Jistý pražský radní spustil nápadem umožnit bezdomovcům bezstarostný život v dobrovolných táborech na okraji města, kde by jim bez byrokracie a restrikcí mohla být poskytována hygienická a lékařská péče a ochrana, takový moralistický povyk (a přirovnávání k holokaustu), až na to laciné běsnění reagoval komentátor Lidových novin Martin Weiss (8.7.) rozumnou úvahou, že šoa k ničemu přirovnávat nelze.
Zdeněk Tůma, guvernér centrální banky, ekonom, horolezec, cyklista, introvert (čili samotář) se stal lídrem Top nula devět a v případě totálního vítězství nebo daleko pravděpodobnější koalicí s druhou nejsilnější pražskou stranou Věcí veřejných, by se stal primátorem v hlavním městě. Další z neuvěřitelných strategických tahů politického génia (vše do času neb v politice každý končí fiaskem) a skutečného vládce z Top.
Zvolili jsme si novou reformní vládu s jedním hlavním cílem. Tato vláda, ať už je její koaliční koktejl ministrů jakýkoli, má revoluční úkol snížit státní deficit a odvrátit nebezpečí státního bankrotu. Dvacet let se stát nafukoval a nafukoval, dvacet let nepřetržitě narůstal počet státních zaměstnanců a úředníků a dvacet let (dokonce i v nedávné recesi) se zvyšovaly (to nešťastné české zvratné se) platy byrokratů, jakoby měly za cíl dohonit a předhonit příjmy v sektoru ekonomickém, čili své vlastní bezmocné mecenáše a daňové poplatníky.