Krátce po volbách slibovaly TOP 09, ODS a VV nový politický styl. Jistě si na to ještě pamatujete. Tyto strany hovořily o nové kvalitě vztahů s budoucí opozicí, o tom, že chtějí zlepšit politickou kulturu a vést věcnou debatu o všech důležitých otázkách, které se týkají budoucnosti naší země. Tuto novou politickou kulturu v pojetí vládních stran jsme nyní mohli sledovat v premiéře v úterý, při projednávání důvěry vládě a vládního programového prohlášení na půdě Poslanecké sněmovny. Poprvé bylo možno posoudit, jak bude vypadat pokus o novou kvalitu debaty mezi vládou a opozicí.
Vláda Petra Nečase se ocitla v dokonale uzavřeném kruhu plošných rozpočtových škrtů. Pokud se nepodaří vládu donutit, aby ho opustila, budeme tu mít za několik let slabý stát, neschopný garantovat základní solidaritu a poskytovat kvalitní veřejné služby. Zhorší se finanční dostupnost vzdělání, zdravotní péče i zajištění ve stáří. Pokud vláda půjde cestou, kterou oznámila ve svém programovém prohlášení, zvýší zásadním způsobem již tak rychle rostoucí nerovnost ve společnosti a oslabí sociální postavení rodin s dětmi i naprosté většiny zaměstnanců ve veřejné i privátní sféře.
Současný rozpočtový deficit České republiky pohybující se mezi 160-200 miliardami korun je ovlivněn výrazným výpadkem příjmů státu. Tento výpadek příjmů je z jedné poloviny způsoben hospodářským poklesem domácí ekonomiky v roce 2009 (cyklická složka výpadku příjmů), z poloviny druhé politicky motivovanými daňovými škrty Topolánkovy vlády z let 2008-2009. Kalouskovy daňové experimenty připravily stát ročně o 89 miliard korun pravidelných příjmů. Pokud bychom si odmysleli výsledky činnosti Topolánkovy vlády při snižování příjmů, byl by schodek státního rozpočtu v roce 2011 poloviční a Česká republika by tak již v roce 2012 snížila svůj deficit veřejných rozpočtů pod 3% HDP bez toho, aby plošnými škrty podlomila fungování veřejného sektoru a zhoršila kvalitu veřejných služeb.
Jak k tomuto dramatickému snížení pravidelných příjmů našeho státu došlo?
Jsem přesvědčen o tom, že vlády by se měly chovat tak, aby zvyšovaly důvěru občanů v demokratický právní stát. Neměly by podléhat pokušení využívat parlamentní většinu k takovým změnám, jež sice mohou ministrům dočasně zjednodušit vládnutí, například jim ulehčit momentální rozpočtovou situaci, ale z dlouhodobého hlediska posílí v očích občana obraz státu jako někoho, kdo využije každé příležitosti, aby se vyvlékl ze svých starých slibů, dříve platných zákonů i od nich odvozených smluv, a lidi prostě podvedl.