Archiv článků: říjen 2014

30. 10.

Prezident, který neumí počítat do osmi?

Vladimír Just Přečteno 4728 krát Přidat komentář

Prezident, který neumí počítat do osmi?
Ve výčtu komentářů, rozebírajících jako kruciální událost 28.října na Hradě mj. i to, zda Robert Sedláček měl či neměl mít na sobě při předávání cen mikinu (dokonce některé zhůvěřilé servery o tom nechávají čtenáře hlasovat), se zcela ztrácí to podstatné. I kdyby Robert Sedláček přišel nakrásně ve smokingu nebo naopak v Jägerově spodním prádle (to druhé bych bral aspoň jako jakýs takýs pokus o performanci, vyjadřující vztah k ceremoniálu), nic to nemění na meritu věci. Jestliže on, Filip Renč a Lucie Bílá dostali za svou servilitu k mocnáři (ač ten inzeroval jako kritérium naopak „odvahu“) cenu stejné váhové kategorie, jako zesnulá disidentka Gorbaněvská a umučený farář Toufar, už tímto výběrem prezident sám proměnil slavnostní ceremoniál ve frašku. Za vrcholné faux pas pak považuji to, že Miloš Zeman se tentokrát buď na svůj projev nepřipravil, nebo neumí počítat do osmi. Tak jako tak si očividně popletl hrdinský čin o s m i statečných na Rudém náměstí 25. srpna 1968 s populární americkou kovbojkou či samurajským dramatem. Nevěřil jsem vlastním očím i uším, ale pusťte si to sami - prezident opravdu opakovaně mluvil o pouhých s e d m i statečných; jednoho z nich už zdá se odepsal. Protože měli být vyznamenáni už dávno všichni, nelze čekat – jak to právě učinil Miloš Zeman – až i čtyři zbývající umřou (a tím pádem nebudou českému prezidentovi klást nepříjemné otázky o jeho kamarádství s Putinem, který na tytéž demonstranty ještě docela nedávno poslal policii, vzpomínáte?). Napravme to! Vyjmenujme aspoň dodatečně pro zapomětlivého pana prezidenta všech o s m statečných (a až na jedinou posmrtnou výjimku dosud u nás neodměněných). A pamatujme si ta jména – stáli tam za nás! Konstantin Babickij, Taťána Bajevová, Larisa Bogorozová, Vadim Delone, Vladimír Dremljuga, Pavel Litvinov, Viktor Fajnberg a Natálie Gorbaněvská (vlastně i s jejím děckem tam těch statečných ruských duší bylo devět:-)).

27. 10.

Václav Klaus redivivus?

Vladimír Just Přečteno 2650 krát Přidat komentář

Tahle zpráva, jakkoli vzápětí všelijak změkčovaná (prý pouhý předseda pouhého přípravného výboru Národní Rady pro vzdělávání), a později ministrem Chládkem ustrašeně odvolávaná, nebyla-li ovšem od počátku zprávou Rádia Jerevan, přistála na mém monitoru jako políček do tváře. A to políček do tváře nejen mojí, tedy někoho, kdo nezískal jako exprezident a expremiér profesuru ve vrcholné politické funkci konvolutem časopiseckých článků, ale jako facka do tváře celé akademické obce. Ať už to dopadne s Radou-Neradou jakkoliv, základní problém zůstává. Jak se vůbec může v hlavě současného ministra, člena vlády, která chce skoncovat se starými kmotrovskými strukturami, vylíhnout představa, že má vládě radit v oblasti vzdělávání někdo, kdo je dnes celému světu - kromě Putinova Ruska - pro smích? A to právě pro své pohrdání vzděláním, českými univerzitami a vědeckými poznatky (viz jeho pavědecké výlety do oblasti klimatologie, vědecké environmentalistiky, globálních klimatických změn, domácí i světové historie, problematiky kinematografie, Národních parků atd.)? Někdo, kdo nechápe, že prapodstatou vzdělání v kterémkoli oboru je humanizace světa, rozšiřování pole mravnosti, kulturnosti a pravdy, a kdo naopak vždy razil teze o tom, že co se samo na trhu neuživí (tedy i univerzity), nemá právo na existenci, teze o neexistenci špinavých peněz, kultuře jako třešince na dortu, regulérnosti faulů, pokud je nevidí rozhodčí? Někdo, kdo by vzhledem ke svým zahraničně politickým sympatiím, jež byly a jsou v rozporu se strategickými zájmy atlantického obranného souručenství, jehož jsme dobrovolnou a legitimní součástí, kdo by už vzhledem k přátelským stykům s diktátory (od Miloševiče po Putina) v poněkud méně demokratické a tolerantní společnosti, než je ta naše, už dávno musel být postaven před soud pro vlastizradu? My naštěstí (nebo naneštěstí?) žijeme v zemi, kde si každý, prezident i exprezident, může plácat cokoli o čemkoli, a kamarádit se s kýmkoli ze světových diktátorů, a žádný postih (kromě posměchu a tím i ztráty mezinárodní prestiže, vybudované za Václava Havla) mu za to nehrozí. Kdyby měl však o čemkoli v oblasti vzdělání rozhodovat člověk,o němž jsem se mylně domníval, že se mravně i politicky sám sprovodil ze světa skandální amnestií pro kamarády tuneláře, pak se v této sféře vracíme opravdu, ale opravdu hluboce před Listopad 89.

25. 10.

Najděte pět rozdílů aneb Zklamání z velké TV ofenzivy

Vladimír Just Přečteno 7177 krát Přidat komentář

Psáno pro Reflex, zde nekrácená, nezrubaná a aktualizovaná verze.

Česká televize nás v létě bombardovala zprávami o úžasných novinkách, zejména v původní dramatické tvorbě na ČT 1 i ČT 2. Novou veřejnoprávní bombou měly být originální seriály, netradiční sitkomy a další formáty: výsledky jsou zatím žalostné. Pomiňme na Kavčích horách oblíbený žánr nastavované kaše (Vyprávěj, Policajti z centra) nebo menší etiketní podvod, zvaný Nevinné lži: s výjimkou prvých dílů ČT divákům 4 x, vlastně při pohledu na program už 5x zatají, že nejde o novou řadu, nýbrž reprízy – to označení by mělo být povinné - loni odvysílaných dílů, nesmyslně vsunutých do sporadických dílů nových (není divu, že drasticky padá sledovanost). Jakoby předpokládali, že co divák, to sklerotik, který v paměti nepodrží rok starý zážitek. Domácí úkol: najdi pět rozdílů mezi veřejnoprávními Policajty a nováckou Kriminálkou Anděl! Obávám se, že bude podobný, jako mezi Vyprávěj a Ordinací v růžové zahradě resp. Cestami domů.

Zato nic se nevyrovná olbřímímu rozdílu mezi domácím kuchtěním „kriminální“ produkce a špičkovou kvalitou, jakou reprezentuje už třetí série dánského Zločinu s neokázalou Sofií Grabol v roli ne,šťastné vyšetřovatelky Lundové anebo americká mrazivě aktuální a nečernobílá série o islámském terorismu (dle izraelské předlohy) Ve jménu vlasti. (Snad aby rozdíl proti domácí produkci nebil tak do očí, jde tato skvělá série v těsně předpůlnočních časech, jednotlivé díly začínají od jisté doby těsně před jedenáctou a končí po půl dvanácté; u Zločinu, jehož začátky se naštěstí pohybují kolem desáté hodiny, je problém právě ve slově pohybují: jednou začíná série ve ¾ na deset, podruhé v deset, a potřetí pět minut po desáté: nespolehlivě pohyblivé začátky jsou ostatně problémem řady dalších, např. publicistických cyklů, viz trojdílný cyklus Nedej se, jímž se šoupe od desáté hodiny dopolední až k poledni). Zábava? Mezi novopečeným Pečeným sněhulákem či Neviditelnými a Comebackem rozdíl patrný je, bohužel v neprospěch obou veřejnoprávních projektů. Nevadí mi humor jakkoli „antisvěrákovsky“ drsný (či „odvážně“ satirický), pokud je to humor, a ne projev scenáristické i režisérské grafomanie.

Satirický vodnický seriál Neviditelní, do nějž se podařilo vměstnat rekordní počet celebrit hereckých, bavičských i politických, začal – a bohužel i pokračuje - tím nejnešťastnějším způsobem. Jeden jediný, přes hodinu protahovaný nápad s esotericky utajenou, rozhádanou a řevnivou vodnickou mafií, upovídané dialogy a vysvětlující komentáře, to vše má z macourkovsk-vorlíčkovské hravosti snad jenom toho Vorlíčka, mihnuvšího se v jednom záběru. Narychlo uplácaný Pečený sněhulák (zapomenu-li na hrůzy loňského cyklu dle Simony Monyové: Tchýně a uzený a Roznese tě na kopytech) byl podle prvních dílů pro mne kandidátem na průšvih desetiletí, v zejména scenáristicky (v dalších dílech se tu a tam přece jen – zejména ovšem díky hercům – nějaký ten osamělý vtipný nápad objevil). I Česká soda, jíž se někdejším kritikům uvnitř i vně ČT podařilo časem falešně mytizovat do monty-pythonovských výšin, nebyla pokaždé velká sláva. Ale vedle samoúčelných exhibic přinesla v každém dílu i jeden, dva, tři nápady či skeče, jež v daném žánru lze považovat za takřka geniální. A hlavně – netyla z cizího, měla vlastní styl! To se o ostravském plagiátorství věru říci nedá.

Mdlý „moderátor“ - a hlavní autor - na Čtvrtníčka prostě nemá, jako svorník jednotlivých čísel nefunguje. Vlastně ho obdivuji: „moderovat“ týden co týden v prime-timu tak ambiciozní autorský projekt, a nemít herecký talent, to musí být zatraceně těžké. A při pohledu na rozjívené ostravské činoherce v „pořadu, který má koule“, jsem si říkal, že těžko už budu pražským kolegům vysvětlovat, jací jsou to ve své Aréně - „divadle roku 2013“ - bez ironie borci. Ale vymezení vůči „svěrákovskému humoru“, jež spočívá v záběru u svěráku, černoch, stěžující si na málo „černého“ humoru, ekologické „zateplování“ svatovítské katedrály, zakončené ubohou „teploušskou“ pointou či gynekolog, hrabající se nechutně pod sukní ležící kolegyně, jíž považuje za automobil, to vše jsou nápady, jež jakoby vznikly na vysmátém večírku zvláštní školy. Kéž by všechna čísla měla takovou úroveň, jako vydařený skeče kolektivní team-buildingové radostné sebevraždy, která jakoby sem zabloudila ze Života Bryana. Je to vlastně stejné jako u Neviditelných: myslet si, že jeden dobrý nápad (eurovýměna bruselského čurajícího chlapečka za Svatého Václava) unese celovečerní formát, znamená fatální ztrátu dramaturgické soudnosti.

Vím, jak přísně hlídá ČT, aby v předvolební publicistice neagitoval politik kandidující strany: moderátor Otázek VM (pořadu, v němž herci píší týden co týden recenze na vlastní představení) si pozve klidně 5 dní před volbami jako hosty předsedy dvou stran (KDU/ČSL a KSČM), kteří to přirozeně využijí pro partajní agitaci. Totéž chucpe pak zopakuje moderátor Událostí / Komentářů doslova v předvečer voleb.
Žijeme nikoli v limitované, ale v imitované demokracii. Můžeme si svobodně zvolit toho, kdo do kampaně vrhne víc peněz, zprivatizuje podstatnou část veřejného prostoru a koupí si vliv. Máme média veřejné služby, jež místo nám slouží jako píár gratis agentura vyvoleným politikům: volíme zas jenom ty, které nám v mezidobí pánové Moravec a spol. – stejně jako prací prášky – nejčastěji ukážou na obrazovce. Pro ostatní koncesionáře má obrazovka uspávací narkotikum v podobě telenovel natažených na seriál, pokleslých estrád a pseudodokumentů typu Třináctých komnat (jež čím dál častěji nahrazují dokumenty skutečné, tak jako kdysi nepohodlné Nedej se! se daří pacifikovat úvodními neškodně krásnými a filmařsky bezradnými omalovánkami typu Pálava). Kdeže loňské sněhy Fébií, Filmů+Sociologií jsou!

A tak prosím znovu o radu každého, kdo najde pět rozdílů mezi současnou podobou hlavních veřejnoprávních kanálů a těmi komerčními. Já vím z letoška jen o třech (čtyřech?) rozdílech ve prospěch ČT: 1) Bez výhrad vynikající dokumentární seriál Břetislava Rychlíka Fenomén Underground. 2) Způsob, jímž se letos ČT vyrovnala s 21. srpnem (Zemský ráj to na pohled; Skryté zločiny osmašedesátého; Začátek konce aj.), kdy připomněla i to, na co rádi zapomínáme: zastřelené ze srpna 1969 českými kulkami, posvěcenými Alexandrem Dubčekem. Zejména pohled na recidivu imperiálních ambic Putinova Ruska, pro něž jsou stejně jako pro Brežněva normy mezinárodního práva cárem papíru, dodal letošnímu srpnovému výročí nečekaně aktuální rozměr: tak si představuji veřejnou službu. A za třetí až čtvrté: slibný rozjezd série Život a doba soudce A.K. Sice tu občas jak sláma z bot ční záměr „zatraktivnit“ nudu v soudní síni efektními záběry sportujícího soudce, ale i tak tomu zatím držím palce. Stejně jako jedné z mála nových epizod Nevinných lží, fotbalovému Zrádci. Jakkoliv neúměrně natažený a s přilepeným happyendem (což je ostatně rozpoznávací znak série), excelentní byly charakterové studie fanoušků, jaké v seriálech komerčních neuvidíme: váhavce Kryštofa Hádka a fanatika Marka Taclíka.

Jinak vím jen o rozdílech, nesvědčících pro veřejnou službu. Servilitou k politikům počínaje, a používáním mateřštiny konče. Chcete-li zažít ve zpravodajství spisovnou variantu nominativu plurálu („policisté“, „hokejisté“, „lidé“), pak slyšte bezchybně vyslovujícího Reye Korantenga nebo Lucii Borghyovou na Nově. „Veřejnoprávní“ Marcela Augustová (a není sama), ač se stylizuje do image přísné guvernantky, jinak hlásat neumí, než „čeští tenisti…“, „zápodočeští policisti…., „lidi…“ atd. Následuje střih, a pražštinou nenakažený regionální zpravodaj vzápětí zahlásí: „Lidé…“, „Policisté…“(tuto dvojkombinaci je možné na ČT slyšet denně). Přestože obě varianty jsou v normě, jedno je jisté: existuje-li volba, pak jazyková podbízivost směrem k ležérní hovorovosti by měla být vlastností jiných subjektů, než těch, jež si platíme jako veřejnou kulturní službu.

Blogeři abecedně

A Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kňapová Kateřina · Kohoutová Růžena · Kolaja Marcel · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít O Obluk Karel · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Pfeiler Tomáš · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy