Alice N. Tejkalová - Názory Aktuálně.cz

28. 10.

Slepé lásky a lekce empatie

Alice Němcová Tejkalová Přečteno 3060 krát

Dokument slovenského režiséra Juraje Lehotského Slepé lásky považuju za film roku. Přestože mám „pohyblivé obrázky“ moc ráda a za rok jich dost stihnu, ať už na Dvojce, v kině, nebo na festivalech, nenašla bych letos nic, co by ve mně vyvolalo zážitek adekvátní pocitu, který jsem měla po zhlédnutí Slepých lásek na jihlavském festivalu dokumentárních filmů.

Více »

20. 10.

Nesnáším volby

Alice Němcová Tejkalová Přečteno 3474 krát

V posledních letech nesnáším volby. Především kvůli frázím, kterými nás zaplavují politické strany v předvolebních kampaních, a kvůli spoustě siláckých řečí, které přijdou poté. Patřím k uvědomělým voličům, od té doby, co mi zákon dovolil volit, jsem nevynechala jedinou příležitost, dokonce kvůli tomu občas komplikovaně dojíždím do místa svého trvalého pobytu. Přesto si připadám tak trochu masochisticky pokaždé, když vybírám, koho tedy budu volit. Čtu jména na kandidátkách, politické programy a v hlavě mi běhají trpaslíci stejně rychlé stovky tam a zpět jako Usain Bolt. Co je menší zlo, kdo je menší blbec, a vyváží tihle tři slušní lidé, se kterými mám dobrou zkušenost, polovinu kandidátky, kterou volit nechci? A kdo má ve svém programu nejvíckrát dnes už totálně zprofanované slovo občan?

Více »

13. 10.

Kradou vám tašku? Nezájem.

Alice Němcová Tejkalová Přečteno 11482 krát

„Pane, ten pán vám krade tašku,“ křičela jsem ve svojí do té doby oblíbené bagetérii na Praze 6 nepříliš inteligentní, ale zcela spontánní větu na člověka u vzdáleného stolku. Drzost, s jakou se pokusil muž středního věku v luxusně vyhlížejícím svetru, roztrhaných džínách a prošlapaných botech krást za bílého dne v docela slušně zaplněné kavárně, mě ohromila a nic chytřejšího než úvodní větu jsem ze sebe dostat nedokázala.

Více »

09. 10.

Normální nenormálnost a nenormální normálnost

Alice Němcová Tejkalová Přečteno 5368 krát

Honza, mentálně handicapovaný strýc mého bývalého přítele, byl první postižený člověk, se kterým jsem se v necelých šestnácti viděla na bližší vzdálenost než čtyři metry na ulici, a dost živě si pamatuju, jak jsem se toho setkání bála. Vůbec jsem netušila, jak se mám chovat. Pak nadešel den D a Honza s Downovým syndromem mi úplně normálně podal ruku a usmál se. Takhle standardní průběh seznámení byl tím posledním, co jsem ve svých nevědomých obavách očekávala.

Více »

Archiv článků: říjen 2008

Slepé lásky a lekce empatie

Nesnáším volby

Kradou vám tašku? Nezájem.

Normální nenormálnost a nenormální normálnost

Alice Němcová Tejkalová

Blogeři abecedně