(Odehrává se na lodi s níž si moře pohrává jak s malou kocápkou, pardon: kocábkou): Bezpochyby že mrákota zahalila její smysly a dívka se kácela nad dravou prohlubeň. Vtom ale byl již u ní Nikodem, který přeskočil několik skupin nebožáků na palubě se válejících a jeho silné paže zachytily dívku v nejvyšší čas. Byla skutečně v bezvědomí a probrala se až když ležela na plaidu rozprostřeném na podlaze kapitánovy kajuty.

----
„U čerta,“ zaklel Vinca. Zaváhal, ale pušky nesklonil. „Jděte pryč, nebo...“ Puška mu zpola vyklouzla z ruky pod úderem pěsti. To profesor Říha došel ke kříži a viděl v jakém nebezpečí je Hana. Neváhal ani okamžik, ačkoliv věděl, v jaké nevýhodě je on proti silnému ozbrojenému pytlákovi.
----
Nezměrný hněv, který se Petry v této chvíli zmocnil, propůjčil jí téměř nadlidskou sílu. Prudce sebou trhla stranou, udeřila ho tak prudce do obličeje, že zavrávoral a musil se zachytit hrany stolu, aby neklesl. V hlavě mu hučelo jako v úle a nebyl schopen jediné jasné myšlenky. Hned poté pak zapadly za jeho krásnou, ušlechtilou a těžce uraženou ženou dveře do zámku.
----
Starý, otrlý fořt zaslzel...
Bodeť by ne, když tu konečně máme, nikoliv z červené knihovny, ale ze života, pravdivý příběh zachráněného muže. Jsou zachráněna jeho práva na dítě, zachráněny jeho peníze na alimenty! Slyšte a žasněte!! Navíc, a to je důležité, bohudíky už není sám. Střídavka, OSPODy a moudří sudí pomáhají ubohým otcům. Děti jsou odolné, ty to přežijou. Matějček je už dávno zastaralej, to tuhle řekli i poslanci, co nám budou ňáký blbí psychologové vykládat ... Máme tu lický práva.
----
Už se zdálo, že to nevyjde, ale ctihodný a moudrý soudce projevil své dobré srdce pohnojené životní moudrostí a vyhlásil: nařizuje se střídavá péče! Ano, jeho holčička bude vždy týden s ním, ne s tou nanynkou, která bydlí za Prahou, kam jezdí jen autobus zvaný třístovka a místní lokálka. Bude v Ostravě, v tom krásném městě, sice zpočátku v ubytovně, ale do měsíce už v podnájmu spolu s Marií, co si říká Soraya. Ta má také ráda děti a o tu malou se postará. Vždyť ta je tak šikovná, že vlaky má ráda a ve svých necelých dvou letech se už nepočurává. (Za dva měsíce začala, protože to s ní mávalo jako s tou kocábkou na samém začátku tohoto textu, ale nic si nevytrucovala. Tak raděj onemocněla a myslí, že tudy si vytrucuje. Pane soudce, nedejte se! Nic se vám nemůže stát, koukněte na svou kamarádku, jste nesesaditelnej, tak ať vám vlezou na záda.)