Ukrajinská krize spojuje demokraty
Mám radost z toho, že ruská invaze na Krym spojila Evropu, jakkoliv se nám dosavadní kroky zdají slabé. Ještě větší radost ale mám z toho, že i naše politická scéna byla schopna vyjádřit podporu současnému ministru zahraničí.
Vezmeme-li v potaz skutečnost, že zahraniční politika je v zásadě v pravomoci jednotlivých členských států EU, pak to, že se dokáží tyto státy shodnout na nějakém, byť minimalistickém postupu vůči východnímu agresorovi, je mj. důkazem toho, že máme společný civilizační základ – úctu k demokracii, právnímu státu a ochraně lidských práv. Vzhledem k různorodosti svých zájmů a historických zkušeností, ale i trvalou snahou Ruska EU narušit, to není málo. EU snad z této krize vyjde vnitřně jednotnější.
V poslanecké sněmovně jsme ale 25.3.2014 byli svědky nevídaného: vládní strany byly schopny podpořit návrh opozice (M. Němcové, ODS) na odsouzení ánšlusu Krymu k Rusku. Tím nepřímo podpořily i postoj ministra zahraničí Zaorálka (ČSSD). Přirozeně tato usnesení nepodpořila – kromě Hnutí Úsvit - KSČM. Je pozoruhodné, že extrémní levice patrně stále žije v iluzi, že Moskva je Mekkou socialismu, jakkoliv tam panuje absolutistický car Vladimír.
Zvláštní podporu a poklonu zaslouží v této věci pevný postoj ministra Zaorálka, který to ale ve vlastní straně nemá lehké. Dokládají to výroky ministra Mládka (Události, komentáře 11.3.2014) "Rusko je v zoufalé situaci, neustále ustupuje. Na východní Ukrajině jsou klíčové závody pro ruský obranný průmysl, pokud se Ukrajina přímo, či nepřímo stane členem NATO, tak to velmi vážně poškodí obranyschopnost Ruska"; "Nevím, jaký je konečný cíl politiky USA, zda to je získání Ukrajiny anebo rozdrobení Ruska jako takového"; "V této chvíli nepochybně je cílem získání Ukrajiny, tak to vypadá, to je dramatické ohrožení pro Rusko".
Otázky ale zůstávají: je anexe Krymu konec příběhu? Ruská vojenská přítomnost na Krymu byla smluvně garantována, ekonomicky je podle Financial Times z 7.3.2014 na 2/3 průměru HDP Ukrajiny, nejde tedy o žádný zlatý důl. Pokud to není konec příběhu, kam až může Putin zajít, aby EU sáhla po ekonomických sankcích? Došlo by ke kolektivní obraně již při napadení Pobaltí, anebo až Polska? Polský ministr zahraničí Sikorski má pravdu: toto je pro Evropu hodina pravdy.
Vezmeme-li v potaz skutečnost, že zahraniční politika je v zásadě v pravomoci jednotlivých členských států EU, pak to, že se dokáží tyto státy shodnout na nějakém, byť minimalistickém postupu vůči východnímu agresorovi, je mj. důkazem toho, že máme společný civilizační základ – úctu k demokracii, právnímu státu a ochraně lidských práv. Vzhledem k různorodosti svých zájmů a historických zkušeností, ale i trvalou snahou Ruska EU narušit, to není málo. EU snad z této krize vyjde vnitřně jednotnější.
V poslanecké sněmovně jsme ale 25.3.2014 byli svědky nevídaného: vládní strany byly schopny podpořit návrh opozice (M. Němcové, ODS) na odsouzení ánšlusu Krymu k Rusku. Tím nepřímo podpořily i postoj ministra zahraničí Zaorálka (ČSSD). Přirozeně tato usnesení nepodpořila – kromě Hnutí Úsvit - KSČM. Je pozoruhodné, že extrémní levice patrně stále žije v iluzi, že Moskva je Mekkou socialismu, jakkoliv tam panuje absolutistický car Vladimír.
Zvláštní podporu a poklonu zaslouží v této věci pevný postoj ministra Zaorálka, který to ale ve vlastní straně nemá lehké. Dokládají to výroky ministra Mládka (Události, komentáře 11.3.2014) "Rusko je v zoufalé situaci, neustále ustupuje. Na východní Ukrajině jsou klíčové závody pro ruský obranný průmysl, pokud se Ukrajina přímo, či nepřímo stane členem NATO, tak to velmi vážně poškodí obranyschopnost Ruska"; "Nevím, jaký je konečný cíl politiky USA, zda to je získání Ukrajiny anebo rozdrobení Ruska jako takového"; "V této chvíli nepochybně je cílem získání Ukrajiny, tak to vypadá, to je dramatické ohrožení pro Rusko".
Otázky ale zůstávají: je anexe Krymu konec příběhu? Ruská vojenská přítomnost na Krymu byla smluvně garantována, ekonomicky je podle Financial Times z 7.3.2014 na 2/3 průměru HDP Ukrajiny, nejde tedy o žádný zlatý důl. Pokud to není konec příběhu, kam až může Putin zajít, aby EU sáhla po ekonomických sankcích? Došlo by ke kolektivní obraně již při napadení Pobaltí, anebo až Polska? Polský ministr zahraničí Sikorski má pravdu: toto je pro Evropu hodina pravdy.