V čem spočívá snad nejen norské dilema pohodlí? Hlavně u té části společnosti, pro niž je to téměř nesnesitelné a vyvolává to u ní špatné svědomí, o které se musí dělit v prohlášeních a nejlépe s vynucováním své vůle od ostatních?

Nabízí se možnost srovnání. Představte si, že sedíte s přáteli před krbem se šálkem kakaa, užíváte si pozorování oněch plamenů a jisker a posloucháte praskot dřeva a zničehonic někdo prohlásí „větší pohodlí si nedovedu představit“ a další mu na to odvětí, že řekne, že přece ano, kdyby se venku strhla bouře. Ten zakopaný pes je totiž údajně právě v schopnosti „vypínat si“ ten vnější svět a užívání si svého niterního pohodlí. Venku lidé trpí, zatímco vy si užíváte. Fůj!

Styďte se, ano, styďte se za vše co je dobré, slouží společnosti, vytváří hodnoty, vyzdvihuje svobody a není nebezpečné. Jenže Bůh s vámi, pokud se stydíte za vše, co je zhoubné, nemorální - nebo třeba za násilná a hrubá vystupování, za průvody homosexuálů, výkřiky feministek, za právo utrácet vlastní potomstvo, zatímco si hýčkají násilnou islámskou ideologii. V Norsku je nutno pochodovat v průvodech, abyste dávali najevo, že tyto lidi nenávidíte, ovšem zejména za útlak, křivdy a šramot kdesi v exotických zemích, zato za vše co ve vlastní není v pohodě, to byste si spíše měli hodit za hlavu.

Styďte se létat, ano, již se do politického slovníku vžilo nové slovo. Na pietistickém severu nikdy nebude dost studu, jelikož jde o velmi žádané zboží politiků, elit a dalších moralistů. V nejlepší zemi na světě pro život se většina již přestala starat o cokoliv jiného, než to, aby to měla doma pohodlné, zatímco parlament řádí jako divý s penězi daňových poplatníků. Živí příživníky, klientelisty, a národ je nechává žrát ze svých životů a svého štěstí... Vše za zisk, dokud je Norsko ještě na prodej.

Leccos tomu nasvědčuje, že Norsko přichází o svou panenskost. Dějí se divné věci. Norsko podle oficiálních médií půjčuje 300 miliard Německu, 600 miliard USA a Japonsku – a to bezúrokově. Tyto bohaté země utrácejí velkou část těchto půjček zadarmo od Norska (ropného fondu) na to, aby stavěly silnice o mnoho levněji, než to sami zvládáme v samotném Norsku, kde Nye veier operuje s cca. čtyřprocentním úrokem. Proč má Norsko financovat silnice nebo cokoliv dalšího zadarmo, ale ne doma? Ropný fond má mandát financovat silnice v těchto bohatých zemích, ovšem nemá mandát financovat vlastní silnice v Norsku... Chápe to někdo?

Jenže proč by ubírali, dokud sami sedí v radách společností vybírajících mýtné a jsou z nich královsky placeni? Účetnictví těchto společností podle veřejnoprávní televize NRK dokládají, že peníze od motoristů místo asfaltu na nové mosty a tunely, či hromadnou dopravu, jdou na milionové platy ředitelů, cesty do Austrálie v business třídě, baviče a alkohol.

Postupně Norové onemocňují z kontaminované pitné vody proto, že se nekontroluje její nezávadnost, jinde musí v dlouhých časových intervalech vařit vodu, aby se dala pít, zatímco předsedkyně vlády tvrdí, že budou muset za vodu v budoucnu platit více (aby napravovali nechuť politiků jako je ona sama utrácet za obnovu sítě). Norové pijí vodu z vodovodů, které ještě pamatují doby, kdy bylo Norsko součástí Švédska. Napravování zaostalých nedostatků a obnova sítě by mohly stát 390 miliard norských korun a trvat 150 let, uvádí deník Aftenposten. Ten skluz se asi opravdu dohnat nedá a stejně se nikdo nepoučí, jelikož se již desítky let nemyslí dopředu a na to, že i když bylo něco již postaveno, tak to nevydrží na věky, nýbrž vyžaduje si to průběžnou a nestálou modernizaci.

Přitom se věnuje deset miliard norských korun světu neuznávaným syrským samosprávám, miliarda palestinským teroristům, přitom neumí najít peníze na financování zabezpečování bezpečné pitné vody ve vlastní zemi ani na další norskou infrastrukturu, aniž je kvůli tomu třeba odírat norské motoristy z kůže stále vyššími sazbami za mýtné, daně za palivo atd. Nestává se prostředků ani na nutné léky, či na zabránění tomu, aby museli nemocní rakovinou měsíce čekat na rentgen. Slýcháváme, že jednoduchá řešení neexistují, přitom na veškeré možné účely mimo Norsko se peníze najdou vždy.

Dosud šlo přes 640 milionů norských korun na úplatky, také nazývané dary, Clintonovým, Sorosovi a dalším, vyplácené norskými politiky jménem svým či norských daňových poplatníků, byly podle amerického auditu Nadace Clintonových jen ze 7 % vynaloženy na ty charitativní účely, na něž měly putovat. Místo toho byly peníze utráceny na zaměstnance, cesty a dokonce na svatbu dcery Clintonových. Urážka a provokace Norů, míní kritici. Jistěže se Clintonovi smějí, jak opět a zas získali miliony od důvěřivých a laciných Norů. Ze strany oficiálních médií se o této kauze, stejně jako o dalších, pochopitelně nelze nic dozvědět, takže je opět nutné se kvůli pravdě obracet na tzv. alternativní média.

Co vlastně chce Norsko s deštnými pralesy dělat a proč zrovna s nimi? Neuvědomují si snad, že zastavení kácení někde znamená zvýšené kácení jinde? Norsko sypalo nad „plícemi světa“ /amazonským pralesem/ podle ověřených zdrojů dosud nejméně 23,5 miliard norských korun, ovšem rezignovalo na údržbu norských veřejných budov a památek či zachování místních nemocnic, škol, policejních stanic atd. - ani vlastní okresy a kraje. Jistě by zbylo i na v Norsku léta tolik skloňované školní obědy pro děti základních škol. Kolik z uvedené částky připadlo organizacím dobrovolníků a kolik padlo do cizích rukou? Kleptokracie se rozrůstá.

Norsko bude dávat další miliardy na očkování po světě. A dále bude jako jednoho z největších příjemců norské pomoci rozvojovým zemím podporovat Zambii, jejíž prezident, podobně jako o něco dříve mosambický prezident, si pořídil luxusní letoun. A tak by se dalo pokračovat ve sčítání všeho, na co norští politici utrácejí až nestoudné částky mimo hranice země. Přitom se baví o syndromu přesycenosti... přičemž žádají ty, jež poukazují na neplechy a nešvary, paradoxy a podivinství Norska, aby jim tito lidé sdělili v jaké zemi by raději žili.

Vše pro dosažení výhod plátců. Je hanbou, že norský Nejvyšší kontrolní úřad obratem nežádá přezkum a potrestání viníků. Politici se o skluzech a zaostalosti a potřebné náklady na jejich nápravu taktně před volbami raději nezmiňují, jako kdyby věřili, že se vše nějak vyřeší samo od sebe.

V září budou v Norsku parlamentní volby. Volit stávající politiky je velmi škodlivé jak vaší svobodě, tak svobodě dalších. I proto nové strany, jež vznikly jako lidová hnutí proti mýtnému, nejspíše vyženou staré z piedestalu a od koryt. Na druhou stranou posilují podle průzkumů komunisté, ale také Zelení.

Spisovatel Jo Nesbø řekl deníku Aftenposten, že si nikdo nemůže být jist tím, zda velké mocenské boje nemohou svrhnout společnost, a to ani v Norsku. Norové, a zejména ti, jež vyrůstali v 60. a 70. letech 20. stol. a nezažili válku, žijí v představě, že žijí v zemi, jež je stabilní a skýtá společenskou jistotu. I taková Jugoslávie byla politicky stabilní zemí, a přesto bylo během několika měsíců vše obráceno vzhůru nohama.