Čtenářům mého měsíčního sloupku nemusím ani připomínat, že se převážně věnuji tématům spjatým ze zemí, ve které žiji téměř půlstoletí, v Austrálii. Psát o politické situaci v České republice jsem nikdy ani neuvažoval. V Aktuálně blogu je takových článku mnoho a koncipovaných autory, kteří jsou k tomu povolanější než já. Přiznám se, že jsem ale zaujatý pozorovatel A tak před pěti týdny jsem si vzpomněl na 21. srpna. V ten den před 48 roky vojska pěti zemí Varšavské smlouvy překročila státní hranice republiky a násilně tak ukončila pokus o reformu tehdejšího československého socialismu. Tato skutečnost se do mne hluboce vryla, okupace kromě mnoha jiného mne vyhnala z vlasti.

Větším traumatem než samotná intervence však byla totální kapitulace státního vedení, obyvatelstvo nejprve vzdorovalo, nakonec kromě výjimek se s přítomností Rudé armády smířilo a přijalo i Kremlem nadiktovanou vládu naší republiky. Rusové pak kontrolovali veškerý život v republice po více než 20 roků. Došlo k politické, ekonomické a kulturní krizi. Byl to jeden z největších zločinů, k němuž byla Varšavská smlouva použita.

Rusko je dnes opět, tak jako kdysi Sovětský svaz, autoritativním a populistickým režimem. Kreml se pokouší zastírat stinné stránky sovětského režimu a dokonce rehabilitovat 21. srpen 1968 jako bratrskou pomoc potlačující českou kontrarevoluci. Bolševici se brutálně vypořádali s carským samoděržavím, brutálně ukončili dubčekovskou epochu.

Jak se láme páteř národa? Komunistům se podařilo změnit sociální struktury, zaměstnanost se zásadně centralizovala. Všichni pracovali pro stát, osobní a společenské blaho bylo opomíjeno. Neodpustím si vzpomenout na osobní zkušenost, pes byl považován za zvíře spjaté s buržoazním životním systémem a tak vyučování o jeho tělovědě a zdravovědě bylo v době mých studií z vyučovacího programu na Vysoké škole veterinární v Brně eliminováno, samozřejmě i jezdečtí koně, jejich sokolské a selské oddíly zrušeny. O všem rozhodovala komunistická strana, která poslušně sledovala Stalinovy moudrosti. Šostakovičova geniální hudba denunciována, propagován byl zato chov tučnoocasých ovcí a studený odchov telat. Za vzor se kladla sovchozní Opytnica, nadojila denně 60 litrů.

Došlo ke kádrování, došlo k čistkám, došlo k zatýkání, došlo k věznění, došlo k popravám. Masová represe. Pohraniční stráž se snažila zavraždit každého, kdo se pokoušel přes hranice uniknout ze socialistického ráje na Západ. Připomínat kremelskou politiku železné pěsti má smysl i dnes.

Analytici z Economic Intelligence Unit uveřejnili v polovině tohoto roku žebříček, kde se žije nejlépe. Kde se tedy žije nejlépe? Vím to docela dobře, v Melbourne. Zůstává již šestý rok v řadě nejlepších měst pro život. Na druhém místě skončila Vídeň, třetí je kanadský Vancouver. K vůli terorismu si pohoršila mimo jiné i Paříž. Šest měst z nejlepší desítky najdeme na mapě Austrálie nebo Kanady. Žebříček porovnává kvalitu života na základě třiceti kritérií. Zkoumá například bezpečnost, zdravotní péči, infrastrukturu, životní prostředí, stabilitu, možnost kultury a vzdělávání. Na žebříčku je uvedeno 140 měst, Praha figuruje na 59. místě.

Má se tedy nynější prezident České republiky čím chlubit? Jak přispěl k zařazení nejnavštěvovanějšího, pokud již nikoliv nejkrásnějšího, evropského města? Útokem na exulanta Ferdinanda Peroutku urazil československé exilové hnutí, které půlstoletí ze západního světa bojovalo očistu republiky. Miloš Zeman se neopíral o fakta při obvinění exilového novináře Ferdinanda Peroutky z obdivu k Hitlerovi. To jsem nikdy nevyrozuměl z Peroutkových vynikajících politických úvah, které každé dva týdny po třicet let uveřejňoval melbournský exilový časopis Hlas domova. Peroutkova vnučka požádala Zemana o omluvu za urážku svého příbuzného. Prezident se zachoval nemužně, místo svatosvatě slíbené omluvy se odvolává k Nejvyššímu soudu. Článek se ani po roce intenzivního pátrání nenašel. Navíc, za nalezení článku byla přislíbena odměna. Byl vůbec napsán? Odborníci (samozřejmě kromě prezidenta a zaměstnanců jeho kanceláře) tvrdí, že nikoliv. Zeman také připsal na Peroutkovo jméno výrok „Nemůžeme-li zpívat s anděli, musíme výti s vlky“. Má jej na svědomí novinář J. Stránský, nikoliv Peroutka, významný žurnalista prvorepublikového tisku a po v roce 1948 působil v českém vysílání radia Svobodná Evropa.

Z dálky vidím, že Vladimír Putin má v České republice spolehlivé spojence. Mezi politiky a extremisty. Tím nejvýznamnějším spojencem je snad Miloš Zeman vyžadující referendum vystoupení republiky z EU a NATO. A to je cílem putinovského režimu. Ruská federace vyžaduje spojenectví s Českou republikou a současně utlačuje samostatnou Ukrajinu. Pomocí propagandy se snaží rozvrátit státy Severoatlantické aliance. K čemu jinému asi v republice působí 137 ruských diplomatů? Dvě třetiny z nich se věnují špionážní činnosti, domnívají se čeští zpravodajci.

Miloš Zeman dlouhodobě zaujímá negativní postoj k “západně“ orientovaným spojencům České republiky. Je to požadavek Čechů, aby patřili do sféry vlivu Ruska? Podle mého názoru Česká republika by měla být sebevědomou a pevnou součástí svobodného světa. Jinak nezávislost a bezpečnost republiky zajištěna nebude. Kreml již dnes připravuje půdu pro svého trojského koně – prezidenta České republiky.

Miloš Ondrášek, Melbourne