Proč už nečtu české noviny

15. 07. 2009 | 17:01
Přečteno 29993 krát
Už dlouho nečtu české noviny. Můj kdysi pravidelný ranní rituál otevřít počítač, podívat se na servery jednotlivých novin a pak rychle koupit ty, ve kterých jsem našla něco zajímavého, je pryč. Kdysi to bylo jednoduché. Byla jsem vně mediálního kolotoče a hlavně tištěná česká média jsem potřebovala jako ranní kávu. Potřebovala jsem z nich čerpat informace pro mou práci a také jsem chtěla být sama informovaná.

Od doby studií jsem měnila preferenci jednotlivých novin a časopisů podle jejich kvality. Aspoň „by očko“ jsem je sledovala všechny. Situace se ale úplně změnila před 2 lety, kdy se můj vztah s nyní už manželem stal předmětem veřejného zájmu. Najednou jsem nebyla jen pouhým občanem, pozorovatelem a čtenářem z venku. Stala jsem se předmětem zájmu médií. Nemám vůbec žádné iluze, že bych někoho zajímala já. Jsem pouze prostředkem, jak se dostat k mému muži. V dobrém či zlém.

Postupně se vše, co dělám a co se mně týká, stalo předmětem kritiky. A nemám teď na mysli bulvár, ale tzv. seriózní noviny. Terčem kritiky se stala moje práce, rodiče, zájmy, vyjadřování, dokonce styl oblékání, bydlení či vzhled. Byla jsem zděšená. Přece nemůžou, nemají právo všechny tyto věci posuzovat!

Jaká to naivita. Postupně jsem si zvykala. Také jsem měla časem možnost poznat některé novináře a můžu říct, že s většinou z těch, se kterými jsem prohodila víc než jen pár zdvořilostních frází, jsme si docela rozuměli. Takže postupně jsem si zvykala, že o mně nejhůř píší ti, kdo mě neznají a ani znát nechtějí. Prostě jsem prostředkem jak se dostat k Paroubkovi, jak na něj zaútočit.

Dnes to už beru s humorem. Nejvíc kopou a koušou pseudointelektuální novináři, kteří si tímto způsobem vlastně léčí komplexy. Někdy ani nevím jaké, ale Freud by v tom jistě něco našel. Někdy je to třeba jen rozpolcenost. Když si hrajete na intelektuála a odsuzujete vše povrchní a komerční a Vaše choť poskytuje v televizi a bulváru rozhovory o své ovulaci a kojení a živí se komerčním uměním, je v tom rozpolcenost. Já však nemám předsudky, ani nejsem zlá. Věřím, že si s ní doma klidně popovídáte o něčem jiném, hlubším. Než si na ni utvořím názor, podívám se na ni nestranně. A pokud si dovolím o ní něco napsat, zeptám se jejích kolegů. Pak také vím, že její mediální obraz je pouze prostředkem, jak se v dané branži prezentovat. To je způsob, jak já hodnotím druhé. Já jsem však neměla štěstí, aby si se mnou při hodnocení dali aspoň takto málo práce. Proč si raději nekopnout do někoho, koho vůbec neznáte jen proto, že je to žena politika, kterého nesnášíte už z principu a vidíte, že jeho politický směr žurnalistika přijímá jen s kritikou??

Prostě jednoho krásného slunečného dne loňského léta jsem české noviny přestala číst. Manžela, kolegů nebo přátel se zeptám, co důležité se děje a pak si to vyhledám. A světe div se, kvalita mého života se nezměnila, možná se spíše zlepšila. Dál se příležitostně scházím s novináři, dál jim naslouchám a snažím se diskutovat. A je mi dobře. V zájmu zachování duševního zdraví to je snad pochopitelné. Ale to není podstatné, já nejsem podstatná. Podstatná je demokracie a svoboda slova. Proto mě spíše zaráží, co se píše o „nás“ (námi myslím mého manžela, jeho stranu a konec konců i všechny příznivce politického směru, který zastává). Mám čím dál silnější pocit, že právě svoboda slova a respekt k demokratickým politickým protivníkům jsou vyhrazeny jen někomu. Někomu „pravému“, u nás doslova pravému, kdo to se všemi myslí dobře a jeho politický směr je jediným vyvoleným. Snad se mýlím, těch vyvolených bylo na světě a i v naší zemi v historii mnoho a nikdy to pro lidi nedopadlo dobře.

I když noviny raději nečtu, z času na čas se stane, že třeba do Prahy přijede moje maminka a rozčiluje se nad tím, co se píše. Nebo můj táta. U něj je to o to horší, že 20 let po pádu komunizmu pořád věří a očekává demokracii. Sám, perzekuován bývalým režimem za to, že jeho otec v padesátých letech vystoupil z komunistické strany a jeho bratr koncem let šedesátých emigroval, nemohl cestovat (dlouho neměl ani pas), nemohl studovat (neměl ten vhodný profil, tak se po letech musel spokojit s dálkovým studiem na místní pedagogické fakultě), dokonce nemohl ani dělat své koníčky (hrál bigbeat, ale kapelu mu zakázali, protože zpívali anglicky). Takže když mi rodiče (nebo kdokoliv blízký) položí otázku „jak to proboha mohli napsat?“ a ukáže patřičný článek v novinách, i přes svoje předsevzetí nečíst české noviny si to přečtu. A většinou žasnu. Věřím v demokracii a to lepší v lidech, proto jsem některé „úlety“ v novinách přisuzovala nedospělosti jejich autorů (podotýkám, zdaleka si to nemyslím o většině našich žurnalistů). Přisuzovala, čas minulý. Týkalo se to třeba adorace našeho předsednictví Rady EU. Velmi úsměvné. Kde na to ti dotyční autoři chodili? Když jsem byla v únoru v Bruselu na Evropské komisi, říkali českému předsednictví „damage control“. Nechali nás něco udělat a pak eliminovali škody, ty skutečné i ty možné.

Když začala „vajíčka“, mí řečtí přátelé s úžasem sledovali vývoj, jak ho popisovaly a podle nich také „hecovaly“ české noviny. A mohla bych pokračovat. Podle mě se situace natolik zhoršila, že dnes najít cokoliv pozitivního o mém manželovi nebo sociální demokracii je téměř nemožné. Je vykreslován jako neúspěšný tyran, který se řítí do záhuby. Sociální demokracie je zase stranou před rozpadem. Je zajímavé, že o jiných politických subjektech to neplatí. Kde je „přiměřená“ kritika těch ostatních? Kde je demokracie? Chápu, že v českých novinách se levicovost nenosí. Částečně to vyplývá z historického kontextu, částečně z jiných více méně osobních názorů a přesvědčení. Udivuje mě ale, že všichni téměř unisono píší to samé. Jen s malými obměnami. Kdo bude kritizovat „ty ostatní“ za rozkol v jejich straně, když se například předseda dané strany pustí do bývalého místopředsedy opravdu lidsky nevybíravým způsobem? Jak to, že nikoho ani na chvíli nezaskočí fakt, že finanční a bytové otázky jeho hlavního soupeře v jeho novém volebním kraji se najednou propírají na prvních stránkách? Kdo na tom mohl mít zájem? Proč nikdo z novinářů nevěnoval pozornost prohlášení jistého europoslance na začátku voleb do EP, že ve své kampani bude jeho strana obzvlášť tvrdá? Proč mívají političtí zkrachovanci více prostoru v novinách než-li šéf jedné z nejsilnějších politických stran (ale jen té jediné)? Vlastně stačí zůstat ve velmi povrchní sféře, jako jsou fotografie. Proč se zdá, že se v redakcích pořádají soutěže o výběr té, na které Paroubek vypadá co nejhůř? A tak dále. Samozřejmě jsou i novináři, kteří se snaží psát objektivně, dokonce se sociální demokracií sympatizují. Ale mám pocit, že se většinou jakoby omlouvají, že to vidí jinak než „většina“. Možná mají dokonce strach se jinak vymezit.

Proč mě to tolik udivuje? Protože čtu zahraniční noviny. A ty se vesměs dělí půl na půl ve své podpoře levice a pravice. Jejich podpora samozřejmě především závisí na souhlasu a názoru vydavatele a šéfredaktora. Svoje politické smýšlení a sympatie deklarují britské, francouzské nebo třeba i řecké noviny veřejně. Proto jsem vlastně ráda, že se české noviny postupně vymezují. Lidové noviny se jasně vymezily už dávno. MF Dnes se nedávno vymezila bojovým prohlášením svého brněnského zástupce šéfredaktora o tom, koho lidé jistě volit nemají. Dalo by se pokračovat dále. Nevím, zda o jejich politickém smýšlení ví samotní vydavatelé, ale aspoň čtenáři v tom už mají jasno.

Jsem si vědomá toho, že po tomto mém příspěvku se stanu terčem další silné (možná dokonce až strašné) kritiky na stránkách novin. Nakonec ono to ostatně vyjde na stejno. Když mlčím, píší, co a jak chtějí. Když se ozvu, rozcupují mě. Ale dál už jsem nemohla mlčet. Na svobodu slova totiž není dvojí metr. Nesmí se zneužívat nebo užívat tak, jak se to někomu hodí. Ani by se nemělo psát jednotným hlasem. Já si to vše ještě dobře pamatuji z dob minulých, ale to bylo kdysi (z pohledu mého věku) dávno… A jistě se tam nechceme vrátit, ani k těmto „metodám práce“.

Na žádost autorky jsem opravil překlepy v textu. Libor Stejskal, editor blogů

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošek Jan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berkovcová Jana · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo · Cizinsky Ludvik Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Goláň Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Koch Paul Vincent · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Mundier Milan · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pícha Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Ruščák Andrej · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Řeháčková Karolína Avivi · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šojdrová Michaela · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael · Žantovský Petr Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy