Blbá pohádka

Bylo nebylo. Bylo jednou jedno království , a v něm kvetla blbost. Krále v tom království už dávno neměli, toho si jako moc chytrého před dávnými časy popravili, ale jelikož byli hloupatí, a pletli si roajalismus s realismem, zapomněli na to a říkali si nadále království. A v jejich království kvetla blbost jedna radost. Dařilo se jí náramně: lidé si ji vážili, pěstovali, hnojili, zalévali, okopávali a pleli – zejména od zhoubného plevele myšlení. Blbost byla jejich životem, krédem i vývozním artiklem, byla rodinným stříbrem, národním zájmem i hrdostí, modlili se k ní, vzývali ji a střežili jako oko v hlavě. Blbost se i vědecky studovala: základním zákonem země byl zákon o přeměně a zachování blbosti. Ten zněl, že blbost, která je časově nezávislá na teplotě a teplotně nezávislá na čase, se změnami režimů nezaniká ani nově nevzniká, blbost se pouze přeměňuje. (Blbí lidoví baviči tomu říkali perpetuum debile).

Blbost se povinně vyučovala, zkoušela, atestovala, evaluovala a pravidelně volila. Při každých demokratických volbách spolehlivě vždy vítězil ten široko daleko nejblbější. Ten pak po celé zemi vládnul jako Hloupej Honza.

Měl jediný úkol a svatou povinnost: nemyslet. Pod trestem smrti musel zůstat až do konce svých dnů pitomý, aby byl jako jeden z nás. Nad jeho povinnou pitomostí bděla ostražitá a neúplatná Rada Blbých.

A tak Hloupej Honza celý den ležel na peci a odolával pokušení.

Někdy však přece jenom neodolal a tajně pod dekou si zahřešil. My blbí, uvažoval protistátně, my to máme dobrý. My můžeme už nanejvejš jenom zchytřet. Dokonce čím je kdo blbější, uvažoval podvratně dál, tím může zchytřet relativně víc. Takže ti úplně nejblbější, uklidňoval se vzápětí, mají před sebou ty největší perspektivy. Nejblbější ale je, zakončil už zcela klidný svou úvahu, když je někdo chytrej. Takovej aby se celej život už jenom bál, že zblbne…Dobrou noc!

Chytrou pohádku najdete ZDE

Z knihy ŠIFRA MISTRA VLADIMÍRA (Paseka 2007)