Je jim více než tisíc let a nesnesou teplotní změny ani nárazy. Ještě v létě bylo jasné, že Norsko na novostavbu, zajištění a správu vlastního kulturního dědictví unikátního mezinárodního významu nechce uvolnit peníze. A pak se našlo zanedbatelných 35 milionů.

Uplynulo čtvrt století od doby, kdy se začalo mluvit o tom, že vikinské lodě potřebují nové muzeum. Vikingové nejednou prohráli s norskými politiky rozpočtovou bitvu. Politicky je evidentně složité schválit, aby se Norsko staralo o vlastní část kulturního dědictví. Celkové náklady za nové muzeum se vyšplhají na částku přesahující dvě miliardy. Navíc je možné, že se lodě rozpadnou dříve, než bude nové muzeum dostaveno. Naléhavost potvrzuje prostřednictvím norských médií Svein Stølen, rektor Univerzity v Oslu, Håkon Glørstad, ředitel Kulturně historického muzea v Oslu, Knut Paasche, vedoucí oddělení Norského ústavu pro výzkum kulturních památek a mnoho dalších osob.

Ikony a symboly Norska jako námořnického národa, zapsané na seznamu UNESCO, není tak velkou samozřejmostí zachovávat pro budoucnost, jak se zdá, přednost nemá ani jejich bezpečnost, kdepak. Naposledy v r. 2017 byly vikinské poklady /přes 400 předmětů/ v hodnotě desítek milionů norských korun ukradeny z muzea v západonorském Bergenu. Přitom ostraha stála o 300 m dále. Nezasáhla ani tehdy, když se spustilo poplašné zařízení napodruhé během ani ne dvou hodin a hlásilo vloupání do objektu. Prý vítr. Zato v době, kdy se Norsko osamostatnilo, hrály Godstadská a Osebergská loď, tedy dvě z oněch dosud tří vystavených lodí, významnou úlohu pro propagaci norské kultury. Mýtický vztah k době vikinské byl důležitý v budování naší tehdejší identity.

Norsko musí zvenčí vypadat zvláštní jako země, jež uvolňuje miliardy na rozvojovou pomoc, spolufinancuje palestinskou samosprávu, somálské úřady, soukromou spotřebu mnoha papalášů třetího světa a mnoho dalšího co částečně přichází nazmar a přitom se neumí starat o vlastní poklady a národní symboly, které musí takto trpět. Kultura prý nemá pro národ tu hodnotu, jakou měla mít. Historie je prý toho důkazem s větší váhou než posun, k němuž došlo za posledních měsíců.

Čím to je, že jsou norské úřady tak dlouhá léta k vikinskému dědictví lhostejné a že ho Norové nechávali upadávat? Je to tím, jak vikingové páchali mnoho zla, byli násilní a celá doba měla mnoho temných stránek? Vždyť jim zůstávala pověst spojovaná s obětováním lidí a krutostmi páchanými na nepřátelích, jakožto i na otrocích. Byla to doba kontrastů: Lodě, řemeslnické předměty a další artefakty, ale i literatura nosí všechna znamení nesmírné krásy, jejichž jedna z celosvětově nejhezčích sbírek se nachází právě v Norsku a nikde jinde. Tehdy, když byl před bezmála 200 lety nalezen tzv. hoenský poklad, největší zlatý poklad z doby vikinské, byla částka, jež se měla vyplácet na nálezném natolik vysoká, že se musela rozdělit do dvou státních rozpočtů. Avšak tenkrát neměli nálezci povinnost nálezy hlásit/odevzdávat. Námezdní zemědělský dělník si tak přišel na 49 ročních platů.

Anebo je to, co je severské a jedinečné, potlačováno proto, že se vše má točit kolem nové identity, viz snažení o budování identity multikulturní společnosti a určitého pohledu na nepříliš prezentovatelnou významnost vlastního národa vs. světa? Jak se mají vikingové prezentovat a zprostředkovávat v dnešní době, kdy se Norové podle jejich statistického úřadu rychleji, než kdy dříve v dějinách stávají menšinou ve vlastní zemí?

Někteří odborníci se domnívají, že další lodě by neměly být vykopávány a vystavovány dříve, než se dokážeme postarat o to, co již bylo vykopáno a nejraději by si nové lodě také měly nalézt cestu do učebnic. Nově zkušebním georadarem zjištěná Gjellestadská loď, první, jež byla nalezena za celých 115 let, je s výjimkou kýlu velmi špatně dochovaná. Ovšem nález je daleko větší, zahrnuje několik mohyl a zbytků budov, u nichž se neví, co skrývají ani zda jsou z téže či z jiné doby. Také u vikinského střediska Midgard byla nalezena další loď. Před posledními dvěma nálezy bylo v celé Evropě zaznamenáno pouze sedm hrobů z doby vikinské obsahující lodě. Většina těchto nálezů byla učiněna před více než sto lety, a tak bylo nalezení dvou takových hrobů v průběhů půl roku znamením toho, že se v zemi stále nachází plno neobjevených pokladů z doby vikinské. Anebo jak si posteskl jeden zemědělec: jsme obklopení králi a hroby. Jsou všude.

Norové mají co dělat, aby zachovávali to, co již mají. V r. 1913 postavené muzeum vikingských lodí bylo původně pro 40 000 návštěvníků, nyní lodě navštěvuje okolo půl milionů lidí. Přinášejí s sebou prach. Lodě především popraskávají, jelikož nesnášejí chození návštěvníků okolo nich. Vydrží lodě přemístění do nové budovy? Může být již pozdě. Již vzniklé trhliny jsou větší, než se doufalo a věřilo.

Je mnohem více osob oživujících a popularizující vikinskou dobu v zemích jako Polsko, Rusko, či v Spojených státech než v samotném Norsku. Číší z toho potlačování, přílišné zohledňování něčeho a někoho na úkor něčeho jiného, nakonec jde o priority vedení země a jeho obyvatel.

Někdo to svádí na osvojování si a zneužívání symbolů nacisty, vč. jejich norských nohsledů, že se tato důležitá část norských dějin takto zproblematizovala a pro někoho je to závažným problémem ještě dnes. Po válce norské univerzity věnovaly vikinské době menší pozornost. Zajímavé je, že v Dánsku nedávali ke zneužívání vikinské doby pro propagaci nacismu najevo stejnou averzi, jako tomu bylo v Norsku.

Norská kultura rovnostářství údajně považovala vikinskou kulturu za povýšenou. V Dánsku to byli kromě státu tradičně i sponzoři z řad firem, jež odhodlaně a obětavě tuto tak klíčovou dobu pro seveřanství a její projevy finančně podporovali. Nepřebere-li stát svou část odpovědnosti, tak kdo? Oseberská loď byla svého času dokonce zachráněna soukromníkem před prodejem do ciziny.

I tak mají, alespoň podle zástupců stávajícího muzea vikinských lodí, pečlivě vyhotovované řezbářské kopie křehkých pokladů z vikinských hrobů zajistit, že i tehdy, kdyby přišel vniveč originál, tak nebude minulost poničena a zapomenuta. Chabá tu útěcha. Nicméně se tato dokumentace soustřeďuje jen na to, co se momentálně těší zájmu badatelů či na zvláštní předměty krásy jako např. osebergský vůz a čtyři saně se svými ornamenty, či třeba koňské sedlo (jediné na světě dochované z doby vikinské) a vyřezávaná bezpečnostní zábradlí postelí, či sloupy se zvířecími hlavami. Zvěčňování vikinských předmětů udržuje tradiční řemesla a místo křehkých originálů se může na výstavy v cizině zapůjčovat jejich kopie. Ovšem zatím není v plánu vyhotovovat kopii žádné vikinské lodě v plném měřítku.

Alternativou k přesunu nově nalezených lodí a dalších artefaktů do jednoho ústředního muzea by mohlo být např. nějaké muzeum vystavět přímo nad nálezy. Ovšem někdy se o památky údajně pečuje nejlépe tím, že zůstanou v zemi ležet. Již tak ohrožené norské kulturní dědictví tím alespoň nemusí být rozšiřováno o další předměty, o něž se nikdo řádně nepostará a které musí být zapsané na dlouhý “seznam hanby“.