Psát o finanční a hospodářské krizi už pomalu přestává ekonomy i analytiky bavit. Je to prosté! Všechny prognózy byly doposud mylné, a pohled na anglickou a americkou léčbu dalším astronomickým státním dluhem prostě bere dech. Za týden se sejdou v Londýně představitelé největších ekonomik (G20), aby se dohodli jak dál. Zůstane jen u pustých deklarací? V čem se shodnou, neshodnou a co opravdu lze vykonat?
Každý rok v prosinci a březnu na výročí Stalinova narození a úmrtí se v Rusku rozhoří diskuse, zda byl komunistický diktátor paranoidním masovým vrahem nebo velkým vůdcem a zachráncem Ruska. Zda vlastně nebyly represe (už se nemluví o zločinech), nutným průvodním zlem konsolidace nepřáteli obklíčeného státu i racionální nutností, jak vyvést zemi z chaosu. Vždyť carské Rusko prohrálo krymskou, japonskou i První světovou válku a nakonec se rozpadlo. Stalinský režim ze zaostalého, mužického a negramotného Ruska vytvořil světovou velmoc a zvítězil nad nacistickým Německem.
Profesora ekonomie milánské papežské univerzity Ettore Gotti Tadeschiho ještě dodnedávna mnoho lidí neznalo, dokud si ho nepovšiml britský premiér Gordon Brown. Ten totiž nedávno přijal za svou jeho ekonomickou tezi jak vyzrát na globální hospodářskou krizi. Jednoduše! Globálně!