Brát na potaz učenou humanitní inteligenci, proč tak neúnavně, zuřivě, samolibě a posměvačně pronásleduje Václava Klause za jeho extrémní názory, extrémní, protože v nesouladu s názorem osvíceného dobového intelektualismu, valný smysl nemá.
Svět nikdy nebude dostatečně vděčný třem velkým mužům 20. století, kteří porazili komunismus. Ano, ten neuchopitelný triumvirát lidského ducha zná v naší civilizaci snad každý – politik, papež a pisatel, prezident Ronald Reagan, Jan Pavel II. a Alexandr Solženicyn. Avšak za nimi v rozmazané dálce se skrývá ještě jeden vítěz, ještě jedna nezřetelná osoba, postava bez tváře a beze jména: mudžahedín. Tvrdý a nelítostný válečník z vyprahlé pouště a nehostinných hor, jednou nezlomný afghánský horal bojující za nezávislost kmene jindy asketický arabský bojovník za novou internacionálu světového řádu Ummy.
Kdekdo se dnes ptá: jak tomu rozumět, jak souvisí ekonomie se zdravým rozumem? Od jedněch slyšíme, že má stát stimulovat ekonomii, jinak spadneme do stagnace/recese (splácet můžeme později v době prosperity) od druhých, že máme škrtat a škrtat, jinak nás dluhy potopí a nastane superrecese a bankrot. Šetřit nebo utrácet? Babo raď!