Memento mori a memento Masarycum. Pamatuj na své milované, aby jednou nemuseli lhát jako jsi lhával ty, protože o mrtvých údajně jen dobré. Pamatuj na Masaryka, protože kdyby se ti zjevil, měl by toho na srdci a pověděl by ti toho hodně.
Před dvěma týdny jsem odeslal do Přítomnosti článek Erasmus nebo Comenius?:
„Zemanova duše“ Zimola se samozřejme ozval. Vyšel z „úzu“, že vůdce strany, která ve volbách neuspěje, má odstoupit. Podobně uvažují dokonce i někteří naši přední političtí komentátoři. Jenže je to trochu složitější.
Dalo se to čekat, a čekat se na to snad ani nemuselo: Zeman bude kandidovat na prezidenta a Chovanec je prvním místopředsedou ČSSD. Leckdo si oddechl, leckdo na to obojí ovšem pohlíží s obavami, neboť větří Mordor.
Chce se mi zvolat: „Tak nám pan Navara vyrobil z tatíčka Masaryka hned tři!“ (Viz https://nazory.aktualne.cz/komentare/tgm-by-se-dnes-soudil-s-konvickou/r~6504dcac029511e78af8002590604f2e/?_ga=1.253155904.813855675.146675032) Avšak křivdil bych mu: vím, že to udělal jen proto, že tak tento celistvý muž bývá chápán, hlavně co do dopadů svých politických skutků.
Nápad vystoupit z Visegrádské skupiny se může na první pohled zdát nesmyslný, absurdní, možná dokonce „šílený“. K jeho obhajobě se ovšem nabízejí tyto argumenty: