(pokračování blogu Škola doma aneb korona s humorem)

12. 5.
Přestože je Pankráce, kvituji, že kroužek angličtiny bude po obnovení probíhat na zahradě. Předepsány jsou (na konverzaci poněkud překvapivě) rouška a holínky. Ty měl syn naposled na letním táboře – jedna je malá, v druhé se uhnízdil pavouk. Po příjezdu pochopím, proč holínky: na tzv. zahradě probíhají zemní práce.

13. 5.
Již po několikáté lákám kluky k holiči. Nezabírá kupodivu ani nabídka následné zmrzliny. Vzápětí se dozvídám, že chtějí být slavní jako vlasovci. Neměli bychom omezit sledování televizních zpráv?

14. 5.
Nákup nového strojku na stříhání vlasů.

15. 5.
Během doplňování zásob, které děti likvidují rychlostí kůrovce, spatřím tatínka spolužáků, jenž mě začátkem března zaskočil výhružným telefonátem. Stal se totiž obětí fámy, že naše rodina strávila jarní prázdniny v Itálii, kterou kdosi rozšířil po škole. Nikdy předtím jsem si neuvědomila, že o co snáz někdo uvěří třeba díky jedné fotce na sociálních sítích tomu, že jste někde byli, o to hůř se dokazuje, že jste někde n e b y l i.

16. 5.
Sobotní vycházka za ptačím zpěvem. Zatímco se děti soustředí na kroužkování odchycených ptáčků, uvažuji, jak ornitologa taktně upozornit, aby mu neuletěl ten jeho.

17. 5.
Do prohlídky Prahy bez turistů se snažím ve snaze dohnat zanedbanou výuku dějepisu vpašovat vlastivědné otázky. „Koho zpodobňuje ta veliká socha na kopci?“ „Týpka na koni.“ „Ano, byl to slavný vojevůdce. Jak se jmenoval?“ „Vinnetou.“

18. 5.
Převis poptávky. V synově třídě se místo předepsaných 15 přihlásilo 17 žáků a přednost mají samoživitelky a učitelé. Rozvést se do týdne už nestihnu a do školství nemířím, tak co teď?

19. 5.
Při kontrole úkolu z angličtiny na profláknuté téma rodina, se dočítám, že pracuji na Ministerstvu čar a kouzel. Dál už musím ke svému překvapení googlit. Otec je Bystrozor, bratři netopýr a luskoun.

20. 5.
Další hrozivý email od učitele. Pokud někdo ze 17 přihlášených žáků neodstoupí, dojde na losování. Doufám, že nepůjde o karlovarskou losovačku… Silně mi to připomíná situaci, kdy jsme se tři kolegové měli dohodnout, kdo „dobrovolně“ odejde. Ustojím to tentokrát i za syna?

21. 5.
Uff, po schválení ošetřovného i na děti, které do školy nepůjdou, se řady přihlášených žáků zřejmě ztenčily, takže to vypadá, že syn v pondělí nastoupí zpět do školy.

24. 5.
Večer cítíme trému jako před prvním školním dnem. Starší děti závidí nejmladšímu.

27. 5.
Čím to je, že v patnáctihlavé třídě výrazně převažují chlapci?

29. 5.
Ve výloze obchodu, který míjím cestou do práce, září tričko s nápisem „Home is the place where the bra goes off“. Napadá mě, že to platí o roušce.

31. 5.
V neděli večer přicházejí emaily od učitelů, že se mohou přihlásit k výuce od 16. 6. i žáci 2. stupně. Souvětí „Nebude se jednat o docházku každodenní a nebude možno dodržet obvyklý počet vyučovacích hodin“ mi plánování home office nijak neusnadňuje. Jasné naopak je, že ředitelské volno na poslední dva dny školního roku zůstane zachováno.

1.6.
Na dětský den děti straším písemkami, které je jistě po návratu do školy čekají, ale posléze se dozvídám z facebookové diskuze, že těch 10 dní ve škole slouží pouze k odevzdání učebnic, vyklizení tříd a předání vysvědčení.

2. 6.
Již potřetí se mění místo kroužku anglické konverzace. Podezřívám organizátory, že je to z důvodu, aby nemuseli místo dezinfikovat.
Hodinu před konáním začne pršet, takže se narychlo mění počtvrté.

4. 6.
Třídní schůzky poprvé v životě on-line. Nebudu muset tentokrát přebíhat ze třídy do třídy, pouze zapnu tři obrazovky najednou.

5. 6.
V MHD je už zase těsno, takže vyslechnu z cizího hovoru, že ošetřovné ve výši 80 % platu je vlastně vyšší, než normální příjem, protože se jako sociální dávka nedaní. Z hlavy nedokážu propočítat, o kolik jsem se pracovní aktivitou připravila peněz. Blbý ten, kdo má děti. Blbější ten, kdo s nimi nezůstal letošní jaro doma.

Boleslava Stará