Někteří moji přátelé vnímají Prague Pride pouze skrz jeho nejvýraznější část, sobotní karnevalový pochod Prahou. Prague Pride vnímají jako zbytečnou přehlídku výstřednosti, nebo dokonce jako militantní boj za práva homosexuálů, které podle nich přece stejně nikdo nediskriminuje a doma ať si každý dělá, co chce. Pokusím se vysvětlit, proč tuhle jejich toleranci vnímám jako veskrze povrchní, bez upřímné snahy pochopit, co LGBT lidé v životě prožívají a že ve skutečnosti nechtějí nic víc, než jen přijetí do společnosti jako rovného s rovným, se vším, co k tomu náleží.

Nejprve chci říct, že postoj lidí k Prague Pride je podle mého soudu do určité míry obrazem jejich postoje a způsobu myšlení i v řadě jiných otázek lidského bytí, které nemá s LGBT otázkami mnoho společného. Nechci se dopustit nálepkování, ale obecně mám pocit, že tito moji přátelé se na svět dívají spíše racionálně a pragmaticky. Přijali určité sociální normy jako v zásadě neměnné a určující. A podle nich následně posuzují "to ostatní". Třeba právě Prague Pride, která se od těchto norem odchyluje a otevírá nová témata, která byla dříve tabu. Svět se ovšem dynamicky vyvíjí a to, co dříve fungovalo, už nestačí. Celý svět je v mnoha ohledech tak moc jinde než před 100 lety, že nový úhel pohledu, nový způsob myšlení, nový přístup k životu se přímo nabízí. Neříkám, že je třeba to staré, řekněme tradiční, opustit. Říkám pouze, že by bylo fajn to staré obohatit o to nové. Myslím si, že zatvrzele lpět na něčem "dříve osvědčeném", je podle mého názoru pouze odrazem celkového přístupu člověka k životu, odrazem strachu z něčeho nového, strachu ze změn, neschopnosti vnímat svět ve všech jeho složitostech a rozmanitosti. Ale to už se hodně odkláním od původní myšlenky.

Přátelé, vy, kteří se díváte na svět spíše pragmatickýma očima, a já neříkám, že je to z principu špatně, rovnováha mezi pragmatismem a idealismem je důležitá, zkuste se pro jednou podívat na svět více srdcem. Ti lidé, kteří podle Vás exhibují v průvodu Prague Pride, jsou Vaši sousedi, kolegové v práci, kamarádi nebo přímo rodina. A tihle lidé si od malička procházejí náročnou krizí identity, sebepoznání a sebepřijetí. Každý z nich byl, a je dnes a denně, vystaven právě těm tradičním sociálním normám, kterým ať by chtěl sebevíc, nedokáže dostát. Každý z nich, a to Vám garantuji, si prošel obdobím, kdy vůbec nechápal, co se to v něm odehrává, kam vlastně patří, kým je. Prožil si období intenzivního pocitu, že nikam nepatří, že mu nikdo nerozumí, že není "normální". Že je jiný.

Určitě namítnete, že tohle přece může cítit leckdo, že to není výsadou odlišné sexuální orientace, někdo byl malý, někdo tlustý, někdo brýlatý, někdo Rom, někdo velký introvert, někdo z velmi chudých poměrů... Leckdo si prošel nebo prochází složitým obdobím krize vlastní identity. Vlastního sebepřijetí.

Přátelé, však ano, o to právě v Prague Pride jde! O hrdost sama na sebe. O lásku k sobě samému. O přijetí sebe právě takového jaký jsem. O to, že svět je různorodý, že není černobílý, není jedna, ta správná šablona, do které se musíte za každou cenu napasovat, jinak nenaplníte očekávání společnosti, rodiny, přátel, sebe sama... Prague Pride je nositelem hodnoty, která říká, že každý člověk má právo prožít šťastný život bez přetvářky. A také, že každý člověk je krásný právě takový, jaký je. O tom je duhová LGBT vlajka. Ta vlajka patří všem lidským bytostem. Je oslavou lidské rozmanitosti a vzájemného přijetí.

Nerad bych opominul ještě jednu rovinu Prague Pride, kterou nemusí vnímat každý její účastník. Máte totiž nesmírnou možnost poznat lidi, kteří si prošli něčím podobným jako Vy, máte šanci se seznámit, konečně si nepřipadat tak osamocení. Možná pro nás Pražáky je tahle rovina nepodstatná, ale pro spoustu lidí, od Mostu až po Vsetín, může být Prague Pride doslova majákem v jejich cestě za sebepřijetím. I když jsem osobně nepřijel, viděl a cítil jsem tu energii, že v tom nejsem sám. Co já bych za to dal, kdyby se taková akce konala, když mi bylo 14 let... Já na to totiž byl sám, sotva jsem měl doma počítač, internet prakticky neexistoval.

Přátelé, to, co jste v sobotu viděli v mediích za avantgardní záběry z Prague Pride, jsou jen povrchní záběry něčeho, co má mnohem hlubší smysl. V Praze totiž prošel průvod hrdosti všech lidí, i Vás!, průvod, který říká: „Jsem člověk, jsem, jaký jsem, mám se rád, takový jaký jsem a přeji si žít ve společnosti, která mě nenutí dělat ze sebe někoho, kdo nejsem.“

Martin Krupica