Začalo to všechno docela nenápadně. Do řečí a do „soukromého očka“ (The Private Eye) se předloni dostal John Bourn, generální auditor, čili vysoký státní úředník, anglický ekvivalent (?) českého šéfa NKÚ Františka Dohnala. Vyšlo totiž najevo, že na svých většinou zbytečných zahraničních cestách, probendil se svou ženou v pětihvězdičkových hotelích zhruba deset milónů korun. Na anglické poměry a dvaadvacet cest suma celkem nevelká, a přesto musel po dlouhé mediální kampani, podat nakonec demisi. Případ je o to pikantnnější, že šlo o příslovečného kozla zahradníkem.
Evropská komise vyprodukovala videoklip oslavující dvacet let svobody. Virtuální, postmoderní, ahistorický, absurdní. Co jiného lze čekat od nevolené a neodvolatelné bruselské byrokracie! Pár obrázků z dějin antikomunistického odporu - Budapešt 1956, Praha 1968, Generál Jaruzelski vyhlašující stanné právo 1981 a Bukurešť 1989. Nakonec to hlavní - pád berlínské zdi a narození dítěte – nového Evropánka Evropské unie a obrázky mající ukázat šťastné sjednocování nešťastných „východoevropanů.“ Propaganda jak trám. Už jsme ji kdysi viděli v jiném provedení: fronty nezaměstnaných dělníků, střety stávkujících s policií a potom šťastná socialistická budoucnost.
Není pochyb, že ratifikace Lisabonské smlouvy rozštěpila hlavní politickou stranu, přispěla k pádu vlády (poslední kapka pro poslance Schwippela), a nakonec možná i určí výsledek příštích voleb, neboť rozdělila celý národ. Agenturní průzkumy negativního vztahu veřejnosti k dalšímu prohlubování evropské integrace trvale oscilují jako barometr za proměnlivého počasí mezi 38 – 53 %.
Lidový, někdo by řekl vulgární, instinkt sociální demokracie má velmi často pravdivé jádro, jenomže v pokřiveném zbyrokratizovaném světě je nám tahle pravda většinou pro kočku. Tak třeba poplatky u lékaře by být vůbec nemusely, kdyby byl systém nastaven tak, aby člověka zbytečně nehonili od medicinského čerta k dˇáblu. Poplatky měly nevděčný úkol brzdit zbytečné návštěvy způsobené byrokracií. Poplatky za recept naproti tomu nutné jsou, aby se neplýtvalo léky, které připadají pojištěncům téměř zadarmo. A co je zadara, tím se mrhá.