Jak tristní, jestliže komentátor jednoho listu (Respekt) ad hominem napadá komentátory listu jiného (Lidové noviny), a to jen proto, že mu je z duše protivný jejich názor. Kdo jiný než on by měl znát svou profesi a diskutovat věcně a neosobně, jak si to žádá disciplína jeho profese a služba veřejnosti, to znamená snažit se nejdříve pochopit onen jemu tak nepřijatelný a mylný názor, aby zjistil zda náhodou neobsahuje zrnko pravdy, a teprve potom se jej snažil logikou a argumenty vyvrátit. V pokoře by měl stát před majestátním ideálem pravdy, jež v lidské omezenosti je tak málokdy ryzí neřkuli jednoduchá.
Na Cornwallském pobřeží už týden studeně poprchává a tak jen dvě slunečná odpoledne mne vylákala na delší túru rozkvetlými vřesovišti atlanticky drsného pobřeží, jehož severskou náladu vesele ruší přistěhovalé palmy a jiná subtropická flóra. Čas trávím u jablečného vína a anglických novin. Slovenský číšník, s nímž občas klábosím, mě už nepovažuje za alkoholika, netušil totiž, že „cider“ není jabčák.
Marně jsem doufal, že okurková sezóna, tak jako za starých dobrých časů, a navzdory předvolební nervozitě, vyžene politiku ze všech novin i časopisů, a my se konečně budeme plně věnovat své duševní obnově. Že nás alespoň v létě přestanou obtěžovat zprávy typu, co, kdo, kde a kdy o kom řekl, česká politika se totiž pohybuje většinou v rovině čistě verbální, a vyplní nás prázdninové prázdno na venku svým příjemným a plodným klidem.
Snímky politiků, lobistů a vrcholných manažerů průmyslu jak spolu idylicky tráví dovolenou v miliardářské toskánské vile vyjevily to, co všichni víme. Že se na úkor veřejného zájmu domlouvá čili krade ve velkém, a že nám vůbec nevládnou ti, které jsme si zvolili, nýbrž docela jiní, jejichž hlavní podnikatelskou činností jsou politické konexe. Vědět a vidět totiž není totéž. Na fotografiích je ta rodinka (arabsky mafie) pěkně pohromadě vyvedená. A mezi nimi lobisté (pasáci) politiků.