Ideje renesance a reformace byly na určitou dobu vystřídány idejemi doby baroka, pro něž byla charakteristická religiozita a patetické prožívání emocí. Kritické myšlení se však zdaleka nevytratilo a vědecké bádání se dál značně rozvíjelo.
Nepopiratelným a dodnes nanejvýš uctívaným géniem byl anglický dramatik a básník, "bard z Avonu" William Shakespeare (1564 - 1616). Do svého díla vnesl pronikavou znalost tehdejších i minulých společenských poměrů a nadčasové pravdy o lidské mentalitě. Jeho dílo je dodnes známé a populírní, o jeho životě panuje nemálo dohadů, zejména o autorství jeho her.
Jsou jen dvě strany, poctivá a nepoctivá.
Karel Havlíček
Když pravdu pohřbíš pod zem, bude jen růst a shromáždí v sobě takovou výbušnou sílu, že v den, kdy se prodere skrz, vyhodí do povětří všechno, co jí stojí v cestě.
Émile Zola
Na Jana Husa navázal přibližně o sto let později německý kazatel, církevní reformátor a zakladatel protestantství Martin Luther (1483 - 1546). Po celý život ho chránila šlechta a další, postupně početně narůstající stoupenci, takže smrti unikl.
Renesance znamenala zásadní posun v dějinách Evropy a předznamenala její předtím nevídaný všestranný rozvoj. Přivodila návrat k antické filosofii, usilovala o rozbití odvěkých mýtů a šlo jí o vítězství Rozumu nad nepodloženou Vírou. Vzbudila všeobecný zájem o pokud možno plný život jednotlivců i celých lidských společenství.
Evropský středověk (přibližně 500 – 1500 n. l.) je možno charakterizovat jako údobí teologie, která zvítězila nad filosofií a téměř úplně ji potlačila. Znamenalo to stagnaci nejen filosofie, ale celé evropské společnosti. V zemích, ve kterých zvítězil islám, byl filosofům a ostatním učencům po několik století ponechán volný protstor, a proto křesťanské země v mnoha ohledech předběhly. Poté, co i v nich byla filosofie potlačena, však začaly též stagnovat, což trvá víceméně dodnes.