Těžko říci, kdy naposledy český filosof či jiný myslitel tak dalekosáhle překročil meze „malé české kotliny“ jako profesor MU Josef Šmajs konceptem Ústavy Země. Před Václavem Havlem snad jedině Masaryk, Čapek, možná (Jan) Patočka…
Je to problém, a jak všichni víme, je to problém velmi složitý. Je proto přirozené, že se v názorech na jeho řešení lišíme, má to však své meze. Podle mne je třeba odmítat každý nevyvážený postoj, extrémními xenofoby počínaje a extrémními „sluníčkáři“ konče.
Kde bylo Rakousko nebo Švédsko ve dvacátých letech minulého století a kde jsme byli my?
Rozdíl mezi válečníky, revolucionáři, partyzány, teroristy a extremisty je neostrý, rozmlžený, podobně jako rozdíl mezi dobrem a zlem. Všech těchto označení se mnohdy užívá „naruby“.
Před nedávnem jsem stál se dvěma mladými přáteli na pozemku vyvyšujícím se nad Brnem (kde si přestavuji chatu k bydlení), a dívali jsme se na podivnou mlhu válející pod námi. „To není mlha, to je smog,“ řekl Mikuláš, čerstvý absolvent enviromentalistiky. „To mě nenapadlo,“ odpověděl jsem mu, „ale když to říkáš Ty, nezbývá mi, než abych tomu uvěřil.“ (Večer se zmínka o smogu, který se vyskytl na různých místech republiky, objevila v televizních zprávách. Ale jen zmínka a jako kdyby se „nemetlo“.)