Někdy mám pocit, že stránky internetu se značkou „Seznam“ jsou vyhrazeny pro prepubertální dětinské sprosťačení, které tak přesně vystihl Kurt Vonnegut v Snídani šampionů, kde cituje dětský verš pošklebující se těm, kteří se vytahují, co všechno už viděli a znají:


Není týdne (to je genitiv záporu, který zachraňuji před vyhynutím), aby zde nebyla zpráva, že některá osoba ženského pohlaví ukázala zájemcům své kalhotky doprovázená zdařilým snímkem, na němž je červené kolečko pro ty, kteří by kalhotky hledali třeba na hlavě dámy. Je to ale diskriminace. Žádný herec, zpěvák, bavič ani politik není tak důsledně sledován, zda neukazuje spodky! Poslední zmínka je o těžce pracujícím sedlákovi (dnes by se řeklo farmáři) z 19. století: Oře sedlák podél meze, košile mu z kalhot leze... A z 20. století zpráva z vykřičeného domu: Než jsem řekl fujtajbl, už mě chytla za lajbl...

(Doplul mi dobrý vtip o diskriminaci – je to trochu neorganické, bylo by však škoda ho nechat zapadnout. Přijde trpaslík do knihovny a ptá se, zda mají Příručku o diskriminaci trpaslíků. Samozřejmě, odvětí knihovník, támhle, na horní polici, vlevo vzadu.)

Nevím sice, koho zajímají kalhotky nějaké herečky, navíc zcela postrádající drama, neb jsou pravděpodobně nezašpiněné, ale podle frekvence těchto zpráv soudím, že mnohem víc lidí, než těch čtenářů, které zajímají zprávy o zdravém životním stylu, nebo třeba zprávy o dobrých lidech, které tu nejsou téměř nikdy. Možná ale, že dobrých lidí je řádově několikrát méně než dámských kalhotek. Pro ty, kteří se mentálně dostali už na tuhle úroveň, nabízím jako doplněk čítankově výchovný příběh.

Všichni, nebo téměř všichni, známe pohádku o neposlušných kůzlátkách. Kterak jim starostlivá matka nakazovala (OSPOD by s ní dneska vyběhl!), aby nikomu neotvírala, ale ona nalítla zlému vlkovi, který si nechal u kováře upilovat jazyka.

Někteří z nás ji znají i v té verzi, že kovář vysvětlil vlkovi, že tenkého hlásku dosáhne podobně jako zpěváčci v Sixtinské kapli pouze kastrací. Vlk to řeší přes semikastraci, na což kůzlátka neskočí a když obětuje veškerou naději na šíření své DNA, kozlátka řeknou: Ty nejsi naše maminka, naše maminka má klíče.

Pak je tu ještě tradeskancionalistická verze, že kozlátka neotevřela ani vlastní mamince, která si klíče zapomněla, a tak dlouho neotevírala, až pošla hlady.

Jak definoval bajku Ambrose Bierce, je to jedna velká lež, která má ukázat na jednu velkou pravdu. Nabízí se nám tedy poučení a návod jak se zachovat v nejbližší budoucnosti po vzoru ostrostřelců z USA, kde zatím nikoho nezabil přivandrovalec, ale občanů USA se povraždí navzájem ročně několik stovek a mezi nimi dětí v roli ostrostřelců jsou desítky zabíjejících rodiče, sourozence i spolužáky.

Po zuby i čerstvé zubní protézy vyzbrojení občané ČVR = České vyzbrojené republiky budou stát s flintami, minomety, kulomety, bazookami, raketomety, pěstmi dělnické třídy (to budou pancéřové pěsti členů KSČM), palcáty, sudlicemi, vidlemi, motykami a metači hnoje (členové Agrofertu) a všech pět ÓDESÁKŮ vyzbrojených flobertkami na každém rohu a na inspekci se vypraví hodný, naivní a donromyslný ministr vnitřka, agent firmy Sellier & Bellot a.s, pro kterou však pracuje zcela zdarma, udatný a skromný zbrojíř Chovanec. Konkurence z ANO ovšem rozhlásí, že je to imperialistický uprchlík. Chovanec bude marně volat: Já nejsem uprchlík, jsem chovanec, chovanec z jednoho státního zařízení.

Ty nejsi žádnej chovanec, řeknou ozbrojení občané, chovanec, podle zákona, dokonce i chovanec psychiatrické léčebny, by měl alespoň kulomet. A poslušni výzvy k obraně vlasti ho zastřelí, takže bude provrtán jak řešeto. Řešeto bude ukazováno dětem ve školách, protože tento užitečný předmět již neznají a některé se dokonce domnívají, že je to – stejně jako valcha – hudební nástroj.

Což je zásloužený konec všech, kdo sejí zbraně a sklízí střelbu. Kolaterální ztráty několika desítek zraněných a zcela postřílených se nebudou počítat, protože s těmi je nutné vždy počítat předem a nějaké dodatečné počítání se tak jeví jako redundantní.