Skotští separatisté prohráli a nejen v Anglii, ale i na kontinentě si politici hlasitě oddechli, nejvíce španělský premiér Marian Rajoy, který je ohrožen daleko mocnějším odporem autonomních Katalánců a chystané referendum jim jednoduše zakázal. Skotský separatismus prohlásil za „torpedování Evropské unie,“ ačkoli i Skoti v Unii hodlali zůstat, navzdory tomu, že jim mnozí naznačovali, jak by to vlastně bylo obtížné. Ostatní eurokraté demokratičtějšího založení byli na rozpacích, plebiscit je legitimní. Na jedné straně je Skotsko de facto v Unii čtyřicet let – ale s plánem na přijetí staronové země se jaksi nepočítalo. Oříšek nejen pro eurokraty.
Německé noviny a magazíny se o víkendu před skotským referendem za „nezávislost“ stkvěly barevnými vlaječkami separatistů ze Skotska, Baskicka, Katalánie, Vlámska, Jižního Tyrolska, Severní Itálie, Walesu i Korsiky a vytyčovaly novou mapu nadcházející Evropy. Komentátoři s rozdrobením staré Evropy nesouhlasí, chápou sice, že se nedá proti demokracii plebiscitu moc namítat, zvláště že separatisté chtějí v Unii zůstat, (eurokraté vyhrožují Skotsku odkladem a eurem), domnívají se ale, že jde jen o důsledek hospodářské stagnace (o krizi eura raději nemluví) a o nechutný výraz nacionálního sobectví, jež měl duch solidární unie jednou provždy zlikvidovat. Nové státy by se totiž vytvořily z bohatších oblastí a měly by vyšší životní úroveň (v případě Skotska severomořská ropa a plyn). Je pravda, že v krizi sociálního státu nechtějí bohatí Katalánci, Vlámové ani Jihotyrolané doplácet na své dosavadní spoluobčany, ekonomismus je ale blud, lidé mají i jiné často hlubší pohnutky, pokud nejde o holé přežití.
Do skotského plebiscitu za nezávislost, nesouhlasní říkají odtržení, zbývá jen pár dní a navzdory nadšeným prázdninovým oslavám a festivalům staronové národnosti, jež příchod nemilosrdného podzimu ukončil, ztratili odpůrci vedení a síly jsou vyrovnané.