"Chceme každopádně více transparentnosti, všechno bychom vynášeli ven. O všem informovali. V tom je velká síla Pirátů."

Z cyklu rozhovorů s českými ženami nejen v politice pro uskupení Česká prezidentka... (8/50, 2014).

Medailonek kandidátky
M. Gregorová (21 let) kandiduje do Evropského parlamentu na 3. místě kandidátky Pirátské strany. Je členkou krajského sdružení Pirátů v Jihomoravském kraji. Je vedoucí zahraničního odboru. Angažuje se při zakládání Slovenské pirátské strany a všeobecně se zaměřuje na zlepšení regionální spolupráce sousedních pirátských stran (konference PP3). V současnosti usiluje o bakalářský titul na Masarykově univerzitě v Brně v oboru Mezinárodní vztahy a Evropská studia. Evropskou unii vnímá především jako projekt k mírové koexistenci - a jako takovému by chtěla pomoci v udržení původních idejí i při reformě.

MK: Jak dlouho jste ve straně Pirátů?

Gregorová M.: Asi od listopadu 2012.

MK: Proč zrovna Pirátská strana?

Gregorová M.: Tak není to proto, že by se mi snad kompletně líbil jejich program, ale spíš jsou mi sympatické principy, kterými se řídí, když se snaží něco prosadit. Všechno je absolutně transparentní. Dále to, že se snaží prosazovat rozhodování zdola, referenda, přímou demokracii, participativní rozpočet. To mě oslovilo. Tato strana netlačí žádný světonázor, ale snaží se, aby rozhodoval co největší počet lidí. Ztotožnit se úplně s jednou stranou je docela těžké - sto lidí zastává sto názorů.

MK: Vy tušíte, kolik má momentálně strana členů?

Gregorová M.: Asi kolem 350.

MK: Kromě toho ale máte i volné spolupracovníky, nečleny...

Gregorová M.: Aha, vy myslíte registrované příznivce. Těch je tak kolem 3000.

MK: Naznačila jste, čím se liší Piráti od jiných stran... všimla jsem si, že konkrétně při přípravě kandidátky do evropských voleb spolupracujete i s menšími hnutími a stranami. Například kandidující Tomáš Tožička není členem Pirátské strany, ale angažuje se v Klíčovém hnutí. Jinými slovy jste poměrně otevření.

Gregorová M.: Tato spolupráce byla navázána přes Táňu Fischerovou, která s námi sympatizuje. V podstatě nám ho doporučila, seznámila nás s ním. Po několik rozhovorech prošel primárkami ve straně a byl zvolený na 5. místo kandidátky.

MK: To by mohl být zajímavý trend mezi neparlamentními stranami, doplňovat si kandidátky a podporovat se touto formou.

Gregorová M.: Nedá se to generalizovat. Jedná se o jednoho člověka. Některé názory hnutí jsou nám sympatické, ale není to tak, že bychom se podporovali ve všem bez výhrad.

MK: Zdůraznila jste transparentnost strany a její principy, které se Vám líbí. Uveďte prosím ještě konkrétní příklady, které nejvíce odlišují Pirátskou stranu od ostatních tradičních.

Gregorová M.: Asi nejznámější je transparentní účet v bance, k němuž mají přístup úplně všichni a který je zveřejněný na hlavní stránce naší strany. Pokud vím, Piráti byli první, kteří transparentní účetnictví zavedli. Nevím, kolik dalších stran to zavedlo, ale mnoho jich není. To je první věc. Další je, že naším základním orgánem je celostátní fórum, což jsou všichni platící členové. To mi přijde hodně demokratické. Naprostá majorita rozhodnutí probíhá formou hlasování v tomto celostátním fóru. Takže když se sestavovala kandidátní listina pro evropské volby, proběhla řada hlasování a postupně se navolila jednotlivá místa. To třeba podle mne zabraňuje i korupci, aby někdo dal úplatek a snažil se někoho konkrétního protlačit na určité místo. Takový člověk má pořád jen jeden svůj hlas. Musel by přesvědčit další stovky hlasů. To by někdo musel uplatit celou stranu.

MK: Když říkáte většinu, o čem tedy vlastně nerozhoduje celostátní fórum?

Gregorová M.: O některých procedurálních věcech, týkajících se stanov nebo vnitřních předpisů. Tohle prochází přes republikový výbor, což jsou volení členové strany, kterým byla tato pravomoc svěřena.

MK: Takže v zásadě všechny programové věci řeší všichni straníci. Jinými slovy se jedná o silnější variantu švýcarského modelu.

Gregorová M.: Ano. Proto nám sestavování politického programu trvalo tak dlouho. V tomto má demokracie nevýhodu. Než se rozhodnutí profiltruje přes všechny lidi, někdy se to ani nepodaří, anebo to trvá hrozně dlouho. Ale důležité je, že to je demokratické.

MK: To tedy znamená spoustu debat na různá témata. Jaký je přesně mechanismus rozhodování? Máte nějaké kvórum, spodní hranici, jejímž překročením se názor na téma stává oficiální? Jak se vlastně téma a návrh řešení stane součástí programu? Nebo jednáte konsensuálně?

Gregorová M.: To přesně nevím, protože jsem sama ještě nepodávala žádný členský podnět. Pokud člen chce něco dostat do programu, podá členský podnět. Takto byla vyvolána i debata nad základním nepodmíněným příjmem, jestli ho dát do programu nebo ne. Proběhne členská anketa a pak rozprava. Když podnět dostane určité procento hlasů v anketě, postoupí na celostátní fórum a pak proběhne oficiální moderovaná rozprava. Vystoupí navrhovatel, vystoupí oponent a diskuze se po určité době, většinou tak po týdnu, ukončí a pak se přejde k hlasování. Každý si celou debatu může přečíst, načerpat argumenty, projít zdroje, co lidé vyvěsili, a pak se hlasuje.

MK: A odhaduji dobře, že jediný způsob, jak se může téma vrátit do debaty, je, že se téma po čase – je nějak stanoveno, kdy nejdříve? - opět předhodí základně pomocí členského podnětu?

Gregorová M.: Tak. Stejný člověk to může zopakovat, kdy chce, ale možná se s ním pak nikdo nebude bavit nebo ho budeme mít za spammera. Ostatní mají svaté právo ho ignorovat.

MK: Popište tři aktuální stěžejní témata z programu Pirátské strany, která jsou podle Vás aktuální pro ČR.

Gregorová M.: Rozhodně je to reforma o zákonu o autorských právech. Teď se k tomu nedávno otevřela v Evropské komisi veřejná konzultace. Komise vydá Bílou knihu a kdokoli, většinou to však dělají firmy, se k tomu mohou vyjádřit. I my jsme se do této konzultace – probíhající na veřejných stránkách Komise - zapojili. Jde o to, nastavit nová pravidla, která by platila v celé EU. My se snažíme například prosadit, aby už neplatilo těch 70 let copyrightu po smrti autora.

Druhým tématem je rozhodně Smlouva o transatlantickém obchodním a investičním partnerství (TTIP), kterou Evropa vyjednává se Spojenými státy. Jedná se o nebetyčné podrytí právní suverenity evropských států. Kupříkladu v Evropě máme přísnější normy na kvalitu některých potravin a podobných výrobků. Zrušením tzv. netarifních překážek – v praxi zákonných norem daného státu – by tato smlouva umožnila, aby USA mohla dovážet méně kvalitnější či upravené výrobky. Ba co víc, korporace by mohly žalovat státy v případě, že zákonodárci vytvoří zákony ve prospěch občanů, ale korporace tím ztratí zisk.

Další věcí je nepochybně přetrvávající boj o svobodnou hudbu. Teď byl článek i na novinkách . Jde o to, že Ochranný svaz autorský (OSA) či Intergram vybírají poplatky za něco, co se dá zcela legálně provozovat i zadarmo, tudíž se snažíme dělat osvětu. Navíc - právě jako v případě této ženy - se často tyto organizace chovají vyděračsky a spoléhají na to, že ti lidé budou mít strach kvůli nevědomosti a radši zaplatí, než že to potáhnou k soudu. 

MK: Vy sama v rámci strany pracujete na vnitrostranických programech pod názvem Mirror, Babel and Flagship. Přibližte mi je.

Gregorová M.: Jsem vedoucí zahraničního odboru a tyto projekty jsou podprojekty tohoto odboru. Já je mám spíš koordinovat, vedou je jiní lidé. Babel je překladatelský projekt, ten momentálně vede Adam Zábranský. Hlavně se přejímají materiály z angličtiny. Jakékoli materiály naučné, informativní nebo programatické. Babel je překládá. Je tam tým lidí, kteří na tom okamžitě začnou pracovat.

Flagship je momentálně bez koordinátora, donedávna jím byl Petr Kopač. Tady jde o mezinárodní spolupráci, účast na mezinárodních konferencích s ostatními pirátskými stranami a v podstatě udržování vztahů. Počítá se do toho i komunikace v rámci organizace Pirate Parties International, jejímiž jsme členy. Nedávno byla založena Evropská pirátská strana, k níž jsme se také přihlásili. V souhrnu se program Flagship věnuje koordinaci s ostatními pirátskými stranami v zahraničí.

MK: Existují pirátské strany jen v Evropě, nebo jde o fenomén již celosvětový?

Gregorová M.: Po celém světě... Ale nevím, kolik jich je. Mnoho z nich má založenou jen facebookovou stránku, ale nemají právní subjektivitu ve své zemi. Ale právě teď se myslím někdo z Pirate Times – to jsou noviny – snaží udělat interaktivní mapu všech těchto stran.

Mirror je projekt ke shromažďování informací ze zahraničí, které by nám mohly být k užitku. Různé zkušenosti, mediální kontakty na novináře, kteří mají rádi Piráty a mohli by nám něco otisknout. Různé tipy ke kampaním. Před posledními volbami jsme si s německými Piráty vyměňovali různé materiály. My jsme jim poskytli různé grafické podklady, oni nám půjčili sololity. Na ně jsme vylepovali plakáty. Taková přeshraniční pomoc. To je zhruba moje náplň. Tyto projekty vymysleli moji předchůdci, jako vedoucí jsem je jen převzala.

MK: Přejděme k evropským tématům. Jaké vidíte deficity demokracie u Evropské unie?

Gregorová M.: Prvotní je to, že se Evropa trochu odosobnila a nedodržuje tolik zásady subsidiarity, což znamená, že až příliš věcí se rozhoduje na evropské úrovni, i když je to protichůdné. Přitom na té nejnižší úrovni lidé lépe vědí, co potřebují ve svém regionu. Tudíž by si o tom měli rozhodovat oni sami. Evropa se snaží – podle mě to myslí dobře – všechno vyřešit, ale bere si toho moc. Jsou z toho tuny byrokracie, dlouhých smluv, kterým nikdo nerozumí. Často se nějaké informace poztrácejí cestou a může to vést ke korupci a lobbingu. Ale to je podle mne způsobeno tím, že se nedodržuje princip subsidiarity. To je základní deficit.

MK: Má Pirátská strana nějaký konkrétní návod, jak tento deficit odstranit, zmenšit, než jen takovýto obecný apel?

Gregorová M.: Konkrétní návrh na zlepšení Evropské unie nemáme, ale chceme každopádně přinést více demokracie, což znamená u nás v praxi více transparentnosti. Všechno bychom vynášeli ven. Žádné jednání za zavřenými dveřmi, aby mohla projít parlamentem jen tak smlouva ACTA. Ona neprošla, ale dostala se dost daleko na to, co to bylo za hrůzu. Přesně tomuhle chceme zabránit tím, že budeme o všem informovat. Způsobit to, že i když se tam dostane jeden nebo dva osamocení lidé, kteří nemají velkou šanci něco reálně změnit, tak pokud budou informovat společnost, dozví se o tom milion lidí a ti pak mohou uvážit, jestli se jim to líbí nebo ne... A pak už mohou svým jednáním něco změnit, ať už demonstracemi, či peticemi. V tom je velká síla Pirátů. Toto by byla naše cesta prosazovat demokracii.

MK: Jedna z oblastí, která je kritizovaná, je působení Evropské centrální banky, která se vychyluje od svého původního zadání a začala kopírovat to, co dělá FED, totiž uvolňuje spoustu peněz do oběhu, aniž by k tomu měla mandát. Nechci se ptát ani tak na ECB ani na euro, ale v této souvislosti se chci optat, jaký máte postoj k tomu, že za poslední desítky let se začínají objevovat různé doplňkové měny, kryptoměny? Vzhledem k tomu, že má Pirátská strana hodně blízké propojení s IT komunitou, jak strana vnímá existenci a přibývání experimentů s měnami? Teď nedávno třeba vznik islandského auroracoinu. Sledujete to?

Gregorová M.: Rozhodně je Pirátská strana pro kryptoměny, respektiva samotná idea měny bez prostředníka v podobě nějakých bank je nám sympatická. Samozřejmě bitcoin má nějaké potíže, ale to už měl i dříve a zase je překonal. Každopádně jde o to, že je bezvadné, že něco takového se vůbec děje, že někdo se o to snaží, že to začíná fungovat. V České republice pokud vím funguje třeba firma Dáme jídlo, možná ji znáte, často si od ní něco sama objednávám, i když neplatím bitcoiny, ale už tato společnost má platební bránu, která bitcoiny uznává. To je hodně velký pokrok, když si u nás můžete za bitcoin pořídit jídlo, ne jen něco imaginárního, nebo něco nelegálního,jako třeba drogy přes Silkroad, k čemuž se asi dřív používaly kryptoměny nejčastěji.

MK: A vy jako strana máte nějaké návrhy, čímž by se takové měny měly obrnit proti těmto počátečním nemocem, proti zneužití apod.? Nakonec každá měna stojí primárně na důvěře. Důvěře nepřidává to, že jedny z prvních obchodů v bitcoinu zřejmě probíhaly v oblasti prodeje drog... Ale to neplatí o všech doplňkových měnách, rozhodně ne o lokálních.

Gregorová M.: Stranické tipy neznám, jelikož se to ve straně s širší členskou základnou zatím nediskutovalo, ale podle mého názoru je základ se toho nebát. Žijeme ve věku Internetu a nových možností, vývoj jde dopředu rychleji než kdy dřív, je jasné, že v průběhu přijdou dobré i špatné nápady, jak všechny ty možnosti Internetu využít. Ale je důležité je zkoušet a pokud se objeví vhodná forma, tak se dál vytříbí. Pokud ne – tak alespoň nemusíme litovat promrhané možnosti.

MK: Minulý rok probíhala celoevropská iniciativa o základním nepodmíněném příjmu. I Pirátská strana se k tomu vyjadřovala...

Gregorová M.: Právě díky tomu, že máme demokratický proces ve straně při diskutování otázek, jsme nedošli k žádnému závěru, respektive se to nechává na každém členovi, aby si myslel, co chce. Strana jako celek na to nemá žádný vyhraněný názor. To je rozporuplný bod, o němž jsme se dlouho a hodně hádali a je to tak padesát na padesát.

MK: Jaké argumenty zaznívaly z obou táborů?

Gregorová M.: Já sama jsem se této debaty moc neúčastnila, nemám na to zatím nějaký jasný názor, protože jsem nestíhala, ale myslím si, že základní argument pro je ten, že současný systém je neudržitelný a toto je jediná možná náhrada. Kapitalismus má svá úskalí, která byla překonána – teď to bude znít, jako když cituji z Marxe, ale zrovna jsme se o tom ve škole učili, mám to v hlavě – obchodem se zeměmi tzv. třetího světa. Hlavní úskalí je v tom, že lidé mají míň a míň peněz na to, aby si mohli kupovat výrobky. To se vyřešilo prodejem do rozvojových zemí. Ale samozřejmě teď už žádné země nějakého čtvrtého světa nemáme. A podle obhájců základního příjmu se jednoho dne celý systém rozpadne a údajně se k tomu rychle blížíme, takže oni tvrdí, že toto je jedna z možností, která by nabízela řešení. Piráty tohle téma lákalo hlavně proto, že jsme pro svobodu jedince. A nepodmíněný základní příjem by způsobil, že by lidé dělali jen to, co chtějí, tudíž by se věnovali sobě, zdokonalovali by se a nemuseli by nutně dělat něco jen kvůli tomu, aby se uživili. Což dělá mnoho lidí. Hroznou nebo ponižující práci... jenom kvůli penězům. Nepodmíněný příjem by tomu zabránil. Lidé by konečně měli svobodu naložit se svým životem, jak uznají za vhodné.

MK: A co argumenty protitábora?

Gregorová M.: Ten argumentuje tím, že jsou takové obavy přehnané a navíc nový systém sám je neudržitelný. Mám dojem, že stále není domyšlena jedna věc. Kdyby mohli lidé dělat to, co chtějí, nebyl by nikdo, kdo by se věnoval těm řekněme nepopulárním pracím, co ale jsou potřeba, protože nemáme ještě tolik strojů. Teď řeknu příklad, co mě osobně napadl, když jsem o tom přemýšlela. Vezměme si takové kadeřnictví. To není podle mého žádná podřadná práce, já jsem třeba vždycky chtěla být kadeřnicí, když jsem byla mladší, ale jsem manuálně nešikovná, ovšem nemyslím si, že by to mnoho lidí dělalo dobrovolně. Na druhou stranu všichni se chodíme stříhat. Těch pár kadeřnic nebo kadeřníků, které to baví, by nestačilo pokrýt celkovou potřebu. Ptám se, jak by se tohle ošetřilo...? Ale teď mluvím víc za sebe, nejsem si jistá, jestli tohle byl ten hlavní protiargument. Mám pocit, že základní příjem padl na tom, že tento podnět nedostal dostatečný počet hlasů v anketě, tím pádem se neprojednával v celostátním fóru.

MK: Když budete případně zvolená do Evropského parlamentu, budete se tam vyslovovat ke vztahu Evropské unie k Rusku a Číně...

Gregorová M.: Záleželo by na tom, jak bude vypadat návrh legislativy. Evropský parlament do toho nemá moc co mluvit, ten si návrhy zákona jen přečte a schválí-neschválí. Ale čistě hypoteticky si spolupráci umím představit. Protože izolace není řešení. Mluvím teď za sebe, upřímně nevím, jaký na to mají názor Piráti. Nemyslím si, že když se budeme izolovat od zemí, s nimiž nesouhlasíme, že tím něco vyřešíme. Oni si najdou prostředky, jak dál obchodovat, ale s někým jiným, a takhle budeme mít aspoň nějaké páky říct, no, nechcete trochu posílit lidská práva, když jsme teď uzavřeli dobrý obchod? Hodně přeháním, ale chtěla jsem nastínit lepší možnosti pro vyjednávání, když se navážou alespoň nějaké obchodní vztahy. Kategoricky odmítnout jednání s nějakou stranou jen proto, že mají cenzuru, nesvobodný internet „a je to morálně špatné“, mi nepřijde šťastné. Tady zase vycházím z myšlenek teoretika mezinárodních vztahů Hanse Morgenthaua a jeho realismu, který říká, že morálka do politiky nepatří.

MK: Nyní k Ukrajině... Mají Piráti nějaké oficiální stanovisko k událostem na Ukrajině, konkrétně ke Krymu?

Gregorová M.: Oficiální stanovisko bylo vydáno, ale neobsahuje žádný vyhraněný postoj stavící se na jednu nebo na druhou stranu. Hodně se nad ním také diskutovalo. Na facebooku vyvolalo neskutečnou debatu. Stanovisko vyšlo před Krymem, v době největších nepokojů. Je neutrální. Jsme pro to, aby Ukrajina, pokud bude chtít, dostala pomoc od Evropy, ale musí jasně a jednoznačně vyjádřit svou touhu, protože teď je EU obviňována, že nic nedělá. V době, kdy pomoc nabízela, tím myslím přístupové smlouvy, tak ji Ukrajina odmítla. To bylo jistě kvůli tlaku Ruska, ale odmítla. Takže je těžké jim nějak pomoct.

Osobně si myslím, že je to jejich interní věc, kterou by si měli vyřešit. Potom přijít s určitým návrhem a říct: Tak jsme si to vyřešili, Rusko tady nechceme... jsme víc proevropští než proruští... Pomozte nám. A v tu chvíli by jim EU okamžitě měla pomoct. Ale pokud prohlásí, že budou více proruští, přišlo by mi špatně se jim vnucovat, případně dokonce vnucovat demokracii, mám-li to takto říct. To dělají Spojené státy americké a já s tím hodně nesouhlasím – to jejich roznášení míru násilím. Tam, kde na nové poměry není země připravená, by se měly vést více diskuze než násilně odvolávat vlády, sesazovat vlády, dosazovat své lidi a pak se tam snažit zavést nějaké demokratické principy uměle. Měli by si to rozhodnout sami, ale aby přitom věděli, že pokud se rozhodnou pro Evropu, je tady pro ně a pomůže jim.

MK: Svým přístupem k tomuto konfliktu se hodně vymykáte české politické scéně, i Strana zelených má jednoznačné stanovisko.

Gregorová M.: Viděla jsem na facebooku, že Ondřej Liška tam dokonce jel... U nás jde o to, že jsme nedosáhli konsensu.

MK: A čím to?

Gregorová M.: Je to takové žhavé téma asi jako základní příjem. Hlavně si myslím, že když se psalo stanovisko, nebylo dost objektivních informací. Je samozřejmě těžké sehnat objektivní informace i teď, ale tehdy to bylo z jedné strany, na straně demonstrantů jsou fašisti, ne, jsou tam komunisti, ne, jsou tam fašisti i komunisti, ale i ilumináti. Hrozně moc dezinformací. Bylo těžké se rozhodnout. Osobně jsem to s Ukrajinou viděla bledě, ale vůbec jsem si nebyla jistá, kdo, co a proč dělá. A četla jsem desítky článků a každý měl jiný názor. Jak si tedy má vytvořit názor člověk, který tam není! To, že mi někdo zprostředkuje nějaký fundovaný názor, nemusím mu věřit. A jak mu mám věřit? Někdo jiný zas zprostředkuje opačný fundovaný názor.

MK: (pozn. otázka doplněná dodatečně při autorizaci rozhovoru) Nyní události pokročily. Pokud bylo pro mainstreamová média snadné na počátku vynášet jednoznačné soudy o dění v Ukrajině, po masakru v Oděse už to podle všeho možné není. Ale kdo ví... Co si myslíte o současném vývoji? Chystá se Pirátská strana vydat nové prohlášení?

Gregorová M.: Piráti se nové prohlášení zatím nechystají vydávat. Je to trochu interní záležitost – rezignoval garant Mezinárodních vztahů a vzhledem k decentralizovanosti ve straně se zatím nikdo nerozhodl se toho samostatně ujmout. Já vás bohužel také zklamu; momentálně kvůli zkouškovému nestíhám situaci sledovat a nechci si narychlo něco zjišťovat, protože by mi mohl vypadnout kontext a jen bych plácala. Na pirátském fóru členové denně diskutují nad Ukrajinou, ale tyto debaty u Pirátů nedosáhly veřejného charakteru ve smyslu vyjádření postoje celé Pirátské strany.

MK: V současné době se asi nedá říct, že máme média, která jsou schopná plnit roli nezávislého a vyváženého podatele reality tady v Čechách. Už jen z toho důvodu, že předseda druhé největší strany a současně ministr financí vlastní minimálně 4 významná média na trhu.

Gregorová M.: Já osobně papírové noviny nečtu a nesleduji televizi. Jen čtu různé internetové zprávy – procházím několik serverů - a v zásadě jen o tématech, která mě zajímají, takže není pro mne tak těžké si získat několik zdrojů. Kdybych měla pročíst všechny články z ekonomiky, což mě upřímně tolik nebaví, tak padnu… Mám určitou selekci, domácí politika, potom zahraniční události. Na základě toho jsem si schopná utvořit u většiny témat obrázek. Je určitá šance, že ne všechny tak výrazně lžou.

MK: Jaké třeba čtete?

Gregorová M.: Mám ráda Českou pozici. Jsou tam více komentáře než zpravodajské články. Myslím si, že ti lidé nejsou ovlivňovaní, ale záleží na tom, koho čtete. Potom ihned.cz., tam jsou podle mne kvalitní zprávy, tam získávám obecný přehled a potom si radši dohledávám podrobnosti. A pak si téma vyhledávám spíš v angličtině na zahraničních serverech.

MK: Naši politickou scénu hodně ovlivňuje komunistická minulost. U nás spousta lidí cítí, že jsou stále na místě lustrace, druhý tábor má za to, že už se přežily. A zároveň je jasně vidět, že to dopadá na celou levici, vlastně na celou politickou scénu, naše nevyrovnání s komunismem. Když se v roce 2006 vynořila poprvé silná sociální demokracie a vyhrála volby, Čtyřkoalice s ní tehdy vůbec nechtěla jít do koalice. Myslím si, že především z důvodu, že jde o levici. Pnutí mezi levicí a pravicí je zřetelné i u Strany zelených, v KDU-ČSL. Jaký je Váš názor na postavení komunistické strany v naší demokracii?

Gregorová M.: První, co mě k tomu napadlo, je vtip, který mě hodně rozesmál. Sejdou se dva a jeden z nich se ptá, koho budeš volit? - No, komunisty, - odpovídá druhý. - No dobře, ale v jaké straně? Máte pravdu v tom, že komunismus tu máme hodně pod kůží, minimálně v ČR. Už jen věkovou strukturou našich zástupců v politice, jsou ve věku, kdy byli buď u komunistů, nebo žili v komunismu. Ten vtip má v sobě určité zrnko pravdy. Myslím si, že ti, co se chtěli věnovat politice, z nějakých zvláštních důvodů vstoupili do strany; i když byli proti, chtěli mít podíl na moci. Potom si určité návyky přenesli dál - a pořád v politice jsou. Věkové složení je takové, že jich je tam minimálně polovina. Těch, co byli buďto ve straně, anebo komunismus zažili jako dospělí lidé. Nějak je to ovlivnilo.

MK: Je to dnes ještě stále relevantní hrozba, mají smysl lustrace?

Gregorová M.: Hrozba... Myslím si, že by ve společnosti měly být zastoupeny všechny názory. Pokud je společnost, ve které je 13% voličů KSČM, to je nezanedbatelná část voličů. Ať už mají důvody jakékoli, proč volí zrovna je, tak určitá část z nich má rádo danou ideologii, jinak by stranu nevolili. Nevím, jestli to je logická úvaha, nevím, jestli ti lidé nevolí z jiných, pro mě neznámých důvodů. Každopádně nemyslím si, že by se měla komunistická strana brát jako hrozba, když je tady tolik lidí, kteří ji volí. To znamená, že ji volí a podporují. Proč je omezovat? Proč je zakazovat?

MK: V nedávné době se objevil výrok Semelové, která zpochybila utrpení Milady Horákové. K tomu se váže pocit kritiků KSČM, že se nedostatečně omluvila za zločiny před rokem 1989. Nedá se přitom popřít, že v tuto chvíli strana sbírá hlasy demokratickou cestou.

Gregorová M.: Pokud máme na mysli stejný rozhovor s Martou Semelovou... Ten jsem viděla. Ale asi ne celý. Mně to upřímně nebavilo, bylo mi z toho zle. Ta paní je trochu mimo. Rozhodně netvrdím, že mám patent na pravdu, také říkám pitomosti, ale tohle bylo mimo. Ona dokonce tvrdila, když ji upozornili na to, že mnozí nemohli na školy, když nebyli jejich rodiče ve straně... ona na to řekla, já takové lidi neznala. To má klapky na očích. Ona je neznala, tím pádem je všechno v pořádku. Obrovská bublina kolem ní. To si myslím, že je problém té konkrétní paní. A že se vyskytla zrovna v komunistické straně, ani tolik nesouvisí s komunistickou stranou samotnou. Chci tím říct, že takoví lidé jsou v každé straně, pochopitelně pak zastávají ten ideologický proud té strany dost hloupě.

Osobně s komunistickou ideologií nesouhlasím, myslím si, že je neudržitelná. Společnost tak fungovat nemůže. Byť to, co předváděla strana před listopadem, nemělo s komunismem nic společného. Ačkoli tuto ideologii sama nepodporuji, pokud ji bude podporovat demokraticky, ne nuceně, 90% lidí, tak se v takové společnosti naučím žít. Pokud budou lidé volit informovaně, budu šťastná. Pokud budou volit kohokoli a zároveň u všech stran budou znát jejich programy a budou volit s opravdu nejlepším svědomím, a ne jen proto, že nevím, koho jiného, nebo proto, že tady ti mi dali koblihu nebo propisku na náměstí, tak to bude ideální. Nemyslím si, že hrozí, že bude 90% voličů volit komunisty nebo třeba nacisty. Stranu bych nezakazovala, spíš by se měli lidé vzdělávat natolik, aby se dokázali rozhodnout, co je pro ně nejlepší. Ne, co se jenom jeví, že je dobré.

MK: Objevují se myšlenky, jak tedy dostat do sněmovny takzvaně „kvalitnější zástupce“, jsou tu minimálně 2 výrazné návrhy na změny volebního zákona. Jeden od matematika a podnikatele Janečka a jeho systém 4 hlasů, většinový, větší volební obvody, dva kandidáty na stranu. Co si o něm myslíte?

Gregorová M.: Já jsem návrh pana Janečka nečetla, takže se nemohu vyjádřit konkrétně. Všeobecně ale můžu říct, že neexistuje dokonalý volební systém. To rozhodně ne. Nepokryje názory všech lidí. Osobně jsem spíše pro proporční volební systém, protože lépe reflektuje rozložení názorů ve společnosti. Chápu, proč jsou někteří lidé proti. Když budete mít ve sněmovně 10 stran a jedna bude mít 20 hlasů, ty druhé ještě méně, nastanou komplikace a nebude to fungovat tak hladce. Ale pořád je to demokratičtější, než když se vynechá třeba i 40% populace, jako je to v některých většinových systémech, kdy se hlasy rozloží mezi dvě nejsilnější dvě strany a hlasy pro ostatní propadnou. To mi přijde extrémní.

MK: V posledních letech ubývá aktivních voličů. I tyto hlasy tedy momentálně propadají, a my nevíme úplně přesně proč. Někdo nepůjde k volbám, protože je spokojený, jiný, protože nemá koho volit, další, protože má jiné cesty, jak prosadit svou.

Gregorová M.: A pak ještě lidé, kteří nevědí, že jsou volby...

MK: Ano..

Gregorová M.: Teď jsem četla průzkum na facebookové stránce think-tanku Evropské hodnoty, kolik lidí ví o tom, že jsou volby do Evropského parlamentu. Bylo to 32%. A kolik z toho jich asi přijde? To je smutné...

MK: Tak co zavést povinnou účast ve volbách, jak to navrhuje prezident Zeman? To je druhý výrazný návrh, jak ovlivnit, kdo se dostává do poslanecké sněmovny...

Gregorová M.: To je také na velkou diskuzi, která se řeší ve světě - minimálně v akademii mezi politology - mnoho let. Můj osobní názor je, že povinné volby problém nevyřeší, dokud nebude společnost informovaná. Naopak si myslím, že by to problém mohlo zhoršit, protože by se masově začalo mířit na líbivost. Už by se neřešily reálné problémy. Podle mne by se strany rozmělnily, aby se líbily co nejvíce lidem. Už tak jsou rozmělněné. Není žádný černobílý svět, nemáme tady 50% „bílých“ a 50% „černých“. Sociální demokracie už by nemusela začít prosazovat sociální jistoty, protože hodně lidem se to nelíbí třeba kvůli Romům, tzv. nepřizpůsobivým, a začala by jenom plácat neurčité populistické řeči. Neříkám, že to teď nedělají, ale bylo by to ještě horší. Neslyšeli bychom žádné konkrétní názory, aby si strany proti sobě nepopudily větší část lidí. Tento návrh není možné realizovat do doby, než tady budou informovaní voliči a nebudou manipulovaní tím, že někdo má miliardy, které zainvestuje do kampaně a už jen tím si spoustu lidí koupí. Lidé nečtou programy, nezajímají se moc o politiku... a jak takoví lidé pak mají rozhodovat o tom, kam má země směřovat, když se nezajímají? A pokud tací by měli povinně rozhodovat...! Nemyslím si, že v současné době je česká společnost tak vzdělaná, ať už politicky nebo v sociálních vědách, aby bylo výhodné zavádět povinnou účast ve volbách.

MK: Co se dá udělat pro větší informovanost voličů?

Gregorová M.: Mělo by se začít na školách. Neříkám, že si všichni musejí zapsat kurz politologie. My jsme měli jeden seminář na gymnáziu a já jsem si ho zapsala, protože jsem chtěla obor studovat. Ale zapsali si ho dobrovolně i spolužáci, kteří během vyučování spali, strašně je to nezajímalo, takže vidím, že to je nepopulární. Ale v běžných základech společenských věd... kromě toho, že bychom měli umět vyjmenovat státní symboly, tak bychom měli například umět vyjmenovat, jaké jsou u nás strany.

MK: Všechny?

Gregorová M.: (smích) No, název Cibulkovy strany by asi nikdo nevyslovil... Já nejsem pedagožka, takže vám neřeknu přesně, jak toho docílit. Ale mělo by se rozhodně začít u škol, v osnovách, politika by se měla probírat malinko víc, abychom aspoň měli povědomí o tom, že politika ovlivňuje naše životy.

MK: Myslíte v občanské výchově...?

Gregorová M.: Nevím, jestli už od základních škol, ale na středních školách určitě. Na základní škole by měly mít děti povědomí aspoň o tom, co je vláda, senát a poslanecká sněmovna. A jaký je rozdíl mezi těmito orgány. Je zajímavé, že když skončily poslední sněmovní volby a z nich vyšel téměř jako vítěz pan Babiš, v nějakém rozhovoru s ním pak podle mě vyplynulo, že ten rozdíl příliš nezná. Pak jsem se na to ptala jiných lidí, a ti také nevěděli. Ale to je, proboha, základ!

MK: Jaké možnosti zvyšování participace občanů na správě věcí veřejných vidíte?

Gregorová M.: Například petice.

MK: Jak to myslíte?

Gregorová M.: Měli bychom se více naučit využívat petičního práva. Usnadnit celý proces. Máme docela dobře nastavený systém, podpisy se vybrat dají. Jde jenom o to, aby lidé chtěli. Pokud je téma zajímavé, podpisy se sehnat dají. My, Piráti, organizujeme hodně petičních stánků. Co vím, třeba podpisy proti mezinárodní smlouvě ACTA se sbíraly snadno. Myslím, že čím víc by probíhalo petic, tím víc by si na ně lidé zvykli a to by je zapojilo více do politiky. Neříkám, že to je samospásné, ale zapojení občanů je důležité. Nejde o to, že by všechno mělo být hned teď růžové.

MK: Ve volbách se dostala do sněmovny nová strana Úsvit o devíti členech, která dle svých slov hájí přímou demokracii, tedy by čistě teoreticky měla mít velmi blízko k Pirátům. Jak ji hodnotíte?

Gregorová M.: Začnu tím, že jejich rasismus je nebetyčný, narovinu. Jejich předvolební plakát se stádem bílých oveček, které vyhánějí černou ovci ze svých řad, z národní vlajky. Je to obecně proti imigrantům. I když na původním plakátu, který později změnili, se psalo proti emigrantům, takže to je povedené. To si nemyslím, že koresponduje s přímou demokracií. Předně by ta strana měla nejprve vypsat referendum, ve kterém by se ptala ostatních na názor občanů. Ne tvrdit za ostatní, jak to je nebo není, koho tady chceme, nechceme. Přitom předseda jejich strany je sám imigrant. To mi přijde pokrytecké a absurdní.

MK: Vidíte na politické scéně někoho, kdo má skutečně blízko k myšlenkám přímé demokracie?

Gregorová M.: Nemůžu mluvit za stranu... V komunálních volbách spolupracujeme s jinými stranami. Já mám oblíbenou političku, kterou ale také znám osobně – Alenu Dernerovou. Teď je senátorkou a dřív byla v zastupitelstvu v Mostě. Znám ji přes kytaristu a frontmana v naší kapele, který je její nevlastní syn. Je to skvělá žena, hodně hájí demokracii a bojuje proti korupci. Ona byla svědkem korupce, nahlásila to, byla za to vyhozena z práce. Tak se rozhodla, že si to nenechá líbit. Pokud bych měla nějaké konkrétní návrhy na změnu zákonů, šla bych přímo za ní. Jí věřím, vím, že svou práci bere vážně a je upřímná.

Vcelku věřím Straně zelených, i když i tam jsou lidé, kteří mi nesedí, ale to bych našla i u nás. Kde je mnoho lidí, je i mnoho různých názorů. Ale obecně mají názory, s nimiž mohu souhlasit. A potom se mi líbí - což by ode mne jako od Piráta asi nikdo nečekal - mechanismy rozhodování u Svobodných. Vůbec s nimi nesouhlasím v programu, ani s bodem. Ve volební kalkulačce mi skončili poslední. Ale líbí se mi, že mají hodně podobné mechanismy rozhodování. Jsme snad jediné dvě strany, které svou kandidátku sestavovaly na základě hlasování členské základny, ne žádným výběrem z elit.

Určitě existují i jiní lidé, ale zatím je jich jako šafránu.

MK: Zvolili jsme si v přímé volbě prezidenta. Byly kolem toho obrovské vášně. On sám také podporuje zavádění dalších prvků přímé demokracie do našeho systému a mluví o tom, že inspirace Švýcarskem by nám prospěla, hlavně si jejich systém ale musíme nejprve důkladně nastudovat. Volně cituji...

Gregorová M.: Myslím, že podporuje hlavně skandinávský model, ale je to možné...

MK: Hovoří i o modelu hlasování formou tzv. panašování, vybírání kandidátů z různých kandidátek napříč stranami. To by mohlo jistě pomoci i malým stranám, rovnější soutěži. Je to každopádně významný politik, který má k myšlenkám přímé demokracie poměrně blízko... Jak ho vnímáte z tohoto pohledu Vy?

Gregorová M.: Pravomocí moc nemá, ale může působit jako ikona. Bude tedy záležet na tom, kolik lidí ho tak chce vnímat. Společnost je díky té volbě dost rozdělená. Máme tady nad 2 miliony spokojených a dá se říct 2 miliony naštvaných lidí. Prezident může vystupovat v médiích a může působit na jednotlivé ministry, i když si nemyslím, že mezi nimi jsou právě lidé, kteří by mu byli kdovíjak nakloněni. I když má zákonodárnou iniciativu, nejsem taková optimistka, abych si myslela, že nějaká výrazná změna v tomto směru projde sněmovnou. Podle mne se musí ještě reformovat strany, než projde parlamentem zákon, který bude proti korupci apod. Ještě máme před sebou dlouhou cestu.

MK: Zmínila jste už jednu ženskou osobnost, které si vážíte... Co další významné osobnosti? A které z nich by případně mohly kandidovat do prezidentského úřadu?

Gregorová M.: Já jsem dala svůj hlas v prvním kole paní Roithové, protože jsem měla pocit, že ona byla kvalitní kandidátka. Beru prezidentskou funkci u nás, vzhledem k míře pravomocí, hlavně jako reprezentativní funkci a myslela jsem si, že ona v zahraničí působila a má kontakty, že by nás zastupovala dobře a mohla působit do jisté míry smírně – ne že bych chtěla přeceňovat argumenty, že ženy řeší věci mírumilovně atp. - ale mohla by vystupovat jako určitý mediátor, což by prezident měl naplňovat. U pana Klause jsem neměla pocit, že hasí vášně, ale spíš rozdmýchává nové spory... Neměla jsem pocit, že se snaží pomoci dobrat se kolektivnímu řešení, spíš tlačil svůj názor. Říká se, že mužské ego je v tomto ohledu o kus větší než u žen. U ženy by to doufám tak nebylo. Paní Roithová se mi zdála o něco vhodnější než paní Fischerová, i když i ona mi také byla sympatická. Ale nevolila jsem na základě pohlaví. Ženy se asi méně tlačí dopředu, proto jsou také méně vidět. A ty, které se prosazují v konkurenčním prostředí mužů dravěji, jsou potom často obviňovány – jako třeba paní Bobošíková - že se chovají jako muži, až je to přehnané.

MK: Jaké je mimochodem zastoupení žen ve vaší vlastní straně?

Gregorová M.: Je to necelých 15%. Z 349 členů je 52 členek.

MK: Děkuji Vám za rozhovor.

Česká prezidentka: Děkuji Vám za rozhovor.