Dnes mě, milí čtenáři, potkala velmi dobrá zpráva. Můj strýc se ve věku 91, ano, 91 roku začal učit posílat e-maily. Nikdy předtím nepracoval na počítači, naposledy potkal klasický psací stroj.

Zatímco on v úctyhodném věku poprvé aktivně poznává počítač, mnoho ze čtenářů tohoto blogu určitě nikdy nepsalo na onom klasickém psacím stroji – tak rychle se nám mění svět. Průklepáky, kopíraky, páska do stroje, opravný lak, to je terminologie fakt pravěká.

Mám z toho radost a mám k němu velký obdiv. Strýček je v domově důchodců, protože to jeho stav vyžaduje, ale zájem o vývoj venku zjevně neztrácí. Práce s počítačem navíc znamená, že se strýček musí naučit myslet jako počítač, učit se jeho – novou - logiku. Ale vidí, že hodně lidí okolo to používá a že to přináší dobré věci. Tak to vyzkouší. V tak požehnaném věku jde o duševní pružnost, kterou mu závidím.

Přál bych nám všem v tomto novém supervolebním roce (ano, čekají nás troje volby) takovou duševní pružnost, jakou má můj strýček: odvahu povznést se nad svoje návyky, zvyky a předsudky, odvahu podívat se okolo sebe – okolo české kotliny na koncepty lepšího fungování společnosti západně od nás. A odvahu tento koncept vyzkoušet.

Dvacet let jsme u nás zkoušeli všechno možné: levici, pravici, opo-smlouvu, ale výsledkem vždy byla jen blbá nálada (ještě rudo-oranžový koktejl jsme za posledních dvacet let – alespoň na celostátní úrovni - nevyzkoušeli). Také jsme to dělali divně: např. svého času pravicová vláda bránila privatizaci bankovního sektoru, aby ji následná levicová vláda zrealizovala - Kocourkov.

Dvacet let nadáváme, ale za západními humny jsme se neinspirovali. Chtěli bychom se mít jako v Bavorsku, ale bavorskou politickou cestu nejsme ochotni vyzkoušet. Bavorská cesta nevede ani přes koncept rukou natažených ke státu, ani přes zlaté řetězy okolo krku. Je to cesta sociálně-tržní, cesta postavená na solidaritě s těmi, kdo to v jednotlivých případech opravdu potřebují, na odpovědnosti s pohledem k příští generaci a na subsidiaritě – rozhodování věcí na co nejnižší úrovni, což zahrnuje silnou roli neziskového sektoru. K této cestě jsme se na papíře přihlásili i ve Smlouvě o Evropské unii (čl. 3/3 SEU), tak se snad jednou k ní přihlásíme i při volbách.

Připomíná mi to jeden vtip. Člověk si stěžuje Pánu Bohu: Bože, už strašně dlouho si přeji a modlím se za to, abych vyhrál v loterii, ale Ty moje prosby permanentně ignoruješ. Pán Bůh na to: rád bych ti vyhověl, ale to by sis napřed musel alespoň jednou vsadit…

Vsaďme si. Zatím ještě není pozdě.