Irové našeho Topolánka nezachrání

Předseda vlády nakonec své odpovědnosti neuteče. Už to ale vypadalo, že 53% irských voličů, kteří v referendu odmítli Lisabonskou reformní smlouvu, ušetří Mirka Topolánka velkých starostí a možná i blamáže.

Více »

Příčina a následek

Jak s oblibou a často říkával můj třídní učitel Štibora, i slepé kuře najde zrno. Předsedovi poslaneckého klubu ODS se povedl dobrý mediální tah. Přirovnal nynější protesty a obstrukce opozičních poslanců v Poslanecké sněmovně k výtržnictví, které svého času v parlamentu předváděli s nadšením a často za hranicí vkusu republikáni Miroslava Sládka. A protože všichni milujeme zkratky, média nám výrok předsedy poslanců ODS tlumočila v jednoduchém symbolickém obrazu: současná opozice se chová stejně destruktivně jako Miroslav Sládek.

Novináři tak nekriticky přistoupili na Tluchořovu nutně stranickou a vypočítavou interpretaci reality. Nebo, lépe řečeno, Tluchořův úhel pohledu spolkli i s chlupama. ODS může být spokojená.

Tluchořovo konstatování je totiž naprosto účelově vytrženo z kontextu současného dění v našem Parlamentu. Opomíjí příčinu a zmiňuje pouze následek. Snaží se vytvořit dojem, že opozice jen bezdůvodně zdržuje práci Poslanecké sněmovny.

Myslím, že stojí za to celou věc připomenout v časových i věcných souvislostech. Tak tedy:

PŘÍČINA:
Bez jakékoli konzultace s opozicí i bez jakéhokoli varování navrhla ODS na této schůzi (v polovině volebního období) změnu poměru sil ve výborech Poslanecké sněmovny mezi koalicí a opozicí. Složení výborů se přitom ze zákona určuje vždy na začátku volebního období na základě výsledků voleb. Nyní je poměr sil opozice a koalice vyrovnaný. Jediný argument, který ODS pro změnu používá, je výsledek politické korupce, tedy přeběhnutí 2-3 poslanců zvolených na kandidátce ČSSD do vládního Topolánkova tábora.

NÁSLEDEK:
Nesouhlas opozičních stran se zhoršením jejich postavení ve výborech. Opozice se proto snaží opakovaným hlasováním buď vypustit příslušný bod z jednání Sněmovny, nebo alespoň oddálit konečné hlasování. Upozorňuje tak na zcela nestandardní a zřejmě nezákonné chování vládní koalice. Obává se omezení kontrolní role výborů a Poslanecké sněmovny. Přeběhlíky nepokládá za legitimní důvod pro změnu sil.

Je tedy zřejmé, že pokud by poslanec Tluchoř na probíhající schůzi Poslanecké sněmovny neočekávaně a bez jakékoli snahy o konsensus nenavrhl změnu poměrů sil ve výborech, probíhalo by běžné projednávání zákonů podle připraveného programu. Byl to Petr Tluchoř, kdo nasypal písek do soukolí legislativního procesu vládních i opozičních návrhů zákonů.

Byla to ODS, kdo na probíhající schůzi zahájila bezohledný silový pokus o mocenský převrat. Nemůže se nyní divit, že sklízí následky své arogance.

PS. Přečetl jsem si diskusi pod článkem, a rád bych v rychlosti reagoval na některé položené otázky. Koalice navrhuje změny plošně, ne jen ve zdravotním a rozpočtovém výboru. Koalice nezdůvodňuje navržené změny tím, že výbory nejsou funkční. Ani nemůže. Výbory totiž řádně fungují, schází se, projednávají zákony a přijímají usnesení. Rozpočtový výbor se sešel naposledy dnes ráno a vyhověl žádosti ministerstva obrany o rozpočtové opatření. A pokud jde o to, že Tluchoř svůj návrh nekonzultoval s opozicí, bývalo slušným zvykem, že návrhy, které se týkají poslanců jiných stran, se předem projednají, aby nedocházelo k vzájemnému překvapování a narušování chodu Sněmovny. Ale staré časy slušnosti jsou pryč, teď udávají tón Tluchořové. Musel jsem se ale pousmát při poznámce, že o celé věci přece rozhodne Sněmovna ve svobodném hlasování. Opravdu si myslíte, že Pohanka a Melčák ( který má stále ochranku) hlasují svobodně v souladu se svým svědomím? Já ne.

Langer a Pohanka v akci

Co všechno se nestane v naší Poslanecké sněmovně. Tak třeba tohle. Hlasování o změnách programu, pátek 6. června, něco málo po desáté hodině dopoledne. Ministr vnitra Langer se snaží osobně udělit rady poslanci Pohankovi, jak má hlasovat.

Poslanec ČSSD David Rath navrhl zařadit na páteční program schůze tisk číslo 461, tedy novelu zákona, ve které se snaží zabránit ministru zdravotnictví Julínkovi převést fakultní nemocnice exekutivní cestou na akciové společnosti. Návrh podpořili nejen poslanci ČSSD a KSČM, ale také dvě poslankyně za Zelené a přeběhlík Michal Pohanka. Návrh byl přijat přesně potřebnou většinou 98 hlasů. Pohankův hlas tedy rozhodl ve prospěch ČSSD.

Na výsledek hlasování č. 92 reagoval předseda poslaneckého klubu ODS Petr Tluchoř tím, že vyrazil k místu kde sedí poslanec Michal Pohanka, zřejmě aby ho přesvědčil ke změně názoru. Že předsedové klubů hlídají důležitá hlasování svých poslanců je obvyklá praxe. Na to, že předseda poslanců ODS kontroluje i hlasování poslanců Pohanky s Melčákem jsme si už všichni zvykli.

Zajímavé bylo, že tentokrát spolu s Petrem Tluchořem vyběhl k Pohankovu místu i ministr vnitra Ivan Langer.

To ale neušlo pozornosti opozice, která začala hlasitě tleskat. Langerovi došla citlivost a trapnost celé situace a od Pohanky zase utekl zpět do vládní lavice. K rozhovoru ministra vnitra a přeběhlého poslance tak v klíčové chvíli nakonec nedošlo, Pohanka své hlasování nezpochybnil a návrh tak byl přijat.

Můžeme se jen domýšlet, co by se stalo po několika minutách případného přesvědčování. To že si ministr vnitra v kuloárech servítky nebere, jsme viděli naposledy při prezidentské volbě v rámci jeho mediálně slavného monolog o „bručení“.

V každém případě tahle malá epizoda ukazuje, jak důležitou roli v udržování jednoty při hlasování křehké vládní většiny v České republice hraje ministr vnitra. Jaké jsou mechanismy Topolánkova vládnutí. Myslím, že v tomhle máme v demokratické Evropě unikát.

Rovnátka a poplatky

Ve svých 36 letech jsem se nechal neuváženě přemluvit a pustil se do srovnání chrupu prostřednictvím pevných rovnátek. Pro všechny, kdo o tom třeba v současné době také uvažují: je to zdlouhavější a nepříjemnější, než se na začátku může zdát, ale slovy hrdinů Cimrmanova Dobytí severního pólu – dá se to vydržet. Člověk si zvykne na všechno a přežije i televizní diskuse, které musí absolvovat s rovnátky odřeným jazykem.

Pevná rovnátka musí lékařka odborně dotahovat (upravovat) a to znamená pravidelné návštěvy ambulance. Dostal jsem se tak do hledáčku Julínkovy reformy a jeho poplatků. Docela mne překvapilo, že i tyto nezbytné návštěvy Tomáš Julínek zpoplatnil třicetikorunovým (regulačním) poplatkem. Ne úplně každou, ale jak jsem pochopil, minimálně čtyřikrát ročně za ně zaplatím. Vypadá to, že ministr zdravotnictví mne chce vlastně systémově motivovat, abych nezneužíval zdravotní péči, nezavazel v čekárně u odborného lékaře a rovnátka si dotahoval a přestavoval doma před zrcadlem s kleštěmi v ruce sám.

Jenže to vážně nejde, sám si jejich úpravu člověk při nejlepší snaze udělat nemůže. Potřebuje pomoc druhé osoby. A asi by bylo dobře, kdyby dotyčná osoba alespoň něco tušila o ortodoncii. A tím jsme zpátky u odborného lékaře a poplatků. Zpoplatňovat tento typ návštěv u lékaře je podle mého názoru absurdní. Vážně si nepřipadám jako simulant. Tady není co regulovat. Leda že to není regulace, ale zdražování.

Přinejmenším stejně absurdní je nejnovější koaliční kompromis o tom, že kojenci, batolata a předškoláci poplatky v ambulancích platit nebudou, zatímco žáci prvních tříd už ano. Jakoby hlavním problémem našeho zdravotnictví byly hordy prvňáčků, plnící jen tak z legrace a dlouhé chvíle ordinace pediatrů. Koalice se vydala cestou, která poplatky spolehlivě a definitivně zdiskredituje. Každá nová výjimka vytvoří i nové nespravedlnosti a racionálně většinou nezdůvodnitelné hranice mezi těmi, kdo platit budou a těmi s výjimkami.

Jediným rozumným a spravedlivým řešením je poplatky plošně zrušit.

Jen na okraj: Podle ČSU vzrostly v České republice výdaje občanů za zdravotní péči oproti prvnímu čtvrtletí 2007 o cca 30%, z čehož 24% tvoří nové poplatky.

ODS ztrácí nervy, Zelení čile obchodují

Hlasování tří rebelů z poslaneckého klubu ODS na dnešní schůzi Poslanecké sněmovny ukázalo, že nedělní a pondělní ostrá slovní výměna mezi poslancem Tlustým a premierem Topolánkem bude mít konkrétní dopady na osud některých vládních předloh.

ODS ve snaze nějak viditelněji posílit své otřesené postavení ( vláda se nyní při hlasování může fakticky ocitat v menšině, dnes se jí to stalo hned dvakrát) přišla s návrhem revidovat poměry poslanců ve výborech Poslanecké sněmovny.

Od roku 1996 se přitom v Poslanecké sněmovně ustálilo pravidlo, podle kterého jsou jednotlivé strany zastoupeny ve výborech podle zásady poměrného zastoupení. Poměr sil tak odpovídá faktickému počtu poslanců z jednotlivých stran. Volby v roce 2006 skončily takzvaným patem, síly levice a levého středu získaly 100 mandátů, síly pravice a pravého středu také 100. Výbory jsou tedy v současné době složeny paritně, opozice i koalice v nich má stejné zastoupení.

ODS chce nyní využít toho, že získala převahu díky politické korupci, v jejímž důsledku poslanci Melčák a Pohanka přeběhli na podzim roku 2006 do vládního tábora a změnili tak poměr sil na 102 ku 98 a počty členů výborů chce upravit tak, aby vládní koalice měla ve všech výborech většinu.

Vytlačení opozice z výborů má z hlediska ODS několik praktických cílů. Oslabí se její vliv a kontrolní role, sníží se možnost prezentovat opoziční názory a stanoviska, možná se podaří i některé opoziční poslance zastrašit ( pohrůžkou odvolání z palamentních funkcí). Trošku to bude připomínat totalitní praktiky, ale ODS jde o udržení moci a nějaký levičácký demokratický sentiment musí zjevně stranou.


Poprvé od roku 1996 by tak ve složení výborů nebyl plošně respektován výsledek voleb ( vůle voličů) ale výsledek podivného přetahování a přebíhání jednotlivých zákonodárců. Je to myslím klasický projev bolševického myšlení, ani v nejmenším nepoznamenaného nějakou úctou k demokratické parlamentní tradici.

K tomu, aby ODS tento ojedinělý mocenský převrat provedla ( pokud vím, po roce 1993 se ještě nikdy nic takového v našem parlamentu nestalo) , potřebuje hlasy nejen Melčáka a Pohanky, ale také svých koaličních partnerů.

A to je šance pro Zelené. Tato politická strana nyní ukázala, že už není žádný naivní politický nováček a že dokáže skutečně tvrdě vyjednávat. A tak za aktivní účast na genocidě opozičních poslanců ve výborech dostanou zelení od ODS post místopředsedy Poslanecké sněmovny (který zatím nemají). Počet místopředsedů se tak zvýší z 5 na 6. Celkem 6 zelených poslanců tak bude mít ve svých řadách nejen dva ministry, ale také místopředsedu PS. Pro srovnání, 71 členů poslaneckého klubu ČSSD ve vedení PS reprezentují 2 zástupci, stejně jako 81 členů ODS.

Skutečně zajímavé ale bude sledovat, jak s touto významnou ústavní funkcí personálně naloží Martin Bursík. Buď se pokusí jejím prostřednictvím získat podporu jedné ze dvou (občas) rebelujících poslankyň, nebo vsadí na jistotu a do funkce instaluje současnou předsedkyni poslaneckého klubu Kateřinu Jacques. Ta se pak posadí vedle další místopředsedkyně Lucie Talmanové. V každém případě tím bude opravdu viditelně dokončen přerod Strany zelených v politickou stranu standardního typu, ochotnou pro nějakou tu prebendu navíc udělat cokoli. Včetně pošlapání práv opozice a zásad poměrného zastoupení.

Pokud se vládní koalici její originální bolševický převrat ve výborech povede, nejenže dostane opět na frak již tak těžce zkoušená politická a parlamentní kultura, ale dále se výrazně zhorší vztahy mezi vládou a opozicí. ODS musí být v zoufalé situaci, pokud se do něčeho takového opravdu chystá pustit.