Cynik je zlosyn, jehož pokřivené vnímání způsobuje, že vidí věci, jaké jsou, ne jaké by měly být. To nám vzkazuje z hlubin minulosti Ambrose Bierce. Nejsem si v této souvislosti jist, do jaké kategorie patří pohled na skutečnost, že Václav Klaus se nechá podporovat pacientem trpícím těžkou duševní poruchou. Řekl bych, že to tak je, ale také že to tak má být, neb quodi licet Iovi.... Je jen otázkou, zda Václav Klaus ví, že by blázen mohl peníze rozfrcat a tak je raději opatruje a rozfrcává sám, nebo zda jeho institut zpětně přispívá pacientovi na léčení poruchy, kterou trpí. Byla to totiž porucha tak těžká, že dokonce sám Nejvyšší soud uznal, že dotyčný se nemůže zúčastnit soudního jednání, protože by mu nerozuměl.

To by nebylo nic divného, protože některé verdikty soudů jsou zcela nepochopitelné pro zdravého občana s IQ 130, tohle však bylo proto, že dotyčný by nerozuměl soudu protože porušený je on, nikoliv proto, jak si počíná soud. Jde o jakéhosi Zdenka Kratochvíla, který se úplně zbláznil, nerozuměl soudnímu řízení, svoji firmu ale řídit mohl a tak mu pan prezident Klaus v roce 2008 dal co proto, neboli milost. Není jasné, zda jeho těžké zbláznění trvá a proto posílá do Institutu Václava Klause milion korun ročně, nebo zda tak činí proto, že už se mu vrátil zdravý rozum, zase má všech pět pohromadě a ví, co by ho postihlo, kdyby příspěvek neposlal. Jako plátce daní i jako psychiatra by mě zajímalo, kdo stvořil znalecký posudek v kauze, kde vzduchem létaly miliardy a jak zněl jeho závěr. Bez těchto podrobností jsou širší údaje na webových stránkách.

Finanční podpora je však zcela ve stínu podpory, kterou chce mužům nabídnout spolek ADAM v podobě vytvořené a k podpisům připravené Petice za práva osamělých mužů na umělé oplodnění. Zvlášť milé na tom je, že za práva mužů se zde bije také jedna statečná žena, PhDr. ing. Hana Konečná, PhD., předsedkyně spolku. Jak se uvádí v preambuli, jde o reakci na nedávný pořadavek osamělých žen na umělé oplodnění. Petice je řádně podložena příslušnými paragrafy jak z Listiny základních práv, tak z Úmluvy o bioetice.

Co mě v textu upoutalo – a nepochybuji, že upoutá i mé čtenáře – je následující sdělení, které cituji doslova: „Protože podle Národního registru umělého oplodnění bylo v ČR v roce 2014 zahraničním pacientům poskytnuto víc než 85 % vajíček od českých dárkyň, dá se předpokládat podobný přístup i u státní garance umělého oplodňování osamělých osob. Princip vzájemné výpomoci, který požadujeme v předchozím odstavci, se samozřejmě musí vztahovat na všechny bez rozdílu země původu.“

K tomu ještě přichází otázka, kolik zdravotnických zařízení tohoto typu vlastní dnes Andrej Babiš a kam ta česká vajíčka vyváží. Jelikož však také on je mužem pod ochranou, jak ukazuje i bez vajíček kauza Čapího hnízda, nebudu se raději ptát.

Když jsme u této tématiky, rozmáhá se trend císařských řezů, jejichž incidence dosahuje v některých porodnicích až 40 %. Obávám se, že víc než o zdravotní indikace jde o dobrý kšeft. Zástupce ředitele ÚPMD nás v barnumské reklamě na tento postup nedávno poučil, jak je příroda úplně blbá, zatímco chirurgické řešení je to nejlepší: „Kdybych byl ženou, měl stávající zkušenosti a čekal dítě, položil bych si otázku, zda je vaginálně vedený porod skutečně tím nejvhodnějším způsobem, jak svého potomka přivedu na svět. Nikoli kvůli bolesti, ale protože vím, jaké komplikace se při něm mohou vyskytnout a jaké následky může pro matku mít,“ říká v rozhovoru pro LN zástupce ředitele Ústavu pro péči o matku a dítě v pražském Podolí Ladislav Krofta.

Zapomněl přitom zmínit, že ani císařský řez není bez rizika a že děti takto narozené nedostanou od maminky výbavu přirozeného střevního mikrobiomu, místo něj nafasují celou spoustu patogenů z nemocničního prostředí, často rezistentních na antibiotika a mají (pravděpodobně proto) mnohem častěji, než děti narozené přirozeným způsobem, alergie, atopie, autoimunitní problémy, astma a později v dospělosti obezitu a diabetes.

Přemýšlím o petici bojující za práva nenarozených mužů i žen na přirozené zacházení. A současně o tom, jak marné počínání by bylo chtít od dnešní společnosti něco přirozeně lidského..