opět vyzdvihuji neocenitelnou práci, kterou v tomto směru dělá Oživení. Odpovědnost úředníků bývá zužována na výši náhrady škody, to je ale velmi liché, funkčnost leží ve vymahatelnosti - je třeba prosadit individuální odpovědnost spolu s transparentností rozhodovacích procesů (dnes není jasné, kdo za co odpovídá), dále posílit interní audit a finanční kontrolu (dnes zcela nefunkční, protože na ní není zájem), v neposlední řadě zajistit, aby úředníci mohli případná nezákonná jednání oznámit, aniž by se museli bát, že za to budou odměněni snížením platu nebo vyhazovem (podmínky pro oznamování nekalých jednání, organizační zajištění anonymního či důvěrného oznámení, ochrana oznamovatele proti odvetným opatřením). Finanční kontrola a interní audity jsou nefunkční. Ty je potřeba posílit.

A vzhledem k tomu, že jsou netransparentní rozhodovací procesy, je těžko dohledat, kdo jaké rozhodnutí činil. To zase souvisí i s tím, že na ministerstvu dosud bylo zvykem, že se učinilo politické rozhodnutí, ale musel ho podepsat úředník nejnižší, který jen plnil pokyny, což není správné. U státních úředníků je velmi důležité, aby věděli, jaký dostanou plat, ne, aby tam byly nenárokové osobní odměny, protože pak úředník závisí na tom, kolik mu dají peněz, dopředu to úředník neví, takže je oceňován za loajalitu, ne za výkon, to je také jeden z velkých problémů české státní správy.

MK: Nyní od českých témat k více evropským. V Evropské unii se projednává v poměrně uzavřeném režimu transatlantická smlouva o volném obchodu. Podle informací, které mám z alternativních médií, si korporace zkoušejí vylobovat jakousi nadstandardní arbitrážní klauzuli o nenárodním arbitrovi v případě zhacení investice (ušlých příležitostí) v nějakém státě. Snad také hrozí i riziko, že padne povinnost výrobců uvádět na etiketách potravinového zboží původ potravin, zda jsou GMO apod.

Suchardová M.: My tyto obavy sdílíme. Také evropští zelení proti tomu jdou hodně. Máme to ve svém programu. Kritizujeme tu smlouvu za spoustu věcí. Jednak je projednávána za zavřenými dveřmi, jak v Americe, tak v Komisi. Přitom ale, přestože se říká, že je tajná, má k ní v Americe přístup asi 600 lobbistů a myslím si, že v Evropě to bude to samé. Takže obavy jsou asi na místě, že tito lobbisté budou podporovat korporátní zájmy a i obavy, že to ohrozí i standardy ochrany spotřebitele a ochrany životního prostědí, které máme v EU na vysoké úrovni. Myslím, že jsme za ně bojovali dostatečně dlouho na to, abychom je jednou smlouvou zmařili.

Pokud se nasmlouvá dobře, smlouva může mít výhody pro obě strany, ale jde o to, aby měla výhody i pro nás, nejen pro Američany. Aby vzala v potaz nejen ochranu spotřebitele, ale i ochranu životního prostředí. I v Americe se proti tomu bouří ekologové, nejen v Evropě. Smlouva se týká obchodní politiky a ukazuje to na demokratický deficit Evropské unie. Ve společné obchodní politice má pravomoce jenom Komise, ta všechno vyjednává, není tam kontrola Evropského parlamentu, takže lidem volení zástupci do tohoto procesu nemohou zasahovat. Parlament společně s Radou nemohou přicházet s pozměňovacími návrhy, ale mohou smlouvu pouze jako celek schválit či neschválit. To je špatně. Evropský parlament, tedy zástupci volení přímo lidmi, by měl být zahrnut více již při vyjednávání takovýchto důležitých dohod, které ovlivní každodenní život občanů.

A pokud jde o arbitrážní klauzule, to je kritizováno všude možně a myslím, že oprávněně. Může to vést k tomu, že státy budou platit za to, že si změní legislativu ve prospěch občanů nebo ochrany životního prostředí nebo spotřebitele a doplatí na to, že budou muset platit penězi daňových poplatníků nadnárodním korporacím. Co je pravdou, je, že tyto arbitrážní klauzule existují i v jiných mezinárodních smlouvách, o tom se moc neví, ale ony tenkrát mívaly opodstatnění, aby přilákaly investice do rozvojových zemí. Ale v dnešních době pro ně opodstatnění není, v této smlouvě v žádném případě nemá svoje místo. To je asi tak to nejhlavnější. Ale už i úsilí evropských Zelených přináší své ovoce, protože Evropská komise vyslyšela tyto hlasy, konečně otevřela veřejnou konzultaci týkající se arbitrážní části, běží momentálně a 13.5. by mělo být veřejné slyšení k jejím výsledkům, ale je vidět, že tlak zdola je potřeba a pomáhá.

MK: Stále přetrvává hospodářská krize, o které se mluví čím dál méně, ale v Evropské unii se v důsledku první krizové vlny debatuje o tom, jak regulovat bankovní sektor. Ozývá se kritika, že některé banky jsou příliš velké na to, abychom je nechaly padnout. Zároveň Evropská centrální banka začala používat hodně nestandardní nástroje – kvantitativní uvolňování („tištění peněz“) -, které neměla v popisu práce. V Evropě přibývá hnutí, která zpochybňují už samotnou podstatu kvantitativního uvolňování a vůbec úvěrové emise peněz jako dluhu přes soukromé banky. Jakou pozici zaujímá Strana zelených v této oblasti, jakou politiku chcete uplatňovat, když předpokládám je v zájmu Zelených především podporovat lokální ekonomiky, družstevnictví a tak dále?

Suchardová M.: Strana zelených hlavně hájí lokální ekonomiku, anebo alespoň já to tak chápu. Pokud jde o bankovní unii, já to chápu spíš tak, že pomůže v tom smyslu, že by měla ukončit závislost mezi bankami a státem. Měla by vést k tomu, že si banky ustaví nějaký svůj rezervní fond v hodnotě asi 50 miliard euro, do kterého by přispívaly jen banky. Mělo by to vést k tomu,
že banky převezmou odpovědnost za své hospodaření a budou připraveny na to, že nebude zasahovat stát, ale budou si sami řešit své finanční potíže. V tomto ohledu to vnímáme jako prospěšné.

MK: Vy tam nějakou garanci vidíte, že s ustavením tohoto fondu víc banky od státu nic nedostanou? Nehrozí nakonec ale také nebezpečí, že si matky budou pomáhat v těžké době na úkor svých dcer – koneckonců největší české banky jsou dcerami zahraničních bank. Tedy penězi českých střadatelů bez jejich vědomí?

Suchardová M.: Samozřejmě kritizujeme, že záchrana evropských bank stála asi 700 miliard euro, hrozně moc peněz, zatímco tam, kde jsou peníze potřeba, nezaměstnanost a jiné oblasti, jdou daleko menší částky. Tak by to být nemělo. Bankovní unii podporujeme právě z toho důvodu, že ukončí závislost mezi státy a zadluženým bankovním sektorem. Budoucnost vidíme v eurozóně, ve společné evropské měně, ale hlavní důvod je ten, že jako Česká republika jsme poměrně malá ekonomika, která je z velké části orientovaná na export. Euro nám krátkodobě sice zdraží ceny, ale dlouhodobě přinese ekonomice přínos. Jinak u bankovní unie šlo také o to, aby se nastavila striktní pravidla. Já jsem v Evropské komisi dělala pojišťovnictví a zrovna jsem tam začínala, když vypukla krize. Předtím evropský komisař Charlie McCreevy neustále opakoval, že samoregulace stačí, a ukázalo se, že nestačí. Bankovní unie je pokus o to, zpřísnit pravidla, byla jsem u toho, když se nastavovala pravidla solventnosti pro pojišťovny… Myslím, že Evropská unie nastavila ještě přísnější požadavky pro banky, aby byly opatrnější. A zároveň vzala v potaz provázanost bankovního sektoru.

MK: Probíhá nějak ve Straně zelených diskuze o občanských iniacitativách ve Švýcarsku Vollgeld a v Anglii Positive Money, které požadují navrácení tvorby veškerých peněz centrální bance? Probíhá nějaká debata o tom, jestli mají být peníze plně kryté a nemají vznikat jako dluh?

Suchardová M.: Vy narážíte na to, že už nejsou plně kryté, takže jsou to peníze, které jsou takzvaně virtuální…

MK: Tak. A centrální banka ani nemůže přesně vědět, kolik peněz je vlastně v daném momentě v oběhu. Toto třeba přiznal v ne tak dávné minulosti FED.

Suchardová M.: Já si myslím, že diskuze o tom budou ve Straně Zelených probíhat, zatím jsme narazili na myšlenku základního nepodmíněného příjmu. Já sama ještě před vstupem do Strany zelených jsem se hodně zajímala o to, jak finanční systém nefunguje, člověk viděl určité rozpory, aniž jsem ekonomka, a líbily se mi hodně myšlenky lokálních měn, kdy si místní komunita vytvořila své zprostředkující alternativy. Ale jinak máte samozřejmě pravdu, že... o tom je koneckonců i Evropská Unie, její pravidlo je, že věci by se měly řešit na nejnižší úrovni, na úrovni nejblíže lidem, kde je to možné řešit — princip decentralizace.

MK: Pokud budete zvolena, budete se samozřejmě vyslovovat i ke vztah EU k Rusku a k současné ukrajinské krizi.

Suchardová M.: Myslíme si, že tato krize teď ukázala, že je potřeba mít jednotnější hlas v Evropě. Současná bezpečnostní politika vyžaduje vždy jednomyslné rozhodnutí členských států, platí právo veta jednoho státu. Tohle by bylo potřeba změnit, mělo by se rozhodovat kvalifikovanou většinou. Mít takové mechanismy, aby byla EU schopná jednat daleko rychleji a jednala jednotně. Nicméně si myslím, že ta krize nám může pomoci v tom, že si uvědomíme, co v Evropě máme, a doufejme, že ji přestaneme zas tak kritizovat, protože mír nám toto uspořádání zajistilo. Také doufáme, že ukáže, že je potřeba zaměřit se na energetickou nezávislost, soběstačnost Evropy, přestat dovážet plyn z Ruska. Pomoci Ukrajině, aby nebyla závislá na Rusku. A díky energetické závislosti se tohle může stát každému členskému státu.

MK: Máte za sebou kurz mediátorství. Je tady konflikt, jsou tu asi v zásadě dvě různé strany a dva výklady toho, co se stalo a co se děje. Z pozice mediátorky, jak by bylo nejlépe se zachovat?

Suchardová M.: Mediace hlavně funguje na principu dobrovolnosti. Je potřeba mít strany, které se chtějí dohodnout, anebo už jsou tak vyčerpané z toho konfliktu, že je to donutí se dohodnout. Pokud už je dovedete k jednomu stolu, provádíte je... ono je třeba, aby mediátoři byli nezávislí, ale musejí znát prostředí. Mediace pracuje s tím, že… vedete ty strany k tomu, aby si vzájemně popsaly potřeby, co se tam stalo, aby tam zazněly i věci, které zatím ty strany nepochopily nebo si jich nebyly vědomy. Většina konfliktů vzniká z toho, že se nekomunikuje a nejsou řešeny problémy. Jako mediátorka zjednáváte prostor k tomu, aby obě strany své potřeby vyjádřily a uznaly. Byť s ní druhá strana nemůže souhlasit, vzájemně si tyto potřeby uznají. Úkolem mediátora je je k tomuto dovést. A potom je vedete k nějaké dohodě. Mediace ale neřeší minulost, i když ty strany mají potřebu se k ní vracet. V tomto bodě se dělá čára, toto už jsme si vyjasnili, důležitá jsou pravidla do budoucnosti, aby to fungovalo. Byla jsem svědkem hotových divů, které se během mediace odehrají. Strany, které se předtím jen hádaly, zjistily, že jen určité věci neslyšely. A i když spolu nemohou dál spolupracovat, rozejdou se a nenesou si sebou hořkost... Každý ví, že jedna plus jedna rovná se dvě. Ale toto není mediace. Tam se 1+1 rovná tři. Díky mediaci si strany nejenže uvědomí vzájemné potřeby, ale i své vlastní potřeby a uvědomí si, že prostřednictvím spolupráce si je mohou pomoct naplnit.

MK: Vraťme se ke konfliktu na Ukrajině. Řada lidí zde hájí postoje jedné nebo druhé strany, vzájemně jsou dost nesmiřitelné. Přitom si nemyslím, že je úplně jasné, k čemu tam vlastně došlo.

Suchardová M.: Na Ukrajině došlo ke svého druhu revoluci. Větší část společnosti dlouhodobě trpěla pod navládou Janukoviče, který byl sice demokraticky zvolen, ale změnou pravidel systému přesunul na sebe většinu moci. Zásadním důvodem byla také dlouhodobá nespokojenost Ukrajinců se stavem právního státu na Ukrajině, stejně tak jako extrémně vysoká míra korupce a rozdělení země mezi oligarchy. Lidem došla trpělivost a chtějí změnu, takže vlastně bylo skoro jedno, kdo je ve vládě, parlamentu atd. Jinak, jak je známo rozbuškou se stalo nepodepsání Asociační dohody s EU. Většina obyvatel Ukrajiny chce směřovat k EU a chce totiž do EU vnímá evropskou integraci jako svoji budoucnost. A to tak moc, že byli ochotni dlouhé týdny poklidně demonstrovat. Když byli tito demonstranti postaveni mimo zákon, prohlášeni za teroristy a zatýkáni, ukázalo se, že mají obrovskou podporu a vypukly masové demonstrace a bouře po celé zemi, které byly bezprostřední příčinou pádu Janukoviče a jeho mocenské kliky.

MK: Všimla jsem si, že Strana zelených vyjádřila nedávno hodně ostré tiskové prohlášení v reakci na Putinovo „vyhrožování“. Četla jsem si celé znění jeho dopisu, našla jsem v něm jakýsi popis situace a jejího dopadu na Rusko, konstatování, že Ukrajina dlouhodobě neplatí za odběr plynu, že je to pro Rusko dlouhodobě neudržitelné a že zve EU k jednomu stolu. Takže napsat do titulku tiskové zprávy, že Putin vyhrožuje Evropě, se mi nezdá přesné, ale naopak posunuté. Tohle asi úplně nepomáhá situaci...

Suchardová M.: To, jakým způsobem to bylo interpretováno... ? Nikdo z nás tam nebyl... Ondřej Liška tam teď ale například na Ukrajinu jede. To ukazuje, jak jsme ovlivněni médii, jak moc je těžké…Ondřej Liška opět vyzdvihnul to, že samotní Ukrajinci nevědí, co se u nich děje a zdůraznil nezávislost médií, protože jsou mediálně masírování médii vlastněnými ruskými či proruskými oligarchy. V. Putin je dle mého názorů mocí opojený člověk a takoví lidé jsou a byli vždy nebepečnými a není radno ho podceňovat. Před druhou světovou válkou jsme už jednoho mocí opojeného, ale přitom vnitřně zakomplexovaného člověka podcenili a následky byly katastrofální. V Rusku pod jeho vedením rozhodně nekvete demokracie a on o ni ani neusiluje, ba naopak. I my a další členské země EU ze své vlastní zkušenosti víme, co znamená Ruská energetická „soft-power“ a zavírání kohoutků – i když platební neschopnost Ukrajiny v minulosti také na tzv. plynové krize měla svůj vliv.

Je potřeba si zároveň uvědomit, že Ukrajina je z více jak devadesáti procent energeticky zavislá na Rusku. Jak nedávno dobře poznamenal předseda Stran zelených Ondřej Liška, který byl na několikadenní misi na Ukrajině, pokud bude Rusko chtít, může Ukrajinu jednoduše vypnout. Zároveň pokud se podíváme na výroky ministra zahraničí Lavrova, tak v nich je také vyhrožování cítit. Také proto se sousedé Ruska se v současné době cítí ohroženi (Finsko uvažuje o vstupu do NATO). Ruské hrozby přerušení dodávek surovin jsou klasikou, i když za tzv. plynovými krizemi stála asi opravdu platební neschopnost Ukrajiny

MK: A souhlasila byste s výrokem prezidenta USA při jeho nedávném vystoupení v bruselském sídle NATO, že Krym je horší než Irák? Tohle mně osobně vzalo dech. Jestli se nemýlím, Strana zelených byla proti válce v Iráku, nebo většina Vašich příznivců. Co říkáte na takové srovnání těchto dvou konfliktů, obou v rozporu s mezinárodním právem?

Suchardová M.: Irák byl mnohem horší než Krym, pokud se týká ztrát na životech a majetku. Srovnávat lze těžko, ale nevím, v jakém kontextu byl tento výrok vyřčen. Situaci na Ukrajině ale neradno podceňovat ani z globálního hlediska. V rámci procesu jaderného odzbrojení byla v roce 1994 Ukrajině ze strany USA, Ruska a Spojeného království garantovaná teritoriální integrita, na kterou je teď najednou zapomenuto. Tímto situace ohrožuje základy procesu jaderného odzbrojení ve světě. Tudíž opět, to, co Rusko na Ukrajině provádí, je třeba nepodceňovat.

MK: A je připustné vydávat prohlášení, které takto relativizuje, co se odehrávalo v Iráku?

Suchardová M.: Irák samozřejmě relativizovat nelze, ale jak jsem již zmínila, obě situace je těžké srovnávat. Zároveň by bylo dobré znát celý kontext vystoupení prezidenta Obamy, jinak je těžké se k věci vyjadřovat.

MK: Jakých českých ženských osobností si vážíte a která z nich by mohla být první prezidentkou?

Suchardová M.: Mám velice ráda Elišku Wagnerovou, která se dostala do Senátu i s podporou Strany zelených. Vím, že to je velmi inteligentní žena, vnímá věci v souvislostech a umí věci suprově pojmenovat. Jinak, co byly minulé prezidentské volby, Zuzana Roithová se mi líbí pro svou pracovitost, málokdo tam v Evropském parlamentu byl tak pracovitý, takové lidi potřebujeme. Nevím, jak moc je jazykově schopná, ale asi taky. V prvním kole prezidentských voleb jsem volila Táňu Fischerovou, a to pro její lidskost. Je pravda, že někdy je těžké jí rozumět, ale ne pro lidi. Ona zastupuje určitý střed, zatímco politika má svou politickou řeč. Tyto dva jazyky je potřeba sbližovat. Mediace je potřeba. 

A zase jsme u toho, je tady služební zákon, máte experty na služební zákon a ti mi řekli, že by do Hyde Parku v žádném případě nešli. A já si říkala, musím to alespoň zkusit, i když je to těžké téma, jsou to témata, která jsou potřeba s lidmi začít komunikovat, protože si uvědomíme jejich nadměrnou složitost, která ale nikomu neslouží. A právní řád je třeba zjednodušovat, ty předpisy tu mají být pro lidi, ne proti lidem. Vím, že na naši službu se obracejí lidé, kteří jen nechtějí porušit předpisy a ptají se, co mohou a co nemohou, a na druhé straně lidé, kteří se o to nezajímají, jsou na tom mnohem lépe, což je paradoxní. Jsme zpátky u ASPI… V dnešní době byste měl mít právo dohledat si to, na co máte právní nárok a jaké máte povinnosti a čeho se zdržet, nemělo by to záviset na ojedinělém rozhodnutí soudu tak a jindy onak. S tím je potřeba něco dělat. Profesně sleduji paní Hanu Marvanovou, profesně to je člověk, který umí a který se bije za občanskou společnost a odvádí vynikající práci.

MK: A všechny tyto čtyři by mohly být první českou prezidentkou?

Suchardová M.: Co potřebujeme od prezidentky? Potřebujeme lidskost, slušnost, to, co nám tam... Václav Havel také nebyl expert na ekonomii, byl to filosof a člověk, který měl lidskou dimenzi, slušnost. My potřebujeme někoho, kdo bude reprezentativní, schopný prezentovat názory, aby mu lidi rozuměli. On má být vzorem společnosti a je jejím zrcadlem. Takže zvolili jsme si Miloše Zemana, nehledejme vinu v něm, ale klaďme si otázku, jak je naše společnost nastavena. Je to ale škoda, protože pokud si myslíme, že je v pořádku to, co dělá prezident, začneme to napodobovat. Příklad vlastním životem je pro prezidenta je velmi důležitý. Přemýšlela jsem o tom, nikdo jiný mě už nenapadl. Znám spoustu odbornic z neziskové sféry, ale ty tak milují svá odborná témata, že nevím, jestli by o takový úřad stály.

MK: Jaké jsou podle Vás další možnosti zvyšování participace občanů na správě věcí veřejných?

Suchardová M.: Jednak na evropské úrovni existuje občanská iniciativa, která dává občanům možnost přijít s vlastním zněním právního předpisu. Jsou tam poměrně vysoká čísla, je nutné nasbírat na podporu iniciativy milion občanů ze sedmi členských států, u nás to odpovídá počtu 16.500 lidí. Zatím tento nástroj úplně ideálně nefunguje a je třeba ho zefektivnit, aby ho mohli lidé využívat. Je také potřeba, aby byl neziskový sektor podpořen finančně, aby mohl iniciativy organizovat – stojí hodně peněz. S tou iniciativou se to má ještě tak, že musíte přijít s něčím, co spadá do kompetence Evropské komise, potom máte pouze jeden rok na to, abyste nasbírali požadovaný milion podpisů, a stejně potom Komise nemusí jednat. Pokud by se to nastavilo tak, že je spočítáno, že organizace jedné iniciativy stojí alespoň 100 000 EUR, tak pokud ta iniciativa projde tím sítem a ví se, že se týká Komise, měly by na to být vyhrazeny granty, které se tomu výboru dají, aby ji lidé mohli zorganizovat. I ten rok na sesbírání podpisů je krátká doba, je třeba lhůtu prodloužit a dát tomu povahu skutečně zákonodárné iniciativy, aby Komise pak musela jednat, protože milion občanů je významné číslo. Ona vznikla, protože petice příliš nefungovala. Lidé psali europoslancům a nic z toho moc nebylo, petiční výbor Evropského parlamentu je bezzubý

MK: Co podobná iniciativa v Čechách? Lidová zákonodárná iniciativa přímo v českém prostředí a mířící do české sněmovny.

Suchardová M.: My tu máme místní a krajská referenda... Máme možnost podávat petice... Máte pravdu, občané nemohou přijít s návrhem zákona, takže bychom si tu takovou občanskou iniciativu zavést měli. Jaký počet požadovat? Pro založení politické strany nebo hnutí je požadováno 1.000 podpisů, pro kandidaturu na prezidenta či prezidentku pak 50.000 podpisů, tak si říkám, co by bylo vyjádřením vůle občanů. Pro evropskou občanskou iniciativu je za ČR třeba alespoň 16.500 podpisů.

MK: Děkuji Vám za rozhovor.